Statek v Nových Syrovicích zakoupil po první pozemkové reformě, v roce 1921, dědeček pana Kadrnky, také Eduard, který zde na padesátihektarové výměře sedlačil do roku 1948, kdy bylo hospodářství zestátněno. Mikálka se pak stala jedním z deseti středisek Osevy Jaroměřice nad Rokytnou, což byl jediný státní statek na Třebíčsku.

Rodina dnešního majitele statku žila za minulého režimu v Praze a nikdo nečekal, že by se to mělo změnit. „Když jsem v roce 1992 dokončil vysokou školu elektrotechnickou, stál jsem před poměrně zásadním rozhodnutím, jak a kam se vydat. Věnovat se práci v oboru, nebo začít hospodařit na majetku, který byl rodině v rámci restitucí navrácen? O zemědělství jsem nevěděl vůbec nic… Jak to dopadlo, je zřejmé,“ usmívá se Eduard Kadrnka.

I bez zkušeností v oboru si po vydání 50 hektarů půdy a starých, původních budov stanovil dvě zásadní priority. „Měl jsem jasno v tom, že v areálu rozhodně nechci mít více subjektů. Bylo proto nezbytné zakoupit budovy, které na našem pozemku nechal postavit státní statek. Druhým zásadním bodem bylo získat dostatečnou výměru půdy,“ informuje hospodář.

Za obě rozhodnutí záhy byl a dodnes je velmi vděčný. Následovala jednání s oprávněnými osobami a vyplácení podílů za nové stavby, které byly státním statkem posléze vydány. A další jednání s vlastníky půdy… „Dali mi důvěru a svěřili svou půdu. Těžko říci, co mě těší více - zda toto jejich počáteční rozhodnutí, nebo fakt, že nabytá výměra se od té doby nezmenšila, ačkoliv naše farma sousedí s mnoha silnými družstvy. Nutno ale říci, že mezi námi panují korektní vztahy a po krku si opravdu nejdeme,“ říká pan Kadrnka.

Kromě rostlinné výroby na téměř 900 hektarech takřka výhradně orné půdy se farma hned od počátku zaměřila na chov prasat, který zde probíhal i za dob státního statku. Byla tu těsně před revolucí vystavěná porodna, kterou šlo využít, a jež později prošla několikamilionovou rekonstrukcí za účelem modernizace a částečného uzpůsobení i na odchovnu.

„Měli jsme v té době až 350 prasnic, výjimkou nebylo i 26 selat na jednu. Právě selata byla hlavním faremním produktem, prodávali jsme jich zhruba 80 %, zbytek se vykrmoval,“ informuje farmář.

Dlouhodobá nepříznivá situace na trhu s vepřovým masem však vedla k postupné ztrátě obchodních partnerů a nutnosti výkrmu prakticky celé produkce. „A to při ceně 24 Kč za kilo vepřového zkrátka nemohlo ekonomicky vyjít. Potřebovali jsme prodat až 200 vykrmených prasat co deset dnů, ale nebyl o ně zájem, poslední dva roky jsme odbytovali již jen do Maďarska. Co dál? Vždy jsem se snažil jít zlatou střední cestou, velkoprůmyslový způsob, který by asi byl řešením, pro mě nebyl variantou. A tak bylo z farmy v březnu předloňského roku prodáno poslední prase,“ konstatuje Eduard Kadrnka.

Pravdivost rčení, že „všechno zlé je pro něco dobré“, se ukázala poměrně brzy, neboť ten samý rok nastaly nejhorší žně v historii farmy. „Bylo úplně jiné, pro nás v této oblasti rozhodně horší sucho, než v loňském roce. Zapršelo totiž pouze do května a pak až do žní ani kapka, z čehož se porost nevzpamatoval. Pokud bych ten rok musel ke ztrátám z rostlinné výroby připočíst ještě ty ze živočišné, nedopadlo by to vůbec dobře,“ říká farmář.

S ohledem na tyto skutečnosti nebyl rok 2018 až tak špatný - například předloňský čtyřtunový výnos z hektaru u pšenice se zvýšil o polovinu (vše v potravinářské kvalitě), velmi překvapilo žito, a to osmi tunami, proto ho hospodář plánuje zasít až na 40hektarovou výměru.

Kromě výše zmíněných plodin se na 860 hektarech orné půdy (40 ha jsou trvalé travní porosty), které farma Mikálka obhospodařuje, daří pšenici, ječmenu a řepce - ve všech případech ozimům, s jařinami je zde velký problém. Plnění greeningu zajišťovala do předloňského roku lupina, počínaje loňskem je pěstována vojtěška, výborná předplodina.

Před třemi lety pořídil pan Kadrnka na farmu mořičku osiv, kterou si nemůže vynachválit. „Měl jsem její koupi zrealizovat už dávno. Moříme si pro vlastní potřebu až osm odrůd, je to ohromná výhoda a hlavně jistota, že je vše v pořádku,“ pochvaluje si hospodář, který za další dobrou investici považuje i vybudování certifikované váhy přímo na farmě před čtyřmi lety. 

Před svým působením v Asociaci soukromého zemědělství byl Eduard Kadrnka činný ve Společnosti mladých agrárníků jako 1. viceprezident. „Byla to éra, kdy tehdejší ministr zemědělství Palas přišel s nápadem podpořit nákup nestátní půdy prostřednictvím PGRLF. Myslím, že i díky přispění SMA se podařilo tento program velmi dobře nastavit a mnohým kolegům sedlákům pak pomohl koupi pozemků zrealizovat,“ vzpomíná pan Kadrnka a dodává: „A nemohu při té příležitosti nevzpomenout na doslova lítý boj, který provázel zavedení a poté nastavení dotačního titulu Zahájení činnosti mladých zemědělců. Byl jsem za SMA v tehdejším Monitorovacím výboru Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, Asociaci tu zastupoval Jarda Šebek. Nikterak nepřeháním, když řeknu, že bez něj by tenhle titul vůbec neměl šanci na život, bil se za něj jako lev. Absolvoval jsem s ním celou řadu jednání a vím, jak úporné byly snahy z ostatních nevládních organizací mladé začínající nejprve vůbec nepodporovat a poté na ně alokovat co nejméně peněz. A nám se společnými silami povedlo i to, že prostřednictvím tohoto dotačního titulu mohli mladí nakupovat také půdu. Dnes už je to mnohými bráno jako samozřejmost, ale vězte, že jednoduché to rozhodně nebylo. Tehdy ale ještě nějaké prosazení šlo. Za ministra Jurečky se však natolik změnil jednací řád, že role nevládek je v Monitorovacím výboru PRV respektována minimálně, výsledek je předem jasný a ovlivněný hlasováním většiny úředníků.“

„Dnes už bych se na líté boje stejně asi necítil, však je to více než deset let zpátky,“ usmívá se pan Kadrnka, který se ale o sedláky jako takové nebojí, a uzavírá. „Sedlák je nezničitelný, jak už se v minulosti mnohokrát potvrdilo, ten si cestu vždycky najde. A kudy se ubírat vše kolem něj? Toť otázka…“

Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR