Statek s bohatou historií

První zmínka o statku zvaném Stranné pochází z roku 1057, kdy patřil k litoměřické kapitule. V 16. století bylo panství přestavěno na renesanční tvrz a poté využíváno k hospodářským účelům. V roce 1921 jej zakoupil i s pozemky jako zbytkový statek Bedřich Vodňanský, pradědeček dnešního majitele. O 21 let později byl statek rodiny Vodňanských poprvé zabrán, a to Němci, kdy připadl pod německé státní statky. Podruhé roku 1948. „Den, kdy naší rodině ráno patřil statek, polnosti, koně a krávy a večer už jsme nesměli vstoupit ani na dvůr, se z paměti vymazat nedá. Během tohoto dne si lidé z Blíževedel a okolí mohli vzít vše, co potřebovali, či se jim líbilo – zvířata, pole, stroje i nářadí. Kromě vystěhování mi nebylo umožněno odmaturovat, povinnou vojenskou službu jsem absolvoval v PTP. V roce 1992, kdy mi byl zdevastovaný statek vrácen, z něj zůstaly vlastně pouze obvodové zdi,“ vzpomíná Miroslav Vodňanský.  

Neskutečná proměna rodinného sídla

Po převzetí statku vynaložil Miroslav Vodňanský své veškeré síly, aby rodinnému sídlu vrátil zpět jeho ztracený čas. Na snímcích je patrné, jak neskutečnou proměnou statek za posledních dvacet let prošel. Spolu s rodinným sídlem převzal pan Vodňanský po revoluci i 100 hektarů pastvin a orné půdy, 15 ha z této výměry činily chmelnice. V prvních letech se tedy věnoval zejména pěstování chmele a chovu francouzského masného plemene Limousine. O prázdninách mu pravidelně jezdíval na statek pomáhat jeho vnuk Erich, který vyrůstal s rodiči ve Vídni. A jelikož krev není voda a sedlačinu v sobě nezapře, rozhodl se Erich po absolvování vídeňské právnické fakulty natrvalo usadit v Čechách a za pomoci ostatních členů rodiny zvelebovat hospodářství.

Mladistvý elán a spousta plánů do budoucna

Od roku 2005 se rodině podařilo rozšířit zemědělské plochy na stávajících 380 ha, z čehož téměř 300 ha je rodinným majetkem. Hlavní činností tak již není pouze produkce chmele, ale i pěstování obilnin a olejnin. „Nákup nových pozemků za účelem rozšíření produkčních možností pro nás byl v minulých letech velkou výzvou. Vyžadovalo to ale modernizaci stávající mechanizace. V roce 2010 jsem tedy využil dotačního titulu Mladý začínající zemědělec v rámci Programu rozvoje venkova a získal tak částečně finanční prostředky na nákup nové techniky,“ vysvětluje Erich Vodňanský a dodává. „Další vývoj našeho rodinného hospodářství vidím v co nejefektivnějším obhospodařování stávajících pozemků, získávání nových zkušeností v rostlinné výrobě a nákupu dalších pozemků. Prioritou pak i nadále zůstává rekonstrukce hospodářských a obytných budov statku, které bychom do budoucna chtěli proměnili v penzion. Rád bych statek dobudoval, abych ho jednou mohl, stejně jako nyní děda mně, předat dalším generacím. V tom vidím smysl své životní cesty, kterou bych chtěl jít.“