Kromě působení v čele benediktýnského kláštera jste také předsedou Konference vyšších představených mužských řeholí v Česku. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi diecézní a řeholní správou? 

Prokop Siostrzonek (PS): Principy řeholní a diecézní správy jsou podle mě stejné. Ale pochopitelně každé řeholní společenství je samostatnou jednotkou, která hospodaří podle svých vlastních pravidel a představ. Jediné, co z pohledu správy spojuje Českou biskupskou konferenci (ČBK) a řeholní společenství v Česku, je dohoda mezi ČBK a Konferencí vyšších představených. Podle této dohody ČBK ručí za řeholní společenství, které by se případně dostalo do ekonomických problémů. Proto ČBK hospodaří s určitou částkou, která se může použít při řešení případných problémů řeholních společenství. Pevně doufáme, že toto nebudeme muset využít.

Liší se i přístup k vnitřnímu rozhodování o majetku mezi diecézemi a řády? 

PS: Protože se účastním plenárního zasedání ČBK, vím, že diecéze o mnohých věcech rozhodují společně. Naproti tomu každé řeholní společenství je autonomní, má vlastní pravidla, vlastní představené. Zároveň jsou všechna řeholní společenství zavázána hospodařit tak, aby neměla ekonomické problémy.

Platí, že u diecézí je přístup hierarchický, zatímco u řeholních společenství je rozhodování více kolektivní? 

PS: Ano. Například u benediktýnů rozhoduje kapitula. To znamená nejenom opat, ale širší grémium. Kapitula řeší personální otázky, vnitřní život společenství a také hospodaření. U nás není opat „monarcha“, který by o všem rozhodoval sám.

Podle údajů z webu iROZHLAS hospodaří řády a kláštery v Česku asi na 8000 hektarech zemědělské půdy. Zemědělská činnost byla už od středověku hodně typická pro řeholní řády. Věnují se i v současnosti nějaká řeholní společenství přímo zemědělskému hospodaření? 

PS: Pokud budu mluvit za nás, tak tady pan inženýr podrobně ví, co máme ve správě a co jsme dostali v restituci zpátky.

Petr Bláha (PB): Klášter hospodaří prostřednictvím hospodářské správy na lesní i zemědělské půdě. Hospodaření v lesích se věnujeme ze sta procent ve vlastní režii. Zemědělskou půdu částečně pronajímáme a částečně na ní hospodaříme sami.  To se týká našeho statku v Libočanech u Žatce, kde se zabýváme především pěstováním chmele. Chmelu se věnujeme proto, abychom na poměrně malé výměře dokázali generovat smysluplný hospodářský výsledek. Na ostatních statcích pronajímáme půdu místním drobným zemědělcům. Výměra a celkově zchátralá infrastruktura daných usedlostí neumožňuje, abychom začali hospodařit z nuly.

Je třeba si uvědomit, že hospodaříme od roku 2016, 2017 a máme asi pětadvacetiletý handicap oproti ostatním restituentům, kteří začínali v devadesátých letech za daleko jednodušších podmínek než církev.

Veškeré vaše pozemky se nacházejí na Žatecku, nebo je máte rozmístěné i jinde po Česku? 

PB: To souvisí s historií. První a jediné kláštery, které byly v českých zemích v době raného středověku, byly benediktýnské, a ty se rozprostíraly po celém území. Proto i benediktýnské arciopatství má své majetky ve více katastrech napříč celou Českou republikou. Nehospodaříme tedy jenom v Žatci, ale především v západních, středních a východních Čechách.

PS: Břevnovský klášter byl založen 14. ledna 993, takže za pár dní budeme mít tisící třicáté výročí založení našeho kláštera. Poté byl založen rajhradský klášter, který hospodaří samostatně v okolí Brna. V roce 1213 obdrželi benediktýni od krále Přemysla Otakara II. poličský úvoz. Jedná se tak o počátek poličského a následně i broumovského kláštera. Komunita benediktýnů se před husitskými vojsky částečně uchýlila do Broumova, ale stále se jednalo o břevnovsko-broumovské společenství. Když opat cestoval z Břevnova do Broumova, tak se stavil na zámku ve Sloupně. Poté opat přespal v Poličce nad Metují a dalšího dne ráno dojel do Broumova. Proto jsou na této trase naše pozemky. V okolí Broumova máme pozemků nejvíc. Ta broumovská část komunity nabyla větší váhy až do druhé světové války.

Podle čeho se rozhodujete o tom, komu propachtováváte zemědělskou půdu ve správě benediktýnů? 

PB: Předně se snažíme ctít místní tradici. Na většině pozemků se v době restituce hospodařilo. Protože máme pozitivní vztah ke klášterní půdě, tak jsme si vyhodnotili, jestli se nám hospodaření konkrétního pachtýře zamlouvá. Sledovali jsme, v jakém stavu jsou daná pole, jak je daný člověk vnímán v konkrétním regionu. A taky jsme si museli udělat představu o výši pachtu. Nějakou dobu nám trvalo, než jsme se v cenách pachtů zorientovali. Některým jsme pachty prodloužili, s některými jsme se rozešli a půdu si propachtoval někdo jiný. Důležité je, aby ten, kdo na klášterní půdě hospodaří, byl stmelujícím prvkem v daném regionu. Nechceme půdu pronajímat někomu, kdo sleduje pouze své vlastní zájmy a arciopatství dělá špatnou reklamu.

Pokud soukromý zemědělec zjistí, že v okolí vlastní půdu benediktýni, tak na koho se má obrátit v případě zájmu o pacht?

PS: Na pana inženýra (Petra Bláhu, pozn. red.). On je ten, kdo je hlavou jednotky s.r.o., která spravuje klášterní majetky.

PB: Benediktýnské arciopatství spravuje majetky tak, že benediktýni se starají o majetek přímo v sídle, v klášteře. A všechno, co je „za zdí“, spravuje hospodářská správa, která je pro daný účel zřízena. Na rozdíl od diecézí je to tak, že u nás hospodářská správa spravuje veškerý majetek. Lesy, pole, nemovitosti. A za hospodářskou správou jdou všechny problémy, které jsou s hospodařením spojené. Navázali jsme na to, jak to bylo do roku 1948, kdy se všechno řídilo z Břevnova a bylo to rozdělené stejným způsobem, který se ukázal jako nejefektivnější.

Na Broumovsku hospodaří řada členů ASZ ČR. Máte na Broumovsku nebo i v jiných oblastech nějaký kontakt se sedláky? 

PB: Ano. Na Žatecku jsme si od místních sedláků pozemky brali zpátky a musím říct, že jsme nebyli přísní a ty pachty nevypovídali živelně, ale postupně. Na Broumovsku se soukromými sedláky kooperujme. Každý z nich umí hledat v katastru nemovitosti a ví, že jsou církevní restituce. Takže se velká část z nich snaží zemědělskou půdu si od nás pronajmout. Na Broumovsku je situace zvláštní. Klášter tam působil od samého začátku, kdy pustý, studený a mokrý pohraniční hvozd benediktýni kolonizovali. Na Broumovsku byl opat v pozici šlechtice, lenního pána - jako například kníže Schwarzenberg. Takže broumovský klášter byl se sedláky v těsné kooperaci. Šlechtici postupně v průběhu let dávali majetek sedlákům. Sedláci byli zprvu robotníky kláštera a majetek postupně dostávali do svého soukromého vlastnictví. Neustále to byla propojená hospodářská jednotka.

PS: V roce 2013 to bylo osm set let, kdy benediktýni přišli na Poličsko a poté na Broumovsko. Náš přední historik Dušan Foltýn říkal, že se jednalo o „podnikatelský záměr.“ Panovník si zjevně nevěděl rady s neúrodnými pohraničními hvozdy. Benediktýni po celé Evropě kolonizovali do té doby neobydlená území. Příchod benediktýnů na Broumovsko tedy byl podnikatelský záměr, který se zprvu nezdál být úspěšný, ale až do druhé světové války byl úspěšný velmi. Odsun německy mluvících obyvatel zamíchal tím územím až do dnešní doby.

Je pro vás Broumov i dnes „podnikatelským záměrem“, nebo do něj víc investujete, než z něj získáváte? 

PS: Na Broumovsku je oproti zemědělské výrobě důležitější lesní hospodaření.

PB: My jsme v rámci církevních restituentů restituovali majetek jako jedni z posledních. Protože Broumovsko se nachází zčásti na území bývalých Sudet, tak byly pochybnosti o oprávněnosti restitučních nároků kláštera (podle zákona o církevních restitucích bylo možné vracet pouze majetek zkonfiskovaný církvím po 25. únoru 1948, pozn. aut.). Ukázalo se nakonec, že restituce byla oprávněná a že jsme oprávněným žadatelem. Ale mezi tím utekla spousta let, kdy ostatní řády, farnosti a diecéze normálně hospodařili. Kdežto benediktýni se museli neustále dožadovat svých práv. Soudní spory o část požadovaného majetku běží dodnes. Ale dá se říct, že Broumovsko není vnímáno ze strany arciopatství jako něco, co pouze generuje prostředky. Nemalá část zisků z Broumovska se investuje zpět do daného regionu.

Do jakých projektů na Broumovsku investujete? 

PB: Klášter má v oblasti řadu nemovitostí, které jsou v žalostném stavu a představují důležité dominanty v krajině. Také investujme do infrastruktury, která souvisí se zemědělským i lesním majetkem. Nemáme jenom pole, ale i cesty, vodoteče atd. Klášter je zároveň poměrně štědrým donátorem jednotlivých organizací působících na Broumovsku. Ať už se jedná o obce nebo různá občanská sdružení.

PS: Nebo teď i turisté.

PB: Loni jsme navázali úzkou spolupráci s Klubem českých turistů na podpoře turistických cest, kterých se v klášterních lesích nachází obří množství. Klášter vlastní řadu přírodních památek jako například Broumovské stěny. Tam jsme investovali nemalé prostředky např. do turistických chodníků a další infrastruktury.

Probíhá specificky na Broumovsku mezi klášterem a sedláky i jiný kontakt kromě propachtování půdy? 

PB: My máme společnou problematiku vlka. U nás žije vlk v klášterních lesích. U sedláků se vlk etabluje na pozemcích, kde se chovají ovce, hovězí dobytek. Zde se potkáváme a řešíme to společnými silami.

Víte, pane arciopate, jestli se liší přístup k hospodaření na zemědělské půdě u jiných řádu? 

PS: Ano, musí se lišit podle toho, kde řády hospodaří. Jiný přístup musí mít např. strahovští premonstráti, jiný želivští atd. Všechny největší řády mají hlavně lesní hospodaření. Ale v jiných oblastech a potýkají se s odlišnými problémy. Nicméně tyto věci my jako konference neřešíme společně. To je autonomní oblast každého řádu. Jediné, kde se s nimi setkáváme, je SVOL (Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů, pozn. aut.).

PB: Ano, v komoře církevních lesů SVOLu mluvíme všichni dohromady. Tím, že benediktýni hospodaří sami na své zemědělské půdě, jsme dost výjimeční. Většinou to řády řeší propachtováním. Je to podle mě hlavně z toho důvodu, že kvůli struktuře statků, které dosahovaly výměry kolem sto hektarů, se nám zdá, že bez speciální plodiny je konvenční zemědělské hospodaření na dané výměře neekonomické. Je potřeba skutečně mnohem víc hektarů, což se dnes řeší pachtem. Církev dnes na zemědělské půdě hospodaří řekněme šest, sedm let a za tu dobu nelze vybudovat infrastrukturu, která je pro zemědělské hospodaření nutná. Zde se vracíme k tomu, o čem jsem už mluvil. Ostatní mají obří, minimálně dvacetiletý náskok, těmi bolestmi si prošli a už mají vybudované potřebné zázemí, aby zemědělství mohli dělat ve velkém. To my nemáme, takže musíme volit takové formy hospodaření, které nesou zisk, ale také obří náklady. Příkladem toho je chmel. Rozjet živočišnou výrobu mimo podhorské oblasti s možností vyhnání zvířat na pastvu je velmi složité.

Zároveň jsou dnes problémy spojené s ptačí chřipkou. To všechno je spojené s obřími investicemi. Nové zemědělské subjekty vstupují do dodavatelsko-odběratelských vztahů, kam lze prorazit jedině cenou. To představuje, které někdo musí financovat. Církev momentálně na tyto aktivity nemá síly.

Jakým způsobem získával řád majetky v minulosti? 

PS: Spoluzakladatelem břevnovského kláštera v roce 993 je Boleslav II. Zde v klášteře máme fresku Matěje Kováře, kde je setkání knížete Boleslava se sv. Vojtěchem u studánky zde u Vojtěšky u pramene potoka Brusnice. Tam je latinsky psáno „Bohem inspirováno, sv. Vojtěchem založeno, Boleslavem II. dotováno a papežem Janem XV. potvrzeno“.  Tyto čtyři rohy na fresce ukazují, že vždy bylo potřeba mnohého. Jednak spirituální základna kláštera, ale také důležité panovnické odkazy. Ty jsou v zakládací listině břevnovského kláštera uvedeny. Poté bych jmenoval Přemysla Otakara I., který věnoval Policko. Další dokument potvrzuje vlastnictví Broumovska benediktýny.

Někdy je ve veřejném prostoru teze, že církve získaly své majetky ne úplně čestným způsobem. U benediktinů se tedy jednalo primárně o odkazy panovníka? 

PS: Ano, stát dával klášterům majetek naprosto svobodně. Věděl, že je to k prospěchu celku.

PB: Je třeba se na danou skutečnost podívat optikou tehdejší doby. Bavíme se o raném středověku. V té době tedy veškerý majetek, který řád dostal od panovníků, nebyl úrodnými poli a ani bohatými loukami s pastvou dobytka. Většinou to byly pusté hvozdy O tuto půdu tehdejší šlechta a ani lidé neprojevovali vůbec žádný zájem. Panovník benediktýny zpočátku používal jako prospektory, kteří kolonizovali opuštěnou a pro tehdejší zemědělské hospodaření prakticky nevhodnou krajinu. Když se vrátíme k založení kláštera v Břevnově, tak v roce 997, aby vůbec benediktýni tady mohli žít a samozásobovat se jim byla darována část tehdejšího území v Hrdlech u Litoměřic. Dnešní Litoměřicko už bylo na konci 10. století úrodnou zemědělskou oblastí. Nicméně na Broumovsku se nacházel pustý prales, který se musel vyklučit, zvelebit a osít.

PS: Dokonce ty historické texty hovořící o setkání Boleslava II. s Vojtěchem u studánky potoka Brusnice v hlubokých lesích za Prahou.

PB: Benediktýnů pochopitelně bylo málo, takže si museli najít osadníky. Lidí ve středověku celkově nebylo mnoho. Proto na Broumovsko a víceméně do všech pohraničích hor českého království přicházeli německy mluvící osadníci z hanzovních měst na pobřeží Severního a Baltského moře. Tam naproti tomu asi bylo lidí hodně, což způsobovalo nedostatek půdy pro všechny. Ale to je doba, kdy všechno patří králi či panovníkovi a on půdu pouze propůjčuje. Benediktýni si půdu dokázali uhájit, a jak šla staletí, tak půda byla často předmětem nákupu a prodeje. Například někde se objevila volná půda, a protože klášter dokázal dobře hospodařit a našetřit nějaké finanční prostředky, tak ji přikoupil. Potom byly různé epizody, kdy panovník sám potřeboval prostředky. Takže část půdy bez jakýchkoli diskuzí odebral. A benediktýni si ji za dvě stě, tři sta let koupili zpět. Rozhodně to nebylo tak, že by zlá církev někomu půdu brala. To je obří omyl.

Jakým způsobem hospodaříte na svých lesích, které jsou primárně na Broumovsku? 

PB: V lesích hospodaříme ve vlastní režii. Veškerý personál, který zajišťuje správu a hospodaření, jsou zaměstnanci hospodářské správy. Práce v lese si najímáme dodavatelsky od místních živnostníků. Opustili jsme koncept vlastní Lesům ČR nebo i některým soukromým vlastníkům lesa, že se hledá pachtýř hospodařící po dobu platnosti lesního hospodářského plánu. My nabízíme práci místním lidem. Je fakt, že vždy nějakou chvíli trvá, než si lidé zvyknou na to, že tam je někdo, komu les skutečně patří (a to už po mnoho set let) a že daná práce je stabilní. Oni sice nejsou zaměstnanci kláštera, práci si mohou sehnat, kde chtějí. Ale vědí, že vzhledem k velikosti řádového majetku se za nějakých smysluplných podmínek, kdy nemusejí jezdit přes celou republiku, protože někdo zrovna vysoutěžil tendr u LČR, mohou v místě svého bydliště každé ráno vzbudit a jít tam do práce, která je oboustranně korektní. To znamená, že je za přijatelné peníze a je trvalá. Poté mohou lidé například investovat do svého technického vybavení. Protože není naší ambicí jim tu práci dlouhodobě vzít. My pokud do něčeho technického investujeme, tak se jedná o technologie, které nejsou pro naše dodavatele příliš zajímavé. My dané technologie potřebujeme, například s ohledem na komplikovaný terén, ale pro jednotlivé živnostníky či malé firmy by dané technologie nebyly rentabilitní.

Zemědělci hospodařící na orné půdě se musí starat o meze, i když jim to nepřináší žádný přímý finanční užitek. Nicméně pokud se zemědělci o meze starat přestanou, tak dojde k zaplevelování polí. Tudíž soukromí zemědělci musí meze sekat, i když jim to peníze nenese. Podobně i my v lesnictví máme určité činnosti, které je třeba udělat, ale nezbohatneme na nich.

PS:  Specifika hospodaření na Broumovsku jsou i v tom, že části pozemků spadají pod CHKO.

PB: Tam jsme v CHKO na 100 %. Tudíž nás ochrana přírody poměrně výrazně omezuje. Zároveň máme asi 1000 ha lesa ve skalních pískovcových městech. Zrovna včera nám přiletěl vrtulník, který bude na lanech přibližovat kůrovcové dříví ze skal. To děláme proto, abychom ochránili další lesy před napadením kůrovcem. Podobnou aktivitu si může dovolit pouze skutečný vlastník. Jakmile jste pachtýř, tak všechny tyto věci škrtnete, protože vám nepřináší žádný zisk. To je obří rozdíl mezi tím, když půdu spravoval stát. Jeho zaměstnanci nebyli motivováni dělat nic moc navíc. Oni byli sledovaní pouze tak, jak dopadli na konci roku. Pokud se jim např. rozmnožil kůrovec v nepřístupném terénu, tak jako důvod uvedli vyšší moc a nedostupný terén. My říkáme, že se nejedná o vyšší moc. My se musíme o majetek starat. Je to dlouhodobý majetek držený po mnoho staletí. Takže práci našich předků nemůžeme přivést vniveč.

PS: Jednak je to odpovědnost vůči předkům, kteří nám majetek zanechali. A také ctíme odpovědnost vůči těm, kteří to budou dělat po nás. 

PB: Důležité je vrátit se k myšlence hospodaření kláštera jako samostatného hospodářského celku. Byť byl např. broumovský opat (dnes břevnovsko-broumovský arciopat) správcem a feudálem, tak ale fyzicky v zemských deskách a dneska v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník nebyl a není. Každý šlechtic je v katastru či zemských deskách zapsán jako fyzická osoba, stát je tam zapsaný jako státní instituce nebo příslušný státní podnik. Ale bratři majetek pouze spravují. Šlechta a i někteří sedláci říkají, že majetek spravují, ale ve skutečnosti ho vlastní. Když se dostanou do obřích problémů, tak jsou nuceni svůj majetek prodat, rozpadne se jim. Zde u benediktýnů to nehrozí.

Využíváte dřevo z vlastních lesů i např. při rekonstrukcích budov nebo jako palivo? 

PB: Ano. Máme obří množství střech, nezřídka historických. To jsou neustálé boje s památkovou péčí. A veškeré dřevěné prvky jsou z klášterních lesů. My si dřevo vytěžíme, necháme pořezat a dodáváme ho na opravy. Nebo když budujeme stavby, tak to je všechno nově od nás.

V areálu břevnovského i broumovského kláštera se nachází řada restaurací. Uvažujete o tom, že by dané restaurace odebíraly potraviny od zemědělců, kterým pronajímáte půdu? 

PB: Klášter Broumov dodnes vede restituční spor o zemědělskou půdu. Máme v plánu, že po konci daného sporu bychom rádi v oblasti Broumovska začali chovat hovězí dobytek. A ten bude konzumován v klášterních restauracích.

PS: Nebo i zvěř.

PB: Ano. Ale s tou zvěřinou je to trošku komplikovanější, protože tam platí přísnější veterinární předpisy. Zvěřinu nemůžeme dodávat přes dva kraje. Královehradecký kraj přímo nesousedí s Prahou, takže bychom museli dodávat pouze ze Středočeského kraje. Abychom to mohli dělat bez Broumova, tak bychom museli vybudovat zpracovnu zvěře, abychom měli zvěř již zpracovanou, rozbourané maso. To pochopitelně vyžaduje čas a finanční prostředky, aby to mělo správnou veterinární úroveň.

Poslední otázka je na vás, pane arciopate. Jaký máte vy osobně vztah k zemědělství a venkovu? 

PS: Já jsem se tomu musel učit. Pocházím z města, z Českého Těšína. Jedinou půdu, kterou jsme měli, byly dva květináče za oknem. Takže jsem všechno musel postupně poznávat. S panem Poštou, který vede naše chmelařství, jsme jeli autem a on mi začal vyprávět o půdě a o hospodaření. Člověk to chytá a vnímá. Jsme rádi, že máme lidi, kteří tomu rozumí. To znamená odborníky spravující jednotlivé části našich majetků.

Rozhovor vedl: Tomáš Zavadil

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 1/2023), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.