Naše putování začalo v neděli 20.4.2008 v nočních hodinách, kdy jsme spolu s řidiči, z nichž jeden byl nápaditě oděn do skotského národního kroje, vyrazili směr Rozvadov. Zde jsme překročili imaginární hranice s Německem a pokračovali jsme dále do Belgie, kde jsme navštívili městečko, jež je právem nazýváno jako „belgické Benátky“ - Bruggy. Po jejich návštěvě už následovala cesta na trajekt do přístavu Zeebrugge, z něhož jsme vypluli směrem na britské ostrovy. Ráno jsme zakotvili v městě Hull, z něhož jsme vyrazili za dalšími zážitky.
Nedaleko města Newcastle (tedy ještě v Anglii) jsme navštívili první z řady rodinných farem. Jednalo se o mléčnou farmu se zhruba 450 ks dobytka s užitkovostí kolem 10 000 litrů. Všechny účastníky zaujala především elektronická klec na dobytek, která umožňovala dokonalou manipulaci se zvířaty a provádění různých veterinárních zákroků. Neméně zajímavou, avšak již v negativním slova smyslu, byla jímka, o jejíž vodotěsnosti by bylo možné přinejmenším pochybovat a pozoruhodný byl i způsob, jakým bylo vyřešeno vyvážení jímky. Pod jímkou se totiž nacházelo dělo, kterým bylo možno aplikovat kejdu přímo na přilehlá pole. Nakonec návštěvy jsme dostali každý ochutnat skleničku piva, které si na farmě vyráběli sami.
Následně jsme se začali přesunovat blíže ke Skotsku, ale ještě po cestě v Anglii jsme zastavili u jedné historické památky, Hadriánovy zdi vystavené Římany k ochraně jejich území před Skoty. Dříve bývala dlouhá 116 kilometrů, 3 metry široká a přes 6 metrů vysoká, dnes ji však připomíná jen několik málo úseků, které se dochovaly a nebyly lidmi rozebrány na ploty a stavení. Posléze jsme přejeli hranice Anglie a Skotska, které připomínal pouze obrovský kámen, který měl na jedné své straně napsáno England a na druhé Scotland. První farmou, kterou jsme navštívili ve Skotsku, byla mléčná farma se 100% chovem holštýnského plemena. Jednalo se o precizní farmu, kde vše mělo svůj řád - od narození telete, po připouštění až po dojné krávy byly rozděleny dle užitkovosti do jednotlivých skupin. I zde jako na předešlé farmě používali zajímavý způsob krmení, kdy obilí nejprve „nalouhovali“, aby zrno změklo a poté ho teprve přidávali do krmné směsi. Takto upravené zrno se dalo rozmáčknout v ruce a bylo tedy pro krávy lépe stravitelné.
Druhý den jsme po snídani vyrazili na farmu, kde kromě brambor a výkrmu masného skotu, pěstovali průmyslovým způsobem jahody. Zajímavé bylo, že ve výkrmu býků dávali do krmné dávky brambory a přírůstky byly na úrovni okolo 1 kg na krmný den. Na farmě zrovna sázeli brambory, a proto někteří neodolali a šli se podívat zblízka na tuto akci, na které se podílelo pět strojů. Farma byla opět upravená s perfektním trávníkem a rozkvetlými květinami. Nacházela se zde také spousta karavanů pro brigádníky na sběr jahod. Majitelé farmy říkali, že nabírají brigádníky především z Polska, ale z ČR již také několik pracovníků zaměstnávali.
Další zastávkou byla farma, která se pyšnila chovem masného skotu Aberdeen Angus. Vzhledem k tomu, že nám tento den nepřálo počasí a stádo bylo na vzdálené pastvině, jsme však viděli pouze dva kusy kdesi v dálce. Zajímavějším ovšem bylo, že na farmě byli chováni černí buvoli, kteří ještě na pastvě nebyli, a proto jsme si je mohli prohlédnout zblízka. Ve stáji měli i březí jalovice na hluboké podestýlce a bylo zde i několik čerstvě narozených kusů.
Následovala návštěva rodinné farmy s mléčným skotem holštýnského plemene, 195 dojnicemi a průměrnou užitkovostí 10 028 litrů. Krávy byly dojeny dvakrát denně a krmná směs byla velmi mokrá (díky vysokému procentu mláta). Vzhledem ke krmné dávce jsme naše dotazy zaměřili na kvalitu mléka a bylo nám odpovězeno, že jim ani tak o kvalitu a dobré vzorky mléka nejde, protože daleko větší příplatky mají za prodané množství, což některé z nás velmi překvapilo. Po té se majitel pochlubil tím, že staví ve vlastní režii obrovskou halu a zároveň, že na celé této mléčné farmě pracují ve třech lidech a nezbývají jim již žádné peníze na zaměstnance. Řekněme, že toto se nám všem zdálo velmi nepravděpodobné a přičítali jsme to spíše zvláštní skotské nátuře, kdy hlavním jejich krédem je „šetrnost“.
Po splnění „pracovních“ povinností tohoto dne jsme zavítali do krásného města, jež je zároveň hlavním městem Skotska - Edinburghu. Zde jsme navštívili největší dominantu města hrad Edinburgh, který se nalézá na vrcholu města, a proto je z něj krásný výhled. Hrad je opevněn a z hradeb do okolí zlověstně vykukují obrovská děla. Bohužel jsme neměli možnost si z děla vystřelit, ale i tak na mne udělal hrad dojem nedobytné pevnosti. Na hradě je možnost prohlídky několika expozic, např. skotských korunovačních klenotů, kdy procházíte obrovským trezorem nebo se můžete podívat do místního vězení apod.
Následně jsme navštívili Whisky centrum, kde nám názorně vysvětlili způsob výroby skotské whisky. Nutno podotknout, že výroba whisky se příliš neliší od výroby jiných destilátů, přesto mne zaujal skvělý marketing, jakým se výroba whisky prezentuje po celém Skotsku.
I další den na nás čekaly kulturní památky - palác hrabat z Mansfieldu, Scone Palace. Jedná se o stavbu ze 13. století, která svou finální podobu dostala na počátku 19. století a v roce 1842 byla navštívena královnou Victorií. Další zastávkou v našem putování byla návštěva nejmenší palírny whisky ve Skotsku, která se nachází nedaleko městečka Pitlochry. V palírně, jež se nazývá Edradour, jsou zachovány všechny tradiční postupy výroby whisky, používá se zde ruční výroba a produkce je tedy velmi limitovaná. Opět musím podotknout, že se jedná o zajímavou turistickou atrakci a perfektní způsob reklamy. Poslední kulturní památkou tohoto dne byl zámek vévodů z Atolu - Blair Castle. Tento zámek, který je také obklopen obrovským parkem se spoustou zvířat (divocí králíci, vysoká zvěř, pávi, koně a mnoho dalších), je jedním z nejslavnějších skotských zámků. Je zde i sál, celý obklopen parožím, o kterých nám průvodce tvrdil, že jsou to shozy jelenů, které jsou posléze přidělány na lebky koz a ovcí. Vzhledem k tomu, že v našich řadách bylo několik myslivců, však s tímto tvrzením příliš neuspěl.
Následující den po vydatné snídani, která nám pomalu přestávala chutnat, protože málokdo z nás jí běžně ke snídani míchaná vajíčka, opékanou slaninu a klobásu, jsme odjeli na rodinnou mléčnou farmu, s vlastní mlékárnou a rozvozem čerstvého mléka až do domu. I zde měly krávy své postýlky, ovšem byla zde jedna zvláštnost, že krávy byly podestlané jemným pískem. Samozřejmě jsme se ihned ptali, zda-li nemají problém s vyvážením a ucpáváním jímky. Bohužel na tento dotaz jsme ale nemohli dostat kvalifikovanou odpověď, protože jímku zde měli novou a ještě nebyla vyvážena. Samozřejmostí bylo, ostatně jako na všech farmách perfektně uskladněné krmení a především jejich travní siláž, která byla maximálně udusaná a nedocházelo tedy k žádným velkým ztrátám na krmení.
Následně jsme navštívili aukční síň nedaleko města Inverurie v Thainstone Centru. Zážitek to byl pro nás opravdu nevšední, od perfektní organizace v jednotlivých aukčních síních až po licitátora, který pro mnohé z nás nepochopitelným způsobem přidával nebo ubíral na vyhlašované ceně až nakonec udeřil kladívkem na stůl a prodal pobíhající kusy některému z obchodníků. Především smluvená gesta, jakými kupující dával na vědomí licitátorovi, že akceptuje nabízenou cenu, byla velmi zajímavá, např. pohnutí prstem, nebo dotknutí se ucha apod. Celá aukce probíhala v neuvěřitelné rychlosti, také zde dokáží prodat několik tisíc kusů dobytka denně a s nevídanou noblesou. Ten, kdo dobytek koupil, jej ten den zaplatil a mohl si ho hned odvézt. Pro české farmáře, kteří bojují s cenou a masokombináty a splatností každý den, to byla balada na duši. Nesmím také zapomenout na oběd, který jsme zde dostali a také na přednášku od pana Johna Gregora, generálního manažera pro oblast Aberdeen. Dozvěděli jsme se, že provize z každé aukce činí 3%, jakým způsobem jsou zvířata ustájena, jaký je obrat firmy ANM Group Ltd., která aukce provozuje, co všechno draží, ne vždy se jedná pouze o zvířata a mnoho dalších informací. K přednášce bych měl přeci jen malou výtku a to oběd podávat vždy až po přednášce, protože pokud se to udělá obráceně, mají mnozí lidé problém udržet se ve stavu bdělosti. Nicméně co se týče aukční síně, můžeme my v ČR zatím dát pouze klobouk dolů. Zajímavé bylo, že během období, kdy se vyskytl problém s nemocí „šílených krav“ - BSE, začali dělat aukce i po internetu. To se však příliš neosvědčilo, protože stejně každý z nakupujících chtěl zvíře vidět dříve, než-li ho zakoupil. (O firmě se více můžete dozvědět na jejich internetových stránkách www.goanm.co.uk)
Po tom, co jsme dostatečně vychutnali pro nás nový svět aukcí, navštívili jsme další rodinnou farmu, která se zabývala chovem skotu plemene Aberdeen Angus. Na farmě se používala přirozená plemenitba a zaujal nás především krásný černý plemenný býk, který dle odhadů přítomných zootechniků měl více než 1200 kg.
Další den jsme se vydali za agroturistikou a chovem pstruhů. Co se týče chovu pstruhů, tak ten nás příliš nenadchl, pstruzi byly chováni v nádržích, chráněni před ptactvem sítěmi a krmeni směsí tak, aby byly co nejdříve zamrazeni a posláni na trh, prostě průmyslová výroba. Po té jsme projeli krajinou, která byla nezvykle na Skotsko obklopena lesy a navštívili jsme mimo jiné oboru, kde byly laně od jelenů označené ušními známkami a byly ochočené tak, že jsme se s nimi mohli všichni nechat vyfotit.
Dalším bodem našeho putování bylo město Inverness, z kterého jsme po menších nákupech zamířili zpět na jih, podél slavného jezera Loch Ness. Následovala zastávka v městečku Fort Augustus, kde se nachází proslulý systém zdymadel.
Poté už nás čekala jen poslední noc v hotelu a cesta trajektem zpět na kontinent. Vylodili jsme se v holandském přístavu Rotterdamu, a pak jsme již pádili přes Holandsko, Německo, kde jsme měli drobnou poruchu na autobuse, kterou však řidiči, navzdory neustálým radám všech opravářů zemědělských strojů, bravurně opravili, domů, do Prahy.
Toť jsou mé zážitky z cesty a odborně tématického zájezdu do Skotska a doufám, že se příliš nebudou lišit od ostatních účastníků tohoto zájezdu.
Nakonec ještě přidávám poděkování Ing. Vavrečkové, protože zájezd byl skvěle připraven a to, jak po odborné, tak organizační stránce, i když byl jistě pro všechny zúčastněné velmi fyzicky náročný.
Michal Hora