Jedním z nich je uplatňování principu taxonomie, což je v zásadě hodnocení dopadů investic do zemědělství a do životního prostředí. Taxonomie se přitom měla týkat původně pouze bankovního sektoru a podmínek poskytování půjček a úvěrů, přičemž vstup finančních ústavů do systému taxonomie měl být ponechán na dobrovolném rozhodnutí jednotlivých subjektů. Ale vzhledem k tomu, že pro banky a spol. je struktura investic také součástí tvorby jejich image (a kdo by se nechtěl podílet na zlepšení stavu životního prostředí, že?), přijal princip taxonomie za svůj prakticky celý finanční sektor. To by určitě nebylo nic proti ničemu, kdyby ale z toho nevyplývaly některé procesní postupy. Především pak skutečnost, že se podmínky pro životní prostředí prospěšných a naopak rizikových investic projednávají na půdě EU bez účasti těch, jichž se přijaté principy dotknou – tedy bez zástupců zemědělské a potravinářské veřejnosti. Což je o to závažnější, že to, co mezi sebou dojednají zástupci ochranářských organizací a bankéřů, budou muset členské země EU akceptovat jako „delegovaný akt“ (akt v přenesené pravomoci), jinými slovy, bez možnosti do dojednaných závěrů dále zasahovat.

I proto není oficiálním účastníkem jednání o (ne)přijatelnosti investic, a tedy podmínek poskytování úvěrů naše (ani jiné) Ministerstvo zemědělství, ale ministerstva financí a životního prostředí. Primární oficiální pozici ČR k projednávaným principům nakonec zpracovalo Ministerstvo financí (MF), a v obecné rovině lze konstatovat, že s postoji MF lze souhlasit. Je ale zřejmé, že mnohem větší logiku by měla účast zástupců MZe, neboť má k zemědělské praxi přece jen o poznání blíže, a navíc je v jeho gesci vytváření podmínek a distribuce zemědělských dotací.

V oblasti taxonomie nicméně skutečně přímo o dotace nejde, o finanční prostředky do oboru ale ano. Taxonomie, jak již bylo řečeno, se má primárně týkat podmínek poskytování úvěrů a půjček. V extrémním případě může dokonce nastat zamítnutí žádosti o poskytnutí finančních prostředků, pravděpodobnější je ale spíš vyšší úročení takových investic, které budou ve výčtu opatření označeny jako investice s negativním dopadem na životní prostředí. Jak se přitom může v praxi projevit vyšší úročení půjček, si může každý představit na příkladu vyššího úročení hypoték poté, co Česká národní banka zvýšila (a stále drží) základní úrokovou sazbu na hodnotě 7 procent. Hypotéky se následně prodražily zájemcům o ně natolik, že řada z nich se nakonec k této formě půjčky vůbec neodhodlala.

Jak bude vypadat seznam přijatelných a nepřijatelných typů investic, je stále ještě předmětem diskusí v rámci „Platformy pro udržitelné financování pro zemědělský a potravinářský sektor“, z dosavadních signálů ale vyplývá, že uplatňováním principu taxonomie bude výrazně znevýhodněna živočišná produkce. Ta je totiž tvůrci budoucí kategorizace investic považována jednak za zdroj emisí (ačkoli rostlinná produkce se na zemědělských emisích podílí zhruba stejnou měrou), jednak za produkci s vyšší spotřebou vody (ačkoli voda spotřebovávaná při živočišné výrobě se z prostředí neztrácí a opětovně se do něj vrací), a jednak za výrobu zemědělských surovin s negativním dopadem na lidské zdraví (ačkoli za dvě nejkvalitnější bílkoviny jsou považovány dva živočišné produkty, konkrétně syrovátkový a vaječný protein).

Přestože má být cílem uplatňování principu taxonomie ochrana životního prostředí, může být reálným projevem pravý opak, neboť při předpokládané redukci živočišné výroby, a zejména chovů hospodářských zvířat, musí být nutně důsledkem například nižší produkce statkových hnojiv, což je v naprostém rozporu s jinak chvályhodnými snahami týkající se snížení aplikace zemědělské chemie, a dokonce i s jedním z požadavků přijatelných investic v rámci taxonomie, tedy požadavkem na aplikaci statkových hnojiv v podílu 80 procent. Negativních důsledků by ale byla celá řada, včetně nepříznivých dopadů na lidské zdraví cílenou změnou stravovacích návyků ve prospěch veganské a vegetariánské stravy.

Princip taxonomie je již v současné době uplatňován i v naší zemi, zatím ale spíše intuitivně, neboť stále není definována (ne)přijatelnost požadovaných investic. Existují však už oblasti, kdy se již v současném pětiletém programovém období očekává posuzování veškerých půjček a úvěrů u všech zamýšlených projektů, například ve vodním hospodářství. Ortodoxní uplatňování taxonomie v zemědělství je samozřejmě předmětem kritiky celé řady členských zemí, nejen té naší. Rostoucí požadavky na ochranu životního prostředí si navíc začínají vybírat svou politickou daň. Například v jinak docela liberálním Nizozemsku, kde v jarních komunálních volbách výrazně zabodovalo protestní hnutí farmářů (BBB - BoerBurgerBeweging), které se výrazně vymezilo vůči vládním opatřením v boji s klimatickou změnou a aspiruje na nejsilnější stranu horní komory tamního parlamentu. Nejde ale jen o ochranu farmářů, hnutí se vymezuje i vůči EU jako takové, což je nepochybně signálem, že by to EU neměla s intenzitou a rychlostí environmentálních cílů přehánět.

A EU také již částečně, alespoň co se týká taxonomie, couvá. Podle dokumentu z počátku března letošního roku totiž „Komise pečlivě kalibruje kritéria taxonomie pro tento sektor“, přičemž „odvětví související se zemědělstvím a lesnictvím nebudou zahrnuta do připravovaného aktu v přenesené pravomoci“. Jinými slovy, uplatnění principu taxonomie v zemědělství se odkládá, to ale neznamená, že obor z působnosti taxonomie unikne. Jen je trochu více času na přípravu skutečně odborných argumentů, které by měly seznámit úředníky z Bruselu a především aktivistické a zemědělskou praxí nepolíbené europoslance, že neodůvodnitelné regulace a často v praxi nerealizovatelné požadavky nemusí být přínosem ani pro zemědělce, ani pro krajinu, a ani pro spotřebitelskou veřejnost.

Petr Havel