Jak velký rozsah zemědělské půdy vlastní římskokatolická církev na území Ostravsko-opavské diecéze?

Několik tisíc hektarů. Nějakou půdu vlastní farnosti, tu pronajímáme. A na půdě vlastněné přímo biskupstvím hospodaříme sami.

Na jaké části hospodaříte sami a jakou propachtováváte?

Je to rozdělné zhruba na poloviny.

Jak konkrétně vypadá vaše zemědělská činnost na církevní půdě?

Věnujeme se rostlinné a živočišné výrobě. U živočišné výroby se zaměřujeme na chov skotu na maso a plemenných zvířat. Jako biskupství jsme založili a vlastníme akciovou společnost Agropodnik Dvorce.

Proč jste se rozhodli sami hospodařit na své půdě? V porovnání s ostatními diecézemi je to poměrně unikátní situace.

Impulzem byla pobídka z olomoucké arcidiecéze, protože oni začali s vlastním hospodařením a líbil se jim kus půdy v sousedství jejich podniku, který se už nacházel na území naší diecéze. I s využitím zkušeností olomouckých kolegů jsme do vlastního zemědělského hospodaření šli a zhruba před šesti lety založili Agropodnik Dvorce v Jeseníkách.

Jak zatím hodnotíte tuto zkušenost s hospodařením na vlastní půdě?

Zakoušíme všechno to, co zakouší drobní zemědělci, mezi které se také řadíme. Tedy i všechny obtíže a rizika se zemědělstvím spojená. Snažíme se jít cestou ekologického zemědělství, konkrétně se věnujeme produkci biomasa. Na to a na další věci bereme prostředky z dotačních programů.

Je zájem o vaše produkty?

Poměrně ano, docela se nám prodej masa daří. Neznamená to, že bychom na dané činnosti nějak extra vydělávali a zároveň to není úplná bída. Je to hospodaření ze dne na den, což má taky něco do sebe. Tato činnost má dlouhodobou udržitelnost, tudíž zaměření na ekologický chov skotu zapadá do portfolia našich aktivit.

V jakých částech vaší diecéze se nachází nejvíce zemědělské půdy, která patří přímo církvi?

Farnosti vlastní půdu po celé diecézi. Půda, na které hospodaříme sami, je na Jesenicku v blízkosti Slezské Harty. Nachází se ve vyšší nadmořské výšce, což má určité limity pro zemědělské hospodaření.

Jakým způsobem hospodaříte ve vašich lesích?

Lesy máme rozdělené na tři revíry. Jedním je jesenický revír se sídlem ve Vrbně, druhý se nachází v Beskydech se sídlem v Ostravici a k tomu máme v Beskydech Hukvaldskou oboru. Beskydský revír má asi 17 000 hektarů, jesenický kolem 6500 hektarů a obora má asi 440 hektarů. Kromě toho vlastní farnosti lesy o celkové rozloze kolem tisíce hektarů. Pokud to srovnáme, tak farní lesy tvoří minimum. Souvisí to s tím, že při dělení diecéze (tj. při vzniku Diecéze ostravsko-opavské, která do značné míry byla vyčleněna z Arcidiecéze olomoucké, pozn. red.) nám byla navrácena Hukvaldská obora s okolními lesy, které patřily arcibiskupství. Tudíž tyto lesy přešly přímo na diecézi.

Zaměřujete se i na zpracovávání dřeva, nebo děláte pouze základní provovýrobu?

Oproti začátku jsme trochu dál, protože se nevěnujeme pouze pěstování stromů. V nejbližší době bychom rádi spustili automatickou linku na zpracovávání palivového dřeva koncovým zákazníkům, která by strom zpracovala od kmene až na finální výrobek. Zákazníkům můžeme dřevo dovézt, nebo si pro něj přijedou sami. Vše je v našem manipulačním skladu, takže odpadá nutnost platit externí firmy. Ideál je, že se dřevem od začátku do konce jedu sám.

Využíváte dřevo z vlastních lesů i na opravy svých nemovitostí?

Ano, ale je to komplikované. Pokud přijde nějaká zakázka, tak se jí musí ujmout firma, která má certifikaci na požadovanou činnost. S tímto máme spíše problém. Několikrát se nám stalo, že jsme na náš projekt měli vyhlídnuté dřevo z našich lesů, ale nakonec nám přišlo levnější naše dřevo prodat a danou zakázku si externě objednat kompletně včetně dřeva. Zní to nelogicky, ale někdy musíme jednat i takto. Nicméně je fakt, že se v některých případech můžeme pochlubit tím, že jsme použili své dřevo na své stavby.

Rád bych se dostal zpět k zemědělské půdě. Kdo jsou nejčastěji pachtýři vaší zemědělské půdy?

Jsou to drobní až střední zemědělci. Určitě musí mít nějaké renomé. Rozhodně půdu nepronajímáme tomu, kdo nabídne nejvyšší cenu. Půdu chceme nabízet někomu, kdo má na hospodaření na dané půdě větší zájem. Například někdo, kdo je soused půdy a má k ní nejblíž.

Jaká jsou hlavní kritéria, podle kterých se rozhodujete, komu půdu pronajmete?

Je to znalost prostředí, doporučení faráře, který má k dané věci co říct, protože se s daným zemědělcem bude potkávat. Hledáme někoho, kdo se o půdu bude starat dlouhodobě. Chceme záruku, že ji nebude chtít zničit např. za jeden rok, protože další už na ní nebude mít zájem hospodařit. Chceme někoho, kdo bude hospodařit šetrně a připravovat půdu i na příští roky a tím pádem se o ni starat jako o vlastní.

Jak má postupovat zemědělec, který zjistí, že se v jeho okolí nachází církevní půda a rád by na ní začal hospodařit? Na koho se má obrátit?

Přímo na stránkách diecéze máme odkaz „hospodářská činnost“ a pod ním je aktuální nabídka zemědělských pozemků. Pokud tam tedy nějaké nové jsou, většinu máme pronajatou.

Jak jsou z hlediska příjmů celé diecéze významné příjmy z vaší vlastní zemědělské výroby a z pronájmu zemědělské půdy?

Zemědělská výroba zatím ještě není příliš významná položka našeho rozpočtu. Lépe je na tom lesnická činnost. Les je ovšem nevyzpytatelný. Jeden rok může být hodně příjmový, další rok může přijít kalamita. Nelze tedy počítat s tím, že by lesnická činnost byla každý rok výdělečná. Dlouhodobě se spoléháme spíše na jiná odvětví, než jsou les a půda. Tedy především na nemovitosti a finanční produkty.

Jaká je struktura výdajů vaší diecéze?

Nejvíc prostředků vynakládáme na provoz a mzdy zaměstnanců. Součástí provozu jsou i opravy památek. Abych mohl provozovat, tak musím opravovat.

Vaše diecéze má poměrně dlouhou hranici s Polskem. Liší se podle vašich zkušeností přístup polské katolické církve k nakládání s majetkem od přístupu katolické církve u nás?

Financování polské církve je jiné. Nemají tolik pozemků a nemovitostí. Spíše se spoléhají na věřící a na jejich dary. Než aby sami nakupovali, tak vybízejí věřící, aby pracovali, měli peníze a pokud možno přispívali. Mají jasně vymezené, co patří farnosti, co knězi atd. Ekonomická situace hodně závisí na tom, kolik lidí je v dané farnosti a kolik jsou tito lidé schopní a ochotní církvi přispívat. Je otázka, zda je zdravější přístup záviset na darech od lidí, nebo na ekonomických zdrojích z podnikání.

Jaký podíl příjmů tvoří peníze ze sbírek u vás v diecézi?

Vše, co jde ze sbírek, zůstává ve farnosti. To je podstatná část na financování farnosti jako takové. Tedy na režii, elektřinu, plyn, vodu, topení atd. Financování zaměstnanců je nicméně na diecézi. Tím, že jsme zaměstnavatelem, tak z farností bereme nějaké prostředky. Podobně to mají například v brněnské diecézi. Stanoví se, že farnost vybere určitou částku a z ní následně pokryje např. část nákladů na zaměstnance.

Vaše diecéze je nejmladší diecézí v Česku. Vnímáte to u přístupu k majetku spíš jako výhodu, nebo jako nevýhodu?

Spíš neutrálně. Startovní čáru, která začala s restitucemi před deseti lety, jsme měli stejnou se všemi ostatními diecézemi. Každý musel být nějak připraven a každý měl deset roků nato, aby se vydal nějakým směrem i v ekonomické oblasti. Za výhodu považuji to, že každá diecéze má volnou ruku v tom, jaký objem peněz kam vloží. Některé diecéze nemají vůbec žádnou půdu ani lesy, proto investují pouze do finančních produktů. Jiné se věnují podnikání. Například jsem zaznamenal, že v Praze investují do bytů a do fotovoltaiky. Proč ne. Je dobré, že ani na diecézní úrovni nikdo nemluví do toho, co přesně musíme dělat a do čeho máme peníze ukládat. To už je na zástupcích každé konkrétní diecéze, kteří znají místní prostředí. A je to dobře, protože někdo je v horách a někdo ve městech. Například my měli v nedávné době lesy poškozené kůrovcem a povětrnostními podmínkami. Mohli jsme je pronajmout, ale my si řekli, že na nich chceme hospodařit sami. Hospodaření na lesní a zemědělské půdě je dlouhodobá věc, která nám do našich aktivit zapadá.

Co může soukromým zemědělcům přinášet spolupráce s katolickou církví ve vaší diecézi?

Doufám, že v nás soukromí zemědělci vidí stálého a silného partnera. Nejsme někdo, kdo se tady bude pohybovat krátce a potom zmizí. Jsme subjektem, který tu byl v minulosti a bude tady i nadále. Věřím také, že zemědělci nás budou považovat za důvěryhodné. Pokud někdo podepisuje s biskupstvím smlouvu, tak ani neočekává, že v ní bude napsáno něco dole malými písmeny.

V čem je naopak pro zástupce katolické církve přínosné, když probíhá spolupráce se soukromými zemědělci?

Přínosné je to v té hlavní náplni práce, kterou máme. Tedy u svědčení o tom, že bereme lesy, půdu a celkově životní prostředí jako boží dar. My jsme pouze správci a chceme být dobrými správci svěřeného majetku. Pokud někomu pronajímám půdu, tak je to známka toho, že i jemu důvěřuji a věřím, že i on bude s mým majetkem dobře hospodařit.

Jak byste si přál, aby do budoucna vypadal kontakt mezi církví a soukromými zemědělci u vás v diecézi?

Jestli to bude dál pokračovat v nastavené podobě, tak budu maximálně spokojený. Mně se líbí, že i soukromí zemědělci jsou skoro vždy spokojení se spoluprací s námi. Oni se velmi často nezištně starají o různé malé sakrální stavby, jako jsou křížky či boží muka mezi poli. Tyto stavby automaticky berou jako součást prostoru, kde hospodaří.

Jaký máte vy osobě vztah k venkovu a lesnictví?

Od malička jsem často pobýval na malém hospodářství svých prarodičů, byť oba moji rodiče se přestěhovali z vesnice do města. Prarodiče si pěstovali brambory, zeleninu a chovali slepice a prase. Cítil jsem, že k zemědělství mají až zastaralý vztah. Když vypouštěli mé rodiče do světa, tak je hodně zajímalo, jak budou fungovat bez kravky a bez pole. Byl to zcela jiný přístup než dnes, kdy v zemědělství pracují asi 2 % lidí. Je to neskutečný rozdíl mezi tím, co bylo před těmi sedmdesáti lety.

Rozhovor vedl: Tomáš Zavadil

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 4/2023), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.