Život bez krutosti hospodaří s ročním rozpočtem okolo milionu korun, z toho víc jak polovinu tvoří náklady na krmivo a veterinu. Ceny krmiv přitom za poslední roky zdražily až dvojnásobně. Zbytek rozpočtu jde na nutné investice a další rozvoj statku. V loňském roce hospodáři za půl milionu korun opravili zimoviště pro ovce.
Na rozdíl od útulků pro psy nebo kočky si lidé hospodářská zvířata z azylu neadoptují. Všechna jsou zde na dožití. I proto je zařízení na hraně kapacity.
„Nejsme útulek a ani nemůžeme dávat zvířata do adopcí. Kapacita se nám uvolní, pouze když zvíře uhyne. Rádi bychom vyhověli všem, ale statek není nafukovací. Když se nám někdo ozve, že sem chce umístit deset ovcí, není to bohužel možné,“ vysvětluje zakladatelka azylu.
Jednou z mála výjimek byl pták emu, který pod Zvičinou vydržel pouhý měsíc. Žral totiž ovčí vlnu, která by ho mohla zabít. Po krátké anabázi v Podkrkonoší proto putoval do stáda k chovateli v Karlových Varech.
Kachna z paneláku
Podkrkonošský azyl organizuje jednou měsíčně veřejné brigády. Dobrovolníci pomáhají s úklidem a opravami. I tady je patrné, že solidarita už není taková jako před covidem.
„Během pandemie sem nikdo nemohl a na všechno jsme byli sami. Po covidu se to už nevrátilo na původní úroveň. Dřív přijelo na jednu brigádu třeba dvacet lidí a udělala se spousta práce. Dneska jsme rádi, když jich dorazí polovina,“ říká Hana Klvanová.
Život bez krutosti je jedním z osmi azylů pro hospodářská zvířata v republice a jediným v kraji. Ve středních Čechách je jich přitom pět. Manželé Klvanovi se do Třebihoště přistěhovali v roce 2016, kdy koupili usedlost ze zděným domem z roku 1934 a roubenkou z konce 19. století.
V azylu se za šest let vystřídalo na 400 zvířat. Příběhy některých zaskočí. Například samec kachny pižmovky strávil půl roku v panelovém bytě, kozel žil v kempu na Liberecku a chodil na návštěvy do čtyřhvězdičkového hotelu, kde šacoval batohy. Poslední kapkou bylo, když stokilové zvíře sežralo vánoční výzdobu.
Nezisková organizace pořádá vzdělávací programy pro základní a mateřské školy. Od začátku letošního roku jich na statek přišlo deset.
„Naším hlavním cílem je zachraňovat zvířecí životy, ale osvětová činnost je taky hodně důležitá. Je paradox, že ani děti z vesnice kolikrát s domácími zvířaty nepřijdou do styku a ani je neznají. Je jednodušší cílit na děti než na dospělé, dává nám to smysl,“ uzavírá Hana Klvanová.
Autor: Tomáš Plecháč
Zdroj: iDnes.cz
