Komise počítá s tím, že díky Zelené dohodě bude tou dobou Evropská unie již prakticky bezemisní, takže nebude důvod pokračovat ve znečišťování. V současnosti je podle komise v EU poškozeno 60 až 70 procent půd, v Česku se míra poškození odhaduje na 44 procent.
Ministerstva životního prostředí a zemědělství nyní pracují na tom, jak se k návrhu komise postaví. Prvně jmenované se stará o ochranu půdního fondu. Podle mluvčího resortu životního prostředí Ondřeje Charváta je evropská předloha ale teprve v rané fázi. „Návrh směrnice představuje ‚první vlaštovku‘, která bude předmětem diskusí a návrhů úprav ze strany členských států. Finální podoba směrnice se tudíž může lišit,“ připomíná.
Půda podle něj zůstala jedinou složkou životního prostředí, kterou Evropa ještě nechrání. „Pro Českou republiku to bude znamenat především posílení ochrany půd před různými formami degradace, jako je kontaminace těžkými kovy, eroze, zhutňování a jiné,“ vysvětluje.
Návrh směrnice rovněž obsahuje dílčí požadavky na udržitelné hospodaření a na postupy vedoucí k oživení „nezdravých půd. „Speciální kategorií směrnice jsou lokality kontaminované průmyslovými aktivitami. Na ně mají být aplikována opatření minimalizující rizikovost těchto míst pro lidské zdraví a životní prostředí,“ uvádí Charvát. Stát podle něj principiálně návrh směrnice podporuje, rád by ale prosadil některé změny.
Spousta byrokracie a peněz
Mezi hlavní výhody směrnice patří podle ministerstva životního prostředí to, že se zavede celoevropský monitoring půdy. Zároveň vzniknou parametry, jak půdu chránit před degradací. „Za problematickou máme odhadovanou vysokou administrativní a finanční náročnost implementace dané směrnice. Na druhou stranu návrh počítá i s tím, že v některých oblastech se EU bude finančně podílet,“ říká Charvát.
Otázkou je, co bude Evropa považovat za „nezdravé“ plochy a jaké nástroje budou jednotlivé státy používat při „opravování“ těchto ploch. Evropská unie například počítá s tím, že do problematických ploch zařadí pole, která mají erozní smyv nad dvě tuny na hektar a rok. V Česku je podle mluvčího Zemědělského svazu ČR Vladimíra Píchy průměr 2,5 tuny na hektar, v jiných evropských státech, jako je Itálie nebo Rakousko, prý průměr dosahuje i více než šesti tun.
Jednou z možností je větší využívání stálých pokryvů půdy rostlinami, což mimo jiné hraje do karet společnostem, které platí zemědělcům za využívání principů regenerativního zemědělství. Podle zástupce dánské firmy Agreena Petra Adlera se v EU odhadují roční ztráty způsobené extrémními výkyvy počasí na zhruba 15 miliard eur (360 miliard korun).
„Kvalita a stav půdy mají významný dopad na ekonomický výsledek podnikání zemědělců. Způsob hospodaření s půdou má vliv na jeho udržitelnost, na hospodaření s vláhou, na degradaci půdy včetně eroze,“ popsal.
Monitorovat půdu budou zemědělci?
Podle prezidenta Agrární komory ČR Jana Doležala přichází návrh komise v době, kdy se zemědělci kvůli sklizním nemohou probírat stohy papírů. Obává se dalšího ztížení práce zemědělců. „Je zřejmé, že povinnost monitoringu ale přitom spadne na zemědělce a bude pro ně znamenat jen další administrativní zátěž. Regulace počítá také se snížením spotřeby průmyslových hnojiv a pesticidů, které přitom omezují čeští zemědělci již několik desetiletí a jsou v tomto směru oproti Evropě značně napřed,“ popisuje prezident komory.
Podle něj by měla nová pravidla zohlednit situaci v jednotlivých státech. „My jsme v tomto směru dlouhodobě, značně a často zbytečně iniciativní, když zavádíme neproduktivní úhory, rozdělujeme pozemky, nastavujeme co nejširší parametry protierozních opatření a podobně. Již nyní přitom naši zemědělci pečují o krajinu tak, aby byly zachovány její přirozené vlastnosti co možná v největší míře, budují za vlastní peníze rybníky, mokřady, meze, stromořadí či terasy a další krajinotvorné prvky,“ uvedl Doležal.
Agrární analytik Petr Havel upozorňuje, že v návrhu cítí byrokratická rizika. „Osobně bych preferoval, aby odpovědnost za kvalitu půdy byla na zemědělci, a pokud by se prokázalo, že nehospodaří podle pravidel, a ta existují v každé členské zemi, tak by mu hrozily sankce, třeba omezení dotací,“ navrhuje. Aby se stalo udržitelné hospodaření v Evropské unii normou, však podle něj bude velmi složité. I kvůli tomu, že v různých lokalitách a regionech jsou rozdílné klimatické, hydrologické a rovněž geografické podmínky.
Autor: Jan Drahorád
Zdroj: iDnes.cz
