Export zemědělských surovin z Ukrajiny byl také jedním z hlavních témat zářijové Rady ministrů zemědělství EU, včetně logistiky dopravních tras přes území EU do cílových destinací. V pátek 15. září totiž skončil zákaz dovozu ukrajinských komodit na území s Ukrajinou sousedících států, některé země ale mají v úmyslu tento zákaz dále uplatňovat (důležitý je zejména postoj Polska), čímž ovšem porušují nebo budou porušovat základní zásadu společného evropského trhu. Faktem je, že ceny řady důležitých zemědělských komodit, jako jsou obiloviny nebo olejniny, na trhu EU výrazně poklesly, což mnoha pěstitelům způsobuje fatální ekonomické problémy. Cílové řešení ale stále není „na stole“, což může být signálem pro pěstitele některých komodit, aby minimálně zvážili strukturu osevních ploch ozimů pro úrodu v roce 2024.
Pokud se týká určité revize cílů Green Deal, pak ve Velké Británii se už tento cíl začíná stávat realitou - podle BBC například Británie zvažuje odklad zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory a přehodnocení některých cílů ohledně uhlíkové stopy obytných budov. To se sice primárně netýká zemědělství, ale i předsedkyně EK předpokládá, že se do konce současného volebního období Evropského parlamentu i komise nepodaří přijmout všechny původně zvažované zásady strategie „Z farmy na vidličku“. Evropský parlament ale na druhou stranu schválil návrh směrnice, která má posílit podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie. Schválený text obsahuje zvýšení unijního cíle na 42,5 procenta do roku 2030, v současné době přitom činí podíl OZE na energetickém mixu EU 22,1 procenta, v ČR pak jde o zhruba 18 procent.
Botanický ústav Akademie věd ČR zorganizoval v polovině září seminář, jehož cílem bylo hledání cest, jak omezit negativní dopady invazních druhů na přírodu i lidskou společnost a zabránit jejich dalšímu šíření v ČR. Účastníci se dohodli na založení společné platformy, která bude sloužit k užší spolupráci, vzájemné informovanosti a pravidelnému setkávání. Vedle úbytku biodiverzity původních společenstev patří totiž k významným důsledkům invazních druhů v ČR také ztráta genetické variability původních druhů (křížení jelena siky a jelena evropského, pěstování zahradních forem původních druhů rostlin), šíření patogenů rostlin a živočichů, snižování kvality vodního prostředí či přímé ohrožení lidí a ekonomiky (šíření sršně asijské, napadající včelstva a vykazující zvýšenou agresivitu i vůči lidem). Zájemců o problematiku je také k dispozici sborník, který shrnuje působení a cíle jednotlivých organizací a skupin, jež se problematikou zabývají.
Důležitá je přitom také osvěta laické veřejnosti. Do ní se stále intenzivněji zapojují i státní lesy. Zatímco Vojenské lesy a statky nedávno zorganizovaly atraktivní „Brdské stromsázení“, Lesy České republiky (LČR) pořádají v sobotu 23. září od 10 do 16 hodin ve všech regionech LČR „Den za obnovu lesa“, největší celostátní lesnickou akci pro veřejnost. I v tomto případě se mohou návštěvníci akce těšit na zajímavý program (a zřejmě i příznivé počasí), včetně programu pro děti nebo třeba na mykologickou poradnu. Podrobnosti na www.sazimelesynovegenerace.cz.
V areálu zámku Litomyšl se uskutečnil po dvouleté pauze další ročník významné vodohospodářské konference VODA 2023, jejíž náplní byly zejména aktuální výzvy pro obor, především pak v oblasti čištění odpadních vod. Klíčové je především nastavení maximálních limitů pro fosfor a dusík, které by měla stanovat aktualizovaná rámcová směrnice EU pro čištění městských odpadních vod, což bude rozhodující pro budoucí investice do oboru, a také pro ceny vodného a stočného. Pokud by byly přitom přijaty limity podle nejpřísněji navrhovaných limitů, odhadují vodohospodáři potenciální investice až na stovky miliard korun. Významným tématem jsou také ztráty vody v trubní síti, v nichž sice patří ČR mezi lídry v EU (v ČR jsou šesté nejnižší ztráty vody, v průměru necelých 17 procent), malé vodohospodářské společnosti, jejichž podíl na trhu ale není rozhodující, mají ovšem ztráty mnohem vyšší. Výsledkem pak může být nedostatek vody v menších obcích, které nejsou napojeny na velké sítě, neboť voda z jejich zdrojů může dojít v řádu několika dnů. Zmiňované ztráty vody v ČR představují ročně 93 milionů kubíků vody, což je množství, které by zajistilo zdroje pitné vody pro 2,5 milionu obyvatel ČR.
Petr Havel
