Když se podíváme na vaše hospodářské výsledky, tak po konsolidaci jste vykázali zvýšení zisku o 12,7 procenta na 115,7 milionu korun a s růstem obratu o necelých 15 procent na 5,6 miliardy korun. Zisk tedy dosahuje zhruba dvou procent vašeho obratu, ale taková je situace u více českých mlékáren. Máte představu, jaký je tento podíl v Evropě?
Na to neumím přesně odpovědět. I když jsme velká nadnárodní společnost, neznám výsledky všech svých kolegů. Ale vím, že země okolo mají výsledek o procento nebo o dvě vyšší. V rámci naší skupiny nejsme úplně modelový příklad, kolegové mají vyšší zisky. Jde mi o to, že v Česku jsou v poslední době zisky potravinářských firem pod drobnohledem, ale ta dvě procenta nejsou nijak výjimečná.

Jak tedy vnímáte postavení celého zpracovatelského sektoru?
Je fakt, že se cítíme trošku lynčováni a ve své podstatě je nám vyčítáno, že máme vůbec zisky. Ale smyslem podnikání je tvořit zisk a mít fungující společnost. Ta pak může vyrábět zdravé, v našem případě mléčné výrobky, které dodáváme na trh spotřebiteli.

Myslím si, že dvouprocentní zisk není nic závratného. Potřebujete generovat zisk, abyste mohli investovat do společností, třeba do nových výrobních kapacit. Kdybychom se tady bavili o deseti- nebo patnáctiprocentních ziscích, tak by to asi bylo něco trochu jiného, ale dvě procenta mi připadají jako hranice, aby se dalo nějakým způsobem fungovat.

Plánujete tedy nějaké další investice?
My jsme do Česka přišli v roce 2004 a pak jsme začali investovat do výrobních kapacit, také nejdřív jsme koupili část holdingu Promil (Nymburk, Dřevěnice, Kruh) a potom v roce 2007 mlékárny Klatovy a Kunín, což byl teprve velký vstup do České republiky v industriální podobě. Pro nás jako světovou jedničku v mlékárenství byla tahle akvizice velmi důležitá.

Od roku 2007 jsme investovali v řádech miliard do obou továren. Celou výrobu mozzarelly v Klatovech jsme vybudovali od nuly v roce 2010. A v Kuníně jsme investovali do stávajícího portfolia, které jsme dále rozšířili.

Do budoucna budeme investovat výrazné prostředky do Klatov, které nyní oslavily sté výročí. Máme desetiletý plán na mozzarellu, chtěli bychom její výrobu zdvojnásobit. Výše investice pak bude zhruba jednou tolik, kolik jsme investovali doposud. Budeme se významně zabývat úsporou energií a CSR projekty, protože to jsou další cíle, které máme, abychom byli udržitelní. Myslím si, že ziskovost je jedna věc, ale kdo nebude udržitelný, nebude mít své místo na slunci.

Narážíte i na zelené plány v EU, kde se již hovoří o tom, že kdo nebude splňovat podmínky tzv. taxonomie, nedostane půjčky od bank?
U nás jsou zatím tři hlavní směry. Jedním je uhlíková neutralita do roku 2050, přičemž jsou tam různé časové milníky, do kterých se musíme dostat, dále pak samozřejmě obaly. Snažíme se přecházet na monomateriály a snižujeme gramy plastů, odstranili jsme i druhotná víčka na jogurtech. Pracujeme na tom, abychom plastů generovali co nejméně a aby byly recyklovatelné. A třetí jsou dobré životní podmínky zvířat (mléčného skotu), které budou do budoucna jednou z nejdůležitějších věcí.

Cena mléka v ČR je mezi Polskem a Německem

Neobáváte se, že například i kvůli malé relativní ziskovost oboru, ale také kvůli tomu, že stále rostou rostlinné náhrady mléka, se podobně velké investice jako ta vaše do mozzarelly, prostě nevyplatí?
Myslím, že výroba mléčných výrobků smysl má a bude mít. Rostlinné alternativy jsou zatím jenom marginální oblast trhu, i když je fakt, že rostoucí. My se tomu nebráníme, také máme určité projekty tohoto typu. Ale vidíme, že poptávka po naší mozzarelle je obrovská, 60 procent objemu výroby vyvážíme, a i proto máme myšlenky na rozšiřování produkce.

Máme kvalitní prvotní surovinu, české mléko od farmářů je z hlediska kvality na evropské špici a máme know-how, které se buduje delší dobu. V rámci skupiny jsme druhý největší výrobní závod po Itálii, a i skupina má plány v tom pokračovat.

A nejsou plány skupiny částečně ovlivněné i nízkou výkupní cenou mléka v ČR?
Neřekl bych, že jsme úplně nejlevnější, při pohledu na evropské ceny spíše někde na středu. V ČR je cena syrového mléka v průměru 9,75 koruny na litr (srpen 2023), ale v Nizozemsku nebo v Belgii, což jsou mlékařské velmoci, je kolem 9 až 9,2 koruny. My jsme se vždycky snažili být někde mezi Německem a Polskem. Německo je ohromná ekonomika a i Polsko se snaží dovážet, je potřeba, abychom mezi nimi nevyčnívali, ale ani nebyli o moc levnější, protože to by pak bylo neudržitelné pro farmáře.

Mléčný trh je ovlivněn jevy na světové úrovni. V okamžiku, kdy Čína začne nakupovat více sušeného mléka, dají výrobci tomuto trhu přednost, protože je to pro ně výhodné. V Evropě pak bude cena mléka růst. Opačný efekt přinese zvýšená produkce mléka na Novém Zélandu. Pokud bude mít dobrou sezonu, je schopný srazit celosvětově ceny dolů.

Dlouhodobě se z ČR vyvážejí spíš suroviny, jako je mléko, a nazpátek se vrací zboží s vyšší přidanou hodnotou, jako jsou sýry nebo jogurty. A přitom máme několik značek, které jsou na vysoké úrovni, například od Brazzale se parmazán z Moravy vozí do Itálie a vy vyvážíte mozzarellu do Francie.
Jde to trochu proti sobě. Když se podíváte na vývozní položky, jsou to sýry s vysokou přidanou hodnotou. Naproti tomu zboží, které se k nám dováží, je sice zpracované, ale jde o základní výrobky, jako je levný eidam třicítka, gouda nebo máslo. To, co sem míří, jsou cenoví bojovníci, ať už z Polska nebo z Německa, což jsou dva státy, které sem dovážejí nejvíc. Ale to, co vyvážíme my, už není tak jednoduché vyrobit a je k tomu potřeba mnoho přidružených technologií.

Vzbuzuje to dojem, že vyrábíme částečně dražší a prémiové potraviny, na které pak spotřebitel nemá.
Český trh je doopravdy složitý. Část z toho je i kvůli vysoké výši podílu slevových akcí (podle posledního měření se prodávalo 65 procent zboží ve slevě, pozn. red.), což je dvojnásobný podíl proti zbytku Evropy. Třeba 80–90 procent trvanlivého mléka se prodává ve slevách. Sedmdesát procent trvanlivého mléka je prodáváno pod privátními značkami. To je už znamení toho, že trh je banalizovaný. A vidíte, že ceny, které se na trhu objevují, jsou pod nákupní cenou, kterou my platíme za syrové mléko. To musíte dále zpracovat a zabalit je. Před covidem byl průměr prodeje ve slevě kolem 60 procent, nyní se v mlékařině doopravdy dostáváme na 70 až 80 procent.

A není to tak, že když obchodník vidí, že se Leerdammer za 55 korun 100 gramů v obchodě prostě neprodá, protože je to přepálená cena, nakonec zlevní na nějakou přijatelnou cenu jak pro obchod, tak pro zákazníka?
Cenotvorba není u nás, ale na straně řetězce. Máte pravdu, že trh je tímhle trochu zdeformovaný. Pokud si řekneme, že se takto velký podíl výrobků prodá ve slevách, je tím trh vychýlený a normální regálová cena je u některých výrobků nepodstatná. Ale není to na mně, abych do této problematiky vnášel světlo, protože do ní nezasahuji a ani zasahovat nemůžu. To už je pak věc každého řetězce, jakou má prodejní strategii a jak bojuje na trhu.

Agrární komora před časem kritizovala množství prodaných privátních značek, neobáváte s degradace tradičních značek a možnosti nahrazení klasických českých dodavatelů někým jiným například z Polska?
Myslím, že je to něco, s čím se musí počítat. Privátní značky ještě budou růst, i když u mléka je to už kolem 70 procent, ale jsou i další kategorie, které se k těmto číslům blíží. Čím je kategorie více komoditní, tím je jednodušší nějakou privátní značku zavést. Když se podíváte na vyspělé západní trhy, je běžné, že privátní značka má 80 procent podílu. A tradiční výrobci musí obhajovat, že se na trhu udrží. Je to hodně o inovacích a o trendech.

Víme, že budou fungovat nutričně hodnotné a zdravé výrobky a druhým směrem bude potěšení – v nějaké kontrolované míře, proto také vyrábíme dezerty. A potom je trendem udržitelnost. Značkový výrobce se bude muset hodně snažit být hodně inovativní a nabízet něco jiného, aby se dostal nad privátní značku. Bít se s tím nemá smysl, privátní značky se dostanou na čísla, která mají na západním trhu. Český spotřebitel je náročný na cenu i na kvalitu, ale inovace vždy osloví hromadu lidí.

Když jsme u inovací, jak jste na tom s reformulacemi, tedy se zlepšováním již stávajících značek ke zdravějšímu složení?
Čištění receptur se věnujeme už několik let. Každý výrobek bereme do rukou a díváme se na to, jestli všechno, co do něj dáváme, tam musí být. Třeba před 10 lety jsme odebrali z kysaných smetan modifikovaný škrob. Ale některé změny vám výrobky technologicky nedovolí.

U řady našich produktů jsme snižovali cukr, ale musí se na to jít po malých postupných krocích. Ve chvíli, kdy půjdete z 14 na 10 gramů na 100 gramů jogurtu, půjde o moc velký skok. A některé výrobky, jako jsou dezerty, se kupují hlavně pro potěšení. Nyní se tedy pohybujeme u těch běžných denních jogurtů kolem 12 až 14 procent cukru, u pitných jogurtů a acidofilních mlék kolem 10 gramů, protože u nápoje je chuťový vjem intenzivnější a rychlejší. A pak nabízíme fit varianty, například mléčné rýže, kde je cukr snížený o 30 procent.

Elektřina zdražila o čtvrt miliardy

Jaký je pro vás letošní rok? Prý budete platit o čtvrt miliardy korun více za elektřinu.
Letošní rok nás nepotěší. Vstupy v loňském roce vzrostly o více než 21 procent, takže jsme museli přistoupit ke zvýšení cen. Nemohli jsme do nich promítnout veškeré zdražení, v letošním roce je pak pro nás skutečně zásadní elektřina. Zároveň ale klesá cena syrového mléka, i když je stále nad průměrem loňského roku. A do konce roku nejspíš spadne na úroveň pod loňský rok. Na druhé straně ještě dobíhá zvyšování cen za obaly a stále roste cukr. Pro nás to znamenalo, že už jsme v letošním roce nemuseli zvedat ceny, že to loňské zvýšení pokrylo i letošní potřeby, ale výsledek z hlediska ziskovosti bude horší.

Jak se díváte na zrušení dotačního programu pro potravinářské firmy, ve kterém mělo být letos 230 milionů a nakonec peníze nezískal nikdo?
Šli jsme z jedné strany bariéry ke druhé. Úplné zrušení například na naše konkrétní investice nebude mít vliv. Nikdy jsme od dotace neodvozovali investice, ale bude to mít vliv na konkurenceschopnost na evropském trhu. Pokud budeme stále chtít konkurovat levnému dovozu z Polska a Německa a pokud chceme vyvážet valorizované výrobky do zahraničí, myslím si, že nám nesmí ujet vlak. Nemám řešení, nevím, co je správně nebo ne. Ale úplné zrušení těch dotací je pro sektor zásadní. Očekávám, že to bude dočasné, protože vláda potřebuje ekonomiku nastartovat. Ale pokud budou státy okolo nás investice realizovat, budeme je muset napodobit, jinak nám vlak ujede.

Autor: Jan Drahorád
Zdroj: iDnes.cz