Zvěře je příliš, maří obnovu lesa po kůrovcové kalamitě a působí vlastníkům rozsáhlé škody. Vymáhání škod je komplikované a zdlouhavé, proto ministerstvo zemědělství připravilo novou podobu zákona o myslivosti.

Ta počítá s možností rozkouskovat velké honitby i s tím, že by si například přemnožené divočáky, jeleny či jinou spárkatou zvěř mohli na svém pozemku střílet sami vlastníci. Proti se staví myslivci, kteří mají dnes regulaci zvěře na starost. Podle ministerstva to ale nezvládají.

Kolik celkem škod zvěř působí, není známo – souhrnná evidence neexistuje. Lesy ČR coby největší vlastník honebních pozemků uvádí náklady na škody způsobené zvěří až 870 milionů korun ročně. Podle ministra zemědělství Marka Výborného (KDU‑ČSL) je to v celé zemi násobně víc, vniveč tak přicházejí mimo jiné státní dotace na výsadbu lesů po kůrovcové kalamitě.

„Dnes jen škody v lesích páchané spárkatou a černou zvěří dosahují ročně 2,5 až čtyř miliard korun,“ říká Výborný. Podle jeho úřadu myslivci nestřílejí dostatek zvěře, a proto ministerstvo připravilo návrh nových pravidel, díky nimž by se měla situace zlepšit.

Zmenšení revíru jako páka na lovce

Počítá s tím, že by se snížila minimální velikost honitby. Ta dnes nesmí mít méně než 500 hektarů. Pokud má někdo pozemek menší, je povinně přičleněn k sousední honitbě velkého vlastníka. Musí se tedy spoléhat na to, že se myslivci, kterým velký vlastník tento revír pronajímá, postarají, aby mu zvěř nesežrala nově vysazený les nebo úrodu na poli. Tam ale často dochází k selhání.

Nově by stačilo, aby měla honitba „jen“ 250 hektarů, takže by se menší vlastníci mohli osamostatnit. Což jim dává možnost vytvořit tlak na myslivce, aby i jejich část honitby ochránili před škodami zvěří. Pokud by jejich očekávání nenaplnili, mohli by se odtrhnout a zmenšit tak myslivcům revír a tím i možnost úlovku.

Nová pravidla navíc zavádí možnost, aby i majitel pozemku, který je součástí honitby a má minimálně 30 hektarů, mohl sám zakročit proti přemnožené zvěři. Pokud by myslivci nekonali, získal by automaticky nárok na povolenku k lovu.

Podmínkou je, aby on, osoba blízká či jeho zaměstnanec měl lovecký lístek, zbrojní průkaz a pojištění. Pak by směl lovit na svém pozemku největší škůdce – divoká prasa‑ ta a jelena siku bez omezení věku a pohlaví, u ostatní spárkaté zvěře samice a mláďata do dvou let věku.

„Vlastník bude mít právo reagovat na škody, které mu působí přemnožená zvěř na jeho pozemku. Je to zvýšení respektu k vlastnickému právu,“ vysvětluje Výborný. Pokud si však majitel pozemku bude střílet zvěř sám, ztrácí nárok na náhrady škody od státu a zvěřinu musí odevzdat myslivcům užívajícím dotčenou honitbu.

Myslivci jsou proti změnám

Zahrnutí malých vlastníků do lovu kritizuje Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ). Podle ní jde o vznik „honitby v honitbě“, přičemž by ani nešlo pořádně kontrolovat, zda dotyčný skutečně lovil jen na svém.

Ministerstvo zemědělství odhaduje, že při snížení minimální výměry honitby na 250 hektarů by se z dnešních zhruba 5800 honiteb teoreticky mohlo stát až 26 500 honiteb. To se ale zřejmě nestane. „Mohou vzniknout řádově desítky, možná nižší stovky nových honiteb tam, kde dnes existují problémy,“ míní Výborný.

Podle Petra Koutenského, spolupracovníka ČMMJ, myslivce a lesníka, ale jen střelba ke snížení škod zvěře nepovede. „Když pořád střílíte, zvěř se přizpůsobí, vytlačíte ji do jiné lokality, kde bude působit ještě více škod,“ říká.

„Účinnější je střídat lovecký tlak s obdobím klidu, vymezit klidové zóny a pastevní plochy, kam zvěř soustředí svou aktivitu a nepůsobí škody. Abychom to jako myslivci mohli dělat, potřebujeme na to plochu,“ dodává.

Myslivecká jednota by proto naopak ráda zvýšila minimální velikost honitby. Konkrétně na tisíc hektarů.

Daniel Pitek, soukromý zemědělec a zároveň vystudovaný lesník a myslivec, se ale domnívá, že rozdíl několika stovek hektarů nehraje žádnou roli.

„Pokud někdo chce zvěř smysluplně chovat a ovlivňovat kvalitu její populace, musí po domluvě s ostatními honitbami vytvořit chovné oblasti ideálně o velikosti 40 až 50 tisíc hektarů. Tak to dělají například v Rakousku.“ Rakousko jako inspiraci bere i Asociace soukromého zemědělství. Ta po vzoru českého souseda původně chtěla výměru ještě zmenšit – na 115 hektarů. „Honitby, které jsou v rukou vlastníků lesů, vykazují výrazně menší škody než jiné honitby pronajímané. Jsme přesvědčeni, že největší motivaci škodám předcházet má vlastník lesních či zemědělských pozemků, proto by mu mělo být umožněno myslivecky hospodařit,“ říká Richard Podstatzký, místopředseda Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů.

Jak vůbec došlo k tomu, že se zvěř v českých lesích přemnožila? Vše se odvíjí od způsobu, jakým se stanovuje plán lovu, tedy to, co by měli uživatelé honitby – myslivci povinně za rok ulovit. Plán dnes vychází z jarního sčítání zvěře a z odhadu přírůstků v daném roce a navrhují ho myslivci. „Sčítat zvěř v lese je věc samozřejmě nemožná, a tudíž uživatel honitby často podhodnocuje sčítané stavy, aniž by mu to držitel honitby byl schopen rozporovat, tak aby měl stále dostatek zvěře ve svém revíru,“ říká Tomáš Pospíšil ze Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, který hospodaří v honitbě o velikosti 10 tisíc hektarů.

Podle Daniela Pitka myslivci loví hlavně dospělé samce – trofeje. „Nechají tam samice, nositelky přírůstku, takže je jistota, že to tam zase doroste. Proto pořád narůstají stavy zvěře. Takový přístup si dovolí jen ten, kdo v honitbě nemá majetek a nenese finanční zodpovědnost,“ říká sedlák z Litoměřicka.

Myslivci tvrdí, že věc je složitější. „Středoevropská myslivost je svázaná s kulturou trofeje. Kvalitní trofej je cílem myslivecké práce, což ale znamená i selekci slabých samičích kusů a mláďat,“ brání se Petr Koutenský.

Výsledkem je, že stavy zvěře stále narůstají a s nimi i škody, které jsou obtížně vymahatelné. „Pokud mám sežraný, sloupaný les, přeryté louky, škody na zemědělských plodinách a požádám o náhradu škod, dostanu se s myslivci akorát do sporu a musím unést důkazní břemeno. Spor se táhne léta a stojí peníze, výsledky vymáhání jsou mizerné. To nikdo nechce absolvovat,“ říká z vlastní zkušenosti Pitek.

Chystaná novela zákona má přístup k plánování lovu zcela změnit – odstřel se bude odvíjet od míry poškození lesa. Tu bude na náklady státu pravidelně posuzovat Ústav pro hospodářskou úpravu lesů. Při nesplnění povinné výše odlovu hrozí myslivcům sankce 40 tisíc až 200 tisíc korun. Dnes jim žádné pokuty nehrozí.

Úprava zákona přináší i řadu dalších změn. Nově se mají úlovky fotit na mobil a nahrávat do ministerského IT systému, aby nad počty ulovené zvěře měl stát kontrolu. Kvůli zintenzivnění lovu se povolí některé dosud zakázané způsoby lovu, jako je lov v noci s použitím nočního vidění či lov lukem.

Ve státní lesní správě má také přibýt odborně vzdělaných úředníků, kteří budou mít speciálně myslivost na starosti na každé obci s rozšířenou působností. Novela se bude projednávat ve sněmovně po vypořádání připomínek začátkem příštího roku. Kromě technických úprav se zákon o myslivosti nezměnil už 20 let. Poslední pokus o zásadní novelu spadl pod stůl naposledy před třemi lety s koncem volebního období tehdejší sněmovny.

Podle ministerstva zemědělství myslivci nestřílejí dostatek zvěře.

Autor: Jitka Vlková, jitka.vlkova@hn.cz

Zdroj: Hospodářské noviny