Oba uvedené legislativní dokumenty by se přitom měly projednávat v letošním roce, a protože v případě těchto zákonů (na rozdíl třeba od vodního zákona) zas tak často k novelizacím nedochází, ovlivní podoba novel podmínky v našem lesnictví pravděpodobně na mnoho dalších let. Zatím to vypadá, že jednodušší bude přijmout novelu lesního zákona, na jejíž podobě je již předjednána rámcová shoda mezi Ministerstvem zemědělství (MZe) a Ministerstvem životního prostředí (MŽP). Zdá se přitom, že půjde o relativně životaschopný kompromis, a proto by nebylo příliš žádoucí, aby se v budoucím legislativním procesu příliš projevila kreativita zákonodárců, jak je často zvykem. I proto by měla být důležitým tématem příštích týdnů a měsíců lesnická osvěta jak směrem k laické, tak i lesnické veřejnosti. Ještě důležitější ale bude obhajoba funkční podoby novely zákona o myslivosti, kde lze předpokládat více třecích ploch, včetně evergreenu v podobě minimální velikosti honebních pozemků. Tak či tak by bylo žádoucí, aby se lesnická a s lesnictvím spojená problematika do médií včetně prezentace postojů zainteresovaných organizací co nejdříve v nějaké podobě opět vrátila.

Zapomínat ale nelze ani na osvětu vědeckou. Výsledky celé řady výzkumů týkajících se struktury, rizik i potenciálu různých typů dřevin v lesních porostech v ČR pravidelně publikuje Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM), a přestože jde obvykle o data, která se váží ke konkrétním lokalitám a nemusí mít tedy obecnou platnost, není na škodu se o ně zajímat.

Významnou součást výzkumů VÚLHM tvoří přitom hodnocení možného potenciálu a využití introdukovaných dřevin, což je s ohledem na probíhající změny klimatu zatím stále podceňované téma, ačkoli je zřejmé, že měnící se podmínky částečnou změnu skladby lesních porostů zcela přirozeně přinesou, a také již přinášejí. VÚLHM již mimo jiné ohodnotil například možnost pěstování korkovníku amurského jako alternativu k jasanu ztepilému, využití střemchy pozdní, nebo poměrně již rozšířeného dubu červeného. Další výzkumy se pak týkají například potenciálu borovice černé s tím, že zejména některé její varianty vykazují vyšší odolnost vůči suchu, a další douglasky tisolisté nebo jedle obrovské. K tomu lze mimo jiné dodat, že jsou to právě jedle a douglasky, které jsou schopné podle stávajících poznatků absorbovat vysoké množství uhlíku, a to až několikanásobně vyšší, než většina v ČR pěstovaných dřevin.

Právě potenciál ukládání uhlíku v lesních porostech je další významné téma, se kterým se budou zřejmě v blízké budoucnosti správci a majitelé lesních porostů v ČR potýkat. Připomenout lze přitom, že podle aktualizovaných vědeckých výzkumů mohou lesy poutat až 226 gigatun uhlíku, přičemž téměř dvou třetin uvedeného potenciálu (konkrétně 61 procent) lze dosáhnout ochranou stávajících lesů (což lze přeložit jako omezení možností kácení). Důležité pak je také využití pokáceného dřeva – aby se totiž skutečně emise snížily, nemělo by být pokácené dřevo spáleno (využito jako zdroj energie), ale měly by být z něho vyrobeny produkty, jejichž životnost je alespoň 50 let. Což je svým způsobem lesnická obdoba k vytváření přidané hodnoty k primární zemědělské surovině, v čemž má naše země jak v zemědělství, tak v lesnictví, nemalé rezervy. Je však třeba také připomenout, kde tkví hlavní potenciál ukládání uhlíku v lesních porostech. Nejsou to totiž ani kmeny, větve nebo listy, ale spleť jemných kořínků v půdě, které se na ukládání uhlíku podílejí zhruba ze 60 procent, zatímco kmeny stromů zhruba z 9 procent a větve přibližně 8 procenty.

Petr Havel