Drobná zvěř a zaměstnanost na venkově

Z dnešního hlediska je neuvěřitelné, že se ve 30. letech minulého století v tehdejší ČSR ročně ulovilo přes 2,4 milióny kusů koroptví a přes 1,5 miliónu kusů zajíců (Mottl, Chov drobné zvěře 1964). Dnes nedosahuje počet koroptví ani 65 tisíc (a neloví se) a zajíců se uloví 83 tisíc (MZe). I když vezmeme v úvahu, že údaje z první republiky zahrnují i Slovensko, je na první pohled zřejmé, že jde o katastrofální nepoměr a je jen s podivem, že příslušné ministerstvo nebije na poplach. Přitom máme především na venkově vysoké procento nezaměstnanosti a starost o zmíněné miliónové stavy koroptví a zajíců bývaly právě dobrým přivýdělkem venkovských obyvatel. A což teprve podzimní hony!

Jenže - koroptev i zajíc jsou tzv. drobná polní zvěř a kde má tato zvěř žít, když je téměř polovina zemědělské půdy, i díky eurounijním zemědělským dotacím a politikám (biopaliva) ohrožena erozí, při níž se z každého hektaru splavuje přes 7 tun ornice. A někde už ani není co splavovat… Přirozená obrana půdy a ochrana drobné polní zvěře - remízky, pankejty, meze - vzaly za své v 50. letech násilné kolektivizace a zkáza se dokonala při slučování malých JZD v gigantické agrokombináty v letech šedesátých a později.

Tehdy také vznikl veskrze socialistický zákon, odtrhující tvorbu honitby a myslivost od vlastnictví pozemků, a jak potvrdil ve svém nálezu i Ústavní soud z prosince 2006, dnešní zákon z roku 2001 v tomto trendu úspěšně pokračuje. Místo drobné polní zvěře zaujala zvěř spárkatá, především černá, která se mohla v dobách miliónových úlovků zajíců a koroptví chovat jen v oborách a mimo oboru ji mohl střelit každý, kdo měl povoleno střílet zvěř, kdykoliv a kdekoliv a nekvalitní, přemnožená zvěř srnčí. První poškozuje úrodu na erozí zdevastovaných polích, druhá spásá lesní porosty…

Přitom máme příklady, jak udržovat stavy drobné zvěře i v moderním zemědělském hospodářství nejen v sousedním Rakousku, ale, jak jsem si přečetl v Myslivosti 10/2005, i ve staré dobré Anglii. Jsou tam nejen vysoké stavy drobné polní zvěře, ale i cenné trofejové kusy zvěře srnčí, díky kterým je v tomto směru označována za světovou velmoc (Klusák 2008). Obojí přináší nemalé zisky venkovu, zvláště pak majitelům honebních pozemků.

Kraj živých plotů

Český poplatkový lovec pro nás exotického muntžaka (podobný našemu srnci) v hrabství Buckinghamshire nedaleko Londýna uvádí (Myslivost 10/2005 str. 14), že v této části Anglie prakticky vše lemují více či méně udržované živé ploty: silnice, polní cesty, jednotlivé parcely ve vesnici, pole i louky. Vytvářejí nejen charakteristický ráz krajiny, ale především velmi dobré podmínky pro všechny se zde vyskytující se druhy drobné zvěře - zajíce, králíky, několik druhů bažantů, koroptve, holuby hřivnáče a bernešky velké (podobné domácím husám, tzv. černá labuť), a to v množství pro naše honitby naprosto neobvyklém.

A co z toho?

Z webových stránek Britské asociace pro lov a ochranu přírody (BASC) se dozvídáme, že honebních pozemků je v Anglii (bez Skotska, Walesu, Severního Irska) 7,3 miliónů ha, v celé Velké Británii pak 15 milionů hektarů. V ČR podle údajů MZe 6,8 miliónů ha, při čemž průměrný příjem vlastníka pozemku je téměř 55 liber/ha/rok (cca 1600 Kč). Za zboží a služby v souvislosti s lovem se ročně utratí 2 miliardy liber (cca 58 miliard Kč), což vytváří celkem 70 tisíc pracovních míst na plný úvazek. Na samotném venkově vytváří sportovní lov téměř 25 % pracovních míst k poměru vůči zemědělství, která zajišťují rozvoj celé řady odlehlých venkovských lokalit. Celkem se toto odvětví podílí na tvorbě HDP méně jak polovinou jednoho procenta.

V roce 2004 se dle BASC ulovilo ve Velké Británii celkem 15 milionů bažantů (kmenový stav 35 milionů), 2 miliony 600 tisíc koroptví (kmenový stav 6 a půl milionu),
400 tisíc kusů tetřevovitých. Dále se ulovilo 970 tisíc kachen, 47 tisíc husí.

Mj. se ulovilo také 120 tisíc kusů srnčí, 3 miliony 600 tisíc holubů, 590 tisíc králíků, 47 tisíc zajíců.

Honební pozemky tvoří ze 45 % pastviny, z 25 % orná půda, z 11 % lesy (lesnaté a řídké) a zbytek (19 %) jsou blata, rašeliniště apod. a vlastní je z jedné třetiny šlechta, pětinu asi 250 tisíc rodinných farem, desetinu nevládní veřejné organizace zhruba 6 % stát (převážně les) a zbytek královská rodina, církve, komerční instituce apod. Srovnáme-li držbu půdy a stav honiteb v našem státě se stavem v Anglii, je to naprosto jasné: čím méně půdy (a tedy honiteb vlastní stát a čím více se o ně jako o svůj majetek starají jednotliví majitelé, tím kvalitnější je zvěř a jsou větší výnosy.

Chceme-li dosáhnout podobných výsledků včetně zisků z honebních pozemků a zvýšit zaměstnanost v našich vesnicích, nezbude, než si vzít ponaučení ze staré dobré Anglie…

Zpřetrhaná kontinuita rakouské a prvorepublikové honební legislativy

Anebo se podívejme, jak to kdysi, když u nás býval stejný ráj drobné polní zvěře, vypadalo u nás.

Honební zákon pro Čechy ze dne 1. června 1866, č. 49 z. z., ve znění zákona ze dne 21. Února 1870, čís. 15 z. z., císařského patentu ze dne 29. Prosince 1915, č. 83 z. z., zákona ze dne 24. Července 1919, čís. 445 Sb. a vládního nařízení ze dne 5. října 1920, čís. 560 Sb. a. n. totiž umožňoval, podobně jako v Anglii, lovit za jistých podmínek v podstatě každému vlastníku na jeho pozemku. Například § 3 Honebního zákona říká: „Na pozemcích zděmi neb ploty dokonale a trvale ohražených přísluší právo provozovat myslivost vlastníkovi těchto pozemků, nehledíc k tomu, jak jsou velké…“ Dle detailních výkladů k tomuto paragrafu ze sbírky nálezů Nejvyššího správního soudu Vídeňského (označení Budw.), připomínám např. rozhodnutí Budw. Č. 10.525, které připouštělo ohrazení honitby živými ploty a jinými umělými ohrazeními. Podle dalších nálezů se tyto honitby striktně vymezovaly jako honitby jen pro drobnou zvěř, čímž se odlišovaly od obor a běžných honiteb (pro drobnou i spárkatou) s minimální výměrou 115 ha.

Fotovoltaiky, usedlosti, sady, vinohrady

Obnovení práva vytvářet malé vlastní honitby pro drobnou zvěř, či práva lovu na vlastních oplocených pozemcích, by nám určitě pomohlo. Současná praxe, kdy jsou tyto pozemky automaticky nehonební, kdy si sedlák na lišku v kurníku musí zavolat myslivce ze vzdáleného města, je tragikomická. Současná postkomunistická legislativa ji však vytváří. A přitom by právě možnost vytvořit například z živých plotů malé honitby pro drobnou zvěř pomohlo nejen zvýšit stavy zajíců, koroptví a bažantů, ale využily by se i prostory sadů, vinohradů a voltaik (koroptve a bažanti). Navíc by to byl způsob jak ozdravět krajinu, zabránit erozi půdy a vytvořit pracovní místa pro venkov.

A snad se nám vrátí i roční miliónové úlovky zajíců, králíků a třeba i těch koroptví a bažantů z bájných 30. let minulého století…

B. Nekola, člen ASZ České Budějovice a SVHP (Svazu vlastníků honebních pozemků)