Kdy jste se začal věnovat hospodaření na zdejším statku?

Bylo to v roce 1992, kdy jsem se předčasně vrátil z vojny. Mým rodičům tehdy vrátili několik hektarů pozemků. V té době tu také ukončil činnost státní statek a využili jsme příležitosti obdělávat další hektary. V polovině devadesátých let jsme již měli asi stovku hektarů.

Ze statku ve Zvěřínku pochází moje matka. Ke zdejšímu statku patřilo historicky asi dvanáct hektarů. Můj otec je také původem zemědělec, ale z menšího statku s pěti hektary asi o dvě vesnice dál z Klánovic. Tam nemělo cenu se vracet, protože statek byl velmi malý. Je ovšem pravda, že toto hospodářství bylo ale také menší, než je nyní. V roce 1996 jsem přikoupil druhé sousední hospodářství i se zemědělskou půdou a obě spojil.

Sto hektarů hned na začátku není moc obvyklé. Většina zemědělců na začátku devadesátých let minulého století věřila, že jim bude stačit jen málo přes deset hektarů.

Přesně to si myslel můj otec. I proto jsem se vrátil z vojny, abych přibral zmiňovaných sto hektarů a začal hospodařit ve velkém. Dnes bych pravděpodobně už půdu neobdělával nebo musel při zemědělství ještě chodit do práce.

Postupně se nabízela další půda a dnes máme k dispozici asi 290 hektarů. Samozřejmě pokud je možnost, půdu kupuji, a tak k dnešnímu dni mám přibližně 95 hektarů vlastních pozemků a zbývající výměra je v nájmu.

Jaké zde máte půdy a jak jsou daleko od farmy?

Já mám pole ve čtyřech katastrech. Bonita zdejší půdy je různá, konkrétně od čtyř do dvanácti korun/m2. Nejdál máme pole asi deset kilometrů odsud.

Co na vašich polích roste?

Podobně jako u většiny podniků tvoří základ osevního postupu ozimá pšenice a řepka. Pšenice, ať už potravinářské nebo krmné pěstujeme dohromady asi 80 hektarů. Řepka má o něco menší výměru. Te je každoročně okolo 60 hektarů. Ječmen opět sladovnický a krmný dohromady na 50 hektarech. Pozemky s lehčí půdou, které se nehodí pro pěstování řepky, obsazuje slunečnice. Slunečnici nevadí lehké půdy, kde se nedrží voda. Na tuto plodinu připadá asi 30 hektarů. V minulosti jsme pěstovali 20 až 25 hektarů brambor, ale je tu konkurence od velkých specializovaných podniků, a tak dnes děláme do pěti hektarů. Zbývající výměra jsou vojtěška a další pícniny. Jen malá část výměry jsou vyloženě písčité pozemky, na kterých nikdy nic nerostlo, a tak jsem je zatravnil.

Využíváte pro uskladnění produkce vlastní sklady?

Vlastní skladovací prostory bohužel doposud nemám. Sem na farmu by se ostatně nějaká sila ani nevešla. Momentálně mám pronajatou halu. Prodávám asi padesát procent úrody hned po žních a druhou část až v okamžiku, kdy je lepší cena. Někdy ještě na podzim nebo až po Novém roce. Vybudování je vlastních skladovacích prostor je ale otázkou asi nejbližší budoucnosti.

Vaše farma se ale nespoléhá jen na rostlinnou výrobu.

Přesně tak. Vždycky jsem si myslel, že mě budou živit především krávy a mléko. Zatím tomu tak spíš není, ale věřím, že se to změní. Přesto je pro mě mléko dobrá komodita. Lidi si zvykli sem na farmu chodit pro mléko.

V roce 2009 jsem zakoupil první automat na prodej mléka. Původně jsem tedy chtěl koupit hned čtyři zařízení do velkých měst v okolí. Nakonec to vyšlo jen v jednom supermarketu. Na začátku se mléko za patnáct korun prodávalo asi 150 litrů denně a v pátek a neděli dokonce 300 litrů. Po půlroce jsem od obchodníka dostal výpověď, a tak jsem automat přemístil sem do Zvěřínku. Objem prodeje sice klesnul, ale na druhou stranu lidé, kteří sem přijedou, si mohou koupit i další produkty.

Jaký podíl vyprodukovaného mléka prodáváte přímo ze dvora?

Mléko takto prodám všechno. Mám dvacet dva krav. V rámci uzavřeného obratu stáda si vykrmuji býky sám do porážkové hmotnosti. Již vzpomínané brambory jsou další komodita, kterou mohu lidem nabídnout přímo z farmy. Bramborové pole je hnojené hnojem a zákazníkům můžu garantovat kvalitu. Ostatně ty brambory jím i já sám. Lidem, kteří sem na farmu přijdou, prodáváme také cibuli.

Vedle výkrmu skotu se věnuji také výkrmu prasat. Do budoucna bych zde ve Zvěřínku rád zařídil také malá jatka, kde by se dala porazit vykrmená zvířata tak, aby k nabízeným potravinám přibylo i maso.

Stíhá při tom všem člověk ještě dovolenou?

Pro mě je dovolená, když všechno na farmě běží, tak jak má. Ale samozřejmě sám bych celé hospodářství nezvládnul. Hodně moc mi stále pomáhají mí rodiče. Navíc mám jednoho stálého zaměstnance. Společně s ním zvládáme všechny potřebné agrotechnické zásahy od setí přes hnojení až po ochranu rostlin. Jen na žně si bereme brigádníka, protože s tím je spojena potřeba odvážet a následně i podmítat. Takže asi na měsíc mám navíc brigádníka.

Zemědělskou techniku máme zde na farmě k dispozici. Podle mého názoru se to bez techniky nedá dělat. I když mám několik kamarádů, kteří třeba sklízecí mlátičku nevlastní a využívají služby. Na druhou stranu mě to v mlátičce baví, a dokonce si v ní i odpočinu.

Petr Hezký

Vyšlo v časopise Farmář č. 10/2012