Region Tábor tvoří se svými 1327 km2 téměř 30 % rozlohy Jihočeského kraje. Pět zdejších oblastí – Jistebnicko, Vožicko, Soběslavsko, Bechyňsko a Veselsko se liší nadmořskou výškou (od 354 m n.m. v údolí řeky Lužnice jižně od Bechyně až k 724 m n.m. na severu v oblasti Jistebnicka), což samozřejmě ovlivňuje směr zemědělského podnikání zdejších sedláků. Od více na rostlinnou výrobu zaměřeného Veselska přes kombinovanou zemědělskou výrobu na Bechyňsku, Soběslavsku a Vožicku až k ekologickému chovu masného skotu na jistebnických pastvinách.

Přes vysokou úrodnost půdy mnoha zdejších katastrů se výhradně rostlinářskou cestou vydala však jen malá hrstka táborských sedláků. Počty mléčného a masného skotu, koní, prasat a ovcí zde bezesporu překračují celostátní průměr. A stejně tak doplňkové činnosti v podobě velmi rozšířené agroturistiky, pořádání dnů otevřených dveří, jezdeckých akcí a jiných. Hojná je i výstavba bioplynových stanic.

Zdejší statky se rozhodně nemají za co stydět, mnohé by snadno obstály i v porovnání s rakouskými či bavorskými. Některé z nich se řadí mezi místní architektonické skvosty s historií sahající až do doby vlády Petra Voka či lákají malebností selského baroka. Ne náhodou se šest z nich umístilo v průběhu 12 let na předních příčkách soutěže Farma roku. Koncentrace schopných sedláků s dobře promyšlenými a dotaženými podnikatelskými záměry ve spojení s úctou k tradici je tu skutečně vysoká.

V roce 2000 tuto regionální asociaci založil a velice dobře nastartoval nedávno zesnulý Vladimír Juha a na něj neméně úspěšně navázal současný předseda Jiří Jech. Táborští začali jakožto první region ASZ pořádat akce typu dožínek za účasti mnoha významných hostů, plesy, zájezdy, nejrůznější společná setkání na jednotlivých farmách. Ty se daří organizovat dodnes, velkou zásluhu na tom má zejména místopředseda Zdeněk Frejlach se svou ženou. Přesto jakoby zde společná řeč poněkud vázla. „Já osobně považuji za určitý hendikep našeho regionu, že nemáme svého zástupce v celostátním předsednictvu ASZ. Ačkoliv informovanost směrem k regionům je vysoká, domnívám se, že bychom si tu svého člověka zasloužili. Je však jen naše chyba, že jsme doposud nedokázali vybrat a Radě ASZ představit takového kandidáta, který by je přesvědčil,“ myslí si hvožďanský sedlák František Vaníček.

Do budoucna jistě bude z koho vybírat. Jednou z výhod táborského regionu totiž je vysoký počet mladých sedláků, kteří zároveň s převzetím hospodářství po svých otcích vstoupili do asociace. „Na akce naší regionální ASZ jsem společně s tátou jezdil řadu let, určitě by mi to do budoucna chybělo, proto nebylo ani o čem přemýšlet,“ říká mladý hospodář Jiří Benda z Jistebnicka.

Mladá generace by tak mohla o poznání lépe využít značný potenciál tohoto regionu v jeho lepším fungování. Táborská ASZ s vysokým počtů členů by si to rozhodně zasloužila.

Mnoho aktivit jedné rodiny

Svou polohou poněkud odlehlejší od farem ostatních členů regionu Tábor je statek rodiny Bendových v Hronově Vesci u Nadějkova. Nachází se v kopcovité krajině na pomezí jižních a středních Čech nazývané Čertova hrbatina nebo také Česká sibiř, v přírodním parku Jistebnická vrchovina. Rodina Bendových zde hospodaří od roku 1890 a statek byl vždy předáván z otců na syny. K zatím poslední generační výměně tu došlo v březnu roku 2012 – mladý hospodář Jiří Benda je tak již pátou generací zdejších sedláků.

Dědeček dnešního majitele – Josef Benda, byl v padesátých letech m. st. největším sedlákem v obci, ke statku patřilo 33 hektarů, které byly společně s polovinou veškerého majetku v roce 1956 znárodněny. Rodina musela později polovinu domu kupovat zpět do svého vlastnictví. O hrůzách té doby, kdy byl Josef Benda odsouzen k nuceným pracím v příbramských uranových dolech, kde strávil tři roky, a poté měl zákaz pobytu v okrese, svědčí původní dokumenty, které rodina pečlivě uchovala jako memento. Široké veřejnosti byly přiblíženy i v dokumentu Olgy Sommerové o politických vězních, či televizním pořadu Paměti národa.

Syn Josefa Bendy Jiří v roce 1992 ani na vteřinu nezaváhal a jakožto bývalý strojař v JZD se k rodinnému hospodaření vrátil. K navráceným 33 hektarům postupně pronajal i přikoupil další až na současných 150. Z důvodu svažitých pozemků a silně kamenité půdy většinu zatravnil, 130 hektarů proto tvoří louky a pastviny, 18 ha les a pouze dva orná půda.

I to byl jeden z důvodů, proč v roce 1999 farma po sedmi letech ukončila produkci mléka a převodným křížením pozvolna přešla na chov masného skotu plemene Piemont.

„Plemeno Piemont má vynikající jatečnou výtěžnost, je nenáročné na chovatelské podmínky, s vysokou pastevní schopností, velkým mínusem však jsou těžké porody. Zejména z tohoto důvodu proto přecházíme na chov plemene Limousine,“ vysvětluje mladý hospodář. Nyní tedy na pastvinách kolem farmy najdete šedesátku krav, dva plemenné bezrohé býky Limousine (v poslední době směřuje šlechtění tohoto původně rohatého plemene ke zvyšování podílu geneticky bezrohých jedinců) a taktéž dvě jalovice Limousine importované z Francie, které jsou základem menšího čistokrevného chovu. Je praktikován celoroční pastevní odchov a sezónní telení, zástavoví býčci jsou prodáváni, jalovice využity pro obnovu stáda, ale i na prodej masa či do chovu. Do budoucna považují Bendovi za rozumné investovat do stavby zimoviště.

Farma disponuje moderní zemědělskou mechanizací včetně lisu a nových strojů na sklizeň luk, které byly pořízeny za pomoci dotačního titulu z PRV Zahájení činnosti mladých zemědělců. „Kromě programu Zemědělec administrovaného prostřednictvím PGRLF jde o jeden z mála dotačních titulů na pořízení strojů. Naší farmě velmi pomohl, i díky němu můžeme poskytovat služby okolním zemědělcům,“ říká Jiří Benda. Kromě těchto služeb provádí Bendovi i údržbu travnatých ploch a silnic pro obec a zimní údržbu části běžkařských tras v regionu.

K výčtu činností a aktivit Bendových, hospodařících již 15 let v režimu ekologického zemědělství, nutno přičíst ještě menší chov ovcí, drůbeže, králíků a včel, převážně pro vlastní potřebu či drobný prodej.

Otec dnešního mladého hospodáře byl od roku 1990 členem zastupitelstva obce, ten po něm převzal štafetu v posledním volebním období. Bendovi jsou také velmi aktivní ve spolkové činnosti, ať již v ochotnickém divadelním souboru v Nadějkově, či v místním sboru dobrovolných hasičů. Před deseti lety pomáhali zakládat a stále se účastní akcí Občanského sdružení Zachovalý kraj, které dlouhodobě usiluje o zlepšení života obyvatel v okolí Jistebnice a Nadějkova, věnuje se aktivitám zaměřeným na ekologii či na obnovu starých tradic.

Intenzivním zemědělstvím k modernímu prosperujícímu podniku

Statek v Zárybničné Lhotě, příměstské části města Tábor, pochází z roku 1391. S rodinou Basíkových je spjat od poloviny minulého století a ačkoliv na mnoho z těchto let nelze rozhodně vzpomínat v dobrém, na posledních dvacet pak zcela jistě ano. Zásluhou Josefa Basíka ml. a jeho syna Milana, zemědělského inženýra, který statek v roce 2006 v rámci generační výměny převzal, se proměnil v prosperující moderní zemědělský podnik.

Od roku 2004, kdy se Basíkovi zúčastnili soutěže Farma roku a umístili se na stříbrné příčce, došlo v hospodářství k mnohým změnám a jeho rozmachu. Týká se to zejména mléčného stáda, které aktuálně čítá 65 krav, 50 jalovic a telata holštýnského skotu. Užitkovost se postupem doby zvýšila na 12 tisíc litrů za rok, farma tedy denně vyprodukuje 1800 až 2200 litrů mléka. Jeho odbyt je zajištěn prostřednictvím Mlékařského a hospodářského družstva JIH, kde je pan Basík členem představenstva: „Družstvo má více než 200 členů, denní dodávka je přes milión litrů, což činí zhruba 16 % české produkce mléka. Dodáváno je z jedné třetiny do Německa, ale i do jihočeské Madety, Klatov, Hlinska a Jihlavy. Výkupní cena za litr je o 30 až 40 haléřů vyšší než průměrná cena v ČR,“ vysvětluje Milan Basík a dodává: „Uvidíme, co provede zrušení mléčných kvót, ale domnívám se, že situace nebude tak špatná, jak se očekává. V náš prospěch by měl hrát i fakt sjednocení plateb na citlivé komodity.“ 

Před šesti lety vybavili Basíkovi stáj dojícím automatem značky Lely Astronaut a velmi si jej pochvalují. „Robotické dojení nám přineslo především větší časovou flexibilitu obsluhy a mnohem větší pohodu pro dojnice. Ty zde mají k dispozici jadrnou složku obsahující kukuřičný a pšeničný šrot, řepkový a sójový extrahovaný šrot s přídavkem cukrovarských řízků, sladový květ a glycerol, díky čemuž není nutné je na dojící robot příliš navykat. Je jen pár krav na konci laktace, které je třeba na dojení dovést, a prvotelky týden po porodu,“ uvádí hospodář.

V průběhu let se podařilo navýšit i výměru obhospodařované půdy z původních 32 na 165 + 25 hektarů lesa, zbytek do celkových 265 ha (celkem v šesti katastrech) je pronajatý. 50 hektarů je tvořeno trvalými travními porosty, zbytek slouží zejména k zajištění dostatečného množství kvalitních krmiv. „Nákup půdy je finančně velice složitá záležitost, za výraznou nevýhodu považuji fakt, že ačkoliv jde o investici, platím z ní daně. Pokud by se toto do budoucna podařilo, například za přispění ASZ, pomocí novely daňového zákona změnit, moc by to všem pomohlo,“ myslí si Milan Basík.

Nejnovějším Basíkovic počinem je stavba bioplynové stanice, jež by měla být uvedena do provozu v průběhu letošního září. Původně se s její realizací počítalo již dříve, stavební povolení má farmář již dva roky, ale čekalo se na pět let trvající změnu územního plánu. Třicetimilionová investice s maximálně 20% dotací je velkým projektem, avšak návratnost při výkonu 250 kW spočítal pan Basík na deset let.

„Zemědělství je, dle mého názoru, nutno dělat intenzivně. V současné době činí dotace pouhých 10 % příjmů farmy a pokud se bioplynová stanice dobře rozběhne, počítám, že na dotacích budeme zcela nezávislí. A to byl i hlavní důvod její stavby – dlouhodobě stabilizovat farmu,“ plánuje farmář. Nutno podotknout, že od počátku hospodaření v 90. letech m. st. dosahuje farma kladného hospodářského výsledku. V posledních letech se tržby stabilizovaly na 9 – 10 mil. Kč a zisk před zdaněním na 0,5 až 1,3 mil. Kč.

U Basíkových však nedošlo ke změnám pouze v zemědělském podnikání, letos se rodina rozrostla o dalšího člena - k synovi a dceři přibyl ještě jeden potenciální budoucí hospodář. Pro příští rok uvažuje rodina, která chod farmy zvládá pouze za pomoci dvou zaměstnanců, o několika dnech otevřených dveří. V minulosti totiž organizovala tematická dopoledne pro děti z mateřských škol a prvního stupně základních škol a na základě velkého zájmu by v tom ráda rozšířenější formou pokračovala.

Selské baroko, koňský svět a rodinná pospolitost

„Zálší představuje všechno to, co si vybavíte, když se řeknou malebné jižní Čechy,“ pronesl prý kdysi neznámý poutník, když tuto ves obklopenou poli, hlubokými lesy a tajemnými rašeliništi opouštěl. Kromě přírodní scenérie měl jistě na mysli především architektonické skvosty – zdejší statky se specifickým způsobem zdobení ve stylu selského baroka. Patří k nim i statek rodiny Radmily Líkařové, která zde po vzoru svých předků již řadu let hospodaří se svým manželem, otcem a dvěma dětmi.

Ačkoliv i zdejší vesnici kolektivizace krutě zasáhla, konkrétně roku 1955, zásluhou tehdejšího starosty nebyl žádný z místních sedláků vystěhován. Statek, kde do té doby hospodařil dědeček paní Líkařové, sloužil mnoho let JZD jako odchovna mladého dobytka. Míra jeho devastace za tu dobu byla velká, přesto se rodina nevzdala a již v 80. letech zde navzdory režimu chovala několik koní a býků na výkrm. Počátku svobodného hospodaření v 90. letech m. st. se ve zdraví dožil i pamětník kolektivizace – dědeček, který si přes svůj pokročilý věk (dožil se 96 let) zažádal o cestovní pas a jezdil za inspirací na rakouské a německé farmy.

Rodinu čekala zásadní rekonstrukce zdevastovaného statku, a to jak hospodářských budov, tak obytné části, navíc poněkud ztížená faktem, že objekt je památkově chráněný. Po počátečním několikaletém chovu mléčného skotu se také vyprofilovalo zaměření podnikání, a to na chov a ustájení koní.

„Když jsme v 90. letech začali nabízet ustájení a rekreační ježdění, byli jsme v tomto směru u nás takovou první vlaštovkou. Opravdový boom nastal až zhruba před deseti lety. Kvalita poskytovaných služeb na jednotlivých farmách je však různá, někdy bohužel dosti neprofesionální,“ říká milovník koní, tatínek dnešní majitelky statku Karel Dvořák.

Na zálšském statku je v současné době dvacítka koní několika plemen, kteří mají k dispozici nejen klasické zděné stáje, jež byly před sedmi lety zrekonstruovány, a prostorné montované boxy, ale i 20 hektarů pastvin v okolí. Rodině se k původním 22 hektarům, které jim byly po revoluci navráceny, podařilo pronajmout ještě dalších 60, z nichž 55 tvoří orná půda. Líkařovi na ní pěstují zejména ječmen, oves a řepku, značnou nevýhodou však je zdejší spíše těžká hlinitá půda.

Výčet aktivit provozovaných prostřednictvím Jezdeckého klubu Dolli Zálší, který zde byl před 20 lety založen, se však zdaleka neomezuje jen na ustájení a rekreační ježdění. Od roku 1996 tu jsou každoročně pořádány letní tábory, dále květnový Den koní s ukázkou jednotlivých plemen, kvalifikací pro chladnokrevné koně a zajímavým programem pro děti, Hubertovy jízdy, místní koně nechybí na nejrůznějších okolních městských slavnostech – veselských, soběslavských, Rožmberských v Bechyni atd. Na farmě probíhá též hippoterapie pod vedením zkušené fyzioterapeutky, která pomocí této metody pomáhá třikrát týdně převážně tělesně postiženým dětem.

Právě hippoterapie, a to i v podobě intenzivních a prodloužených hipporehabilitačních víkendů spojených s ubytováním je jednou z dalších cest, kterou by se mohla farma vydat. Vhodná by byla i výstavba jezdecké haly na pozemku za statkem, která by zajistila celoroční provoz jezdeckého klubu. Dotaci z evropských fondů na její realizaci se prozatím získat nepodařilo, nicméně Líkařovi se o ni v příštím programovém období znovu pokusí. Dotace však rozhodně nejsou tím, na čem by Líkařovic statek v Zálší stál – tou je rodinná pospolitost tří generací zde žijících a hospodařících, poctivá práce a vztah ke koním, což vyjadřuje i zdejší oblíbené motto: „Pohlazení koně, vůně stáje či dokonce mozoly od vidlí se dnes čím dál tím víc stávají nedostupným synonymem něčeho opravdového a původního, co se pod nánosem moderního světa téměř ztratilo.“

Nepřízeň a překážky posilují

Na počátku náročná a zdlouhavá rekonstrukce budovy kravína a potíže s vydáním pozemků v rámci restituce, na konci moderní dobře vybavená rodinná farma zaměřená na chov mléčného skotu, která v roce 2010 obsadila druhé místo v soutěži Farma roku. Ale kdepak konec, Michal Horák z Žíšova nedaleko Veselí nad Lužnicí tři roky po zisku tohoto titulu plánuje a budujedál.

Ještě jednou rozsáhlejší rekonstrukcí prošla farma zhruba před osmi lety, a to za pomoci dotací z evropských fondů, došlo i na nákup moderní techniky. V roce 2007 převzal hospodářství v rámci generační výměny syn Horákových Michal a během několika let navýšil stav mléčného skotu téměř na 200 kusů. Rozhodl se i pro koupi dojícího automatu značky Lely Astronaut. Po pěti letech jeho užívání však původní nadšení z jeho pořízení značně ochladlo: „Kdybych se měl rozhodovat znovu, dojící robot bych si buď vůbec nepořídil, nebo alespoň jiné značky. Se svou nespokojeností s tím stávajícím se netajím. Vysoké servisní paušály nezahrnují náhradní díly a cestovné servisního technika, ročně se tyto náklady vyšplhají minimálně na 150 tisíc, což rozhodně není zanedbatelná částka,“ vysvětluje pan Horák.

Další rozvoj mléčné farmy začátkem loňského roku na nějakou dobu výrazně ovlivnila nešťastná nehoda, ke které zde došlo. Pro mladého hospodáře to byly okamžiky, kdy si uvědomil, že spolehlivou pomocnou ruku najde pouze na konci svého ramene a v nejbližší rodině. "Přimělo mě to k zamyšlení, proč u nás více nefunguje vzájemná pomoc a spolupráce mezi sedláky. Všichni například zběsile nakupujeme nejmodernější zemědělskou techniku, aniž bychom se pokusili převzít fungující model od sedláků ze sousedních zemí, kde již řadu let v tomto směru praktikují společné vlastnictví. Dva, tři sedláci se domluví na společném nákupu jednoho stroje, ušetří si zbytečná vydání a na jeho užívání se bez problémů domluví. U nás na to ale ještě asi nedozrála ta správná doba," myslí si pan Horák.

Mléko od v současné době 55 dojnic odebírá Madeta, do budoucna farmář počítá opět s navýšením stáda. V loňském roce byla na farmě vybudována jímka na kejdu a na střechu jedné z hospodářských budov umístěny solární panely. V nejbližší době zde má být také dokončena pozemková úprava, která sebou nese možnost dalších pronájmů i nákupů půdy, čehož by mladý hospodář velice rád využil.

„Jsem rád, když to na farmě žije. Určitě bych proto uvítal, kdyby se i ta naše mohla stát v budoucnu třeba hostitelem Farmářských slavností, v jejichž pořádání spatřuji hluboký smysl,“ plánuje Michal Horák.

Farma u lesa má co nabídnout 

„Za to, že dnes můžeme žít a hospodařit v Sudoměřicích u Bechyně, vděčíme našim předkům. Šonkovi se na Bechyňsku vyskytují snad v každé vsi. Zásluhu na tom má Petr Vok z Rožmberka, který roku 1569 koupil bechyňské panství. Měl velký zájem o jeho rozkvět, chtěl pozvednout selský a myslivecký stav chudého Bechyňska a za tímto účelem pozval z Uher rod Šonků. Statek, v němž dnes žijeme, a který byl v té době v Sudoměřicích největší, vybudoval dědeček se svojí matkou a sourozenci (pradědeček padl v první světové válce na italském bojišti),“ začíná své vyprávění Jiří Šonka, jehož sudoměřická Farma u lesa s širokou škálou nabízených služeb a rozsáhlou klientelou již hranice Bechyňska dávno překročila.

Když se Jiří Šonka roku 1991 rozhodl na statku v Sudoměřicích soukromě hospodařit, dal na radu svého otce, uznávaného odborníka na chov drůbeže u nás, autora mnoha odborných knih a publikací Františka Šonky, a již na jaře toho roku otevřel prodejní středisko drůbeže. O rok později byly v těsné blízkosti původního statku, „na zelené louce“, vybudovány první dvě haly na výkrm brojlerů s kapacitou 50 tisíc kusů, o několik let později pak další dvě.

„V současné době vykrmujeme na farmě zhruba 100 tisíc kuřat šestkrát až sedmkrát ročně. Odebíráme jednodenní kuřata od firmy Xavergen a ve 35 dnech stáří je v průměru dvoukilová (při spotřebě 1,75 kg směsi na kus) dodáváme do Drůbežářského závodu Klatovy. Velký zájem je i ze strany drobnochovatelů, a to jak o jednodenní, tak starší kuřata, nabízíme i již vykrmená k osobní spotřebě,“ vysvětluje farmář.

Od dědečka získaný vztah k půdě a velkým hospodářským zvířatům však panu Šonkovi nedovolil zůstat „pouze“ u drůbeže. „Ještě v době, kdy u nás nebyl chov masného skotu rozšířený tolik jako dnes, jsem při své návštěvě Německa uviděl na pastvinách v okolí Hamburku stádo plemene Aberdeen Angus a bylo rozhodnuto. Do Sudoměřic před 12 lety putovalo prvních pět březích jalovic,“ vzpomíná hospodář. Dnešní ekologický chov padesátky kusů tohoto plemene na 42 hektarech pastvin by Jiří Šonka do budoucna rád finalizoval v podobě prodeje kvalitního bio masa.

Téměř stovku obhospodařovaných pozemků, z nichž většina je pronajatých, tvoří louky a pastviny. „Námi obhospodařovaný katastr byl vždy považován za chudý, Sudoměřice byly původně hornickou obcí s těžbou rudy, o úrodnosti půdy zde tedy nemůže být ani řeč. Polařit tu nemá valný smysl, veškeré pozemky jsou proto zatravněny,“ říká pan Šonka.

V posledních letech se ovšem okruh činností Farmy u lesa značně rozšířil, a to o chov koní (momentálně jich zde naleznete více než 30), s ním spojené poskytování služeb v podobě ustájení, činnosti jezdeckého klubu se základnou okolo 30 jezdců, pořádání jezdeckých kurzů, hobby drezurních závodů, ale i letních pobytů pro děti se zaměřením na koně a jezdectví. K dispozici je zde venkovní písková jízdárna o rozměrech 65 x 45 metrů s drezurním obdélníkem a skokovým materiálem a také před třemi lety vybudovaná hala na volné ustájení koní.

Zrekonstruovaná část původního statku slouží nově také pro potřeby agroturistiky. K dvěma velkým pokojům se společenskou místností, kuchyňkou a sociálním zařízením přibyly v loňském roce za přispění dotace z evropských fondů dva velice pěkné apartmány ve venkovském stylu. Díky kvalitnímu ubytování, zastřešenému venkovnímu posezení, velkému grilu, možnosti výuky jízdy na koni, ale třeba i jízdy terénním vozem na trati zprovozněné přímo u farmy zdejší lokalitu vyhledává stále více firem k pořádání svých teambuildingových akcí.

„Nejen z toho důvodu bychom proto do budoucna rádi přeměnili náš areál na jezdecký ráj s novou halou a zázemím pro naše klienty, aby se nejen oni sami, ale i jejich koně cítili spokojeně a měli veškerý komfort. Pokud se to podaří, začne možná i naše rodina přemýšlet o účasti v soutěži Farma roku, která je pro nás velkou inspirací,“ uzavírá Jiří Šonka.

Investice a spolehliví zaměstnanci – základ úspěšného podnikání

 Když bývalý agronom František Vaníček z Hvožďan nedaleko Bechyně zprivatizoval v 90. letech m. st. předlužené JZD Lužnice se sídlem v Raděticích, ve 100% výši vyplatil všechny podíly a osm let čekal na konečnou likvidaci družstva, aby do jeho vlastnictví přešla i dílna a zejména značně zchátralý kravín z roku 1955, přál si, aby všechno toto počínání mělo smysl. Aby mohl v budoucnu fungující zemědělský podnik předat svému nástupci. Stalo se tak v loňském roce, majitelem farmy je nyní syn pana Vaníčka Tomáš.

 Bývalý zchátralý kravín by v dnešní moderní stáji hledal asi málokdo. V roce 2003 prošel totiž významnou rekonstrukcí, která si vyžádala více než pětimilionovou investici. Tehdy nově pořízenou tandemovou dojírnou 2x3 v současné době denně proteče 2500 až 3000 litrů mléka od stáda holštýnských dojnic a dále již dva roky putuje do mlékárny Goldsteig v bavorském Chamu. Užitkovost činí 10.600 litrů ročně při obsahu složek 3,6 %/tuk a 3,3 %/bílkovina. Výkupní cena se pohybuje kolem 8,70 Kč/litr. Chamská mlékárna navíc ujišťuje české dodavatele, aby neměli obavu z pádu mléčných kvót, neboť zájem z její strany prý ani poté neopadne.

 Další velkou investicí farmy byla v roce 2008 skladovací sila – šlo o částku 8,6 mil. Kč při dotaci 2,3 mil. Kč. Při výši obhospodařované výměry 620 hektarů (100 vlastních), z nichž 550 je orná půda (většinou středně těžká hlinitá), jde jistě o velmi účelně vynaložené finanční prostředky. „Počkat si na lepší ceny obilí se skutečně vyplatí. Řepku a ječmen prodáme do zimy, zbylé obilniny většinou až po Novém roce,“ říká pan Vaníček. Ačkoliv v letošním roce byl výnos ozimého ječmene poněkud nižší než vloni – 5t/ha oproti loňským 7t/ha, je hospodář spokojený. „Na rozdíl od mnoha kolegů sedláků z táborského regionu se nás nedotkly povodně ani krupobití, které letos napáchaly neuvěřitelné množství škod. Neponecháváme však nic náhodě a všechny plodiny máme pojištěny,“ vysvětluje hospodář.

 V plánu a téměř ve fázi zahájení realizace byla na farmě i stavba bioplynové stanice. Stavební řízení již probíhalo téměř rok, když proti němu vznesl námitku jeden z občanů Hvožďan, zaštítěný jím založeným občanským sdružením. Nesouhlas vysvětlil obavou ze značné koncentrace zařízení v lokalitě. Přesto, že všichni vlastníci sousedních domů se stavbou souhlasili a ani většina obyvatel obce neměla námitky, navíc stavba byla v souladu s územním plánem, začalo se místní občanské sdružení soudit s Krajským stavebním úřadem Jihočeského kraje. I když Nejvyšší soud dal za pravdu stavebnímu úřadu, výrazná změna, která se za tu dobu v oblasti obnovitelných zdrojů energie odehrála, přispěla k rozhodnutí pana Vaníčka stavbu zatím nerealizovat.

 I bez bioplynové stanice je však hvožďanská farma neustále se rozvíjejícím zemědělským podnikem s deseti zaměstnanci (čtyři v živočišné výrobě, šest v rostlinné). V letošním roce ji čeká ještě stavba hnojiště, na kterou mají Vaníčkovi přislíbenou dotaci z evropských fondů, do budoucna pak prodloužení v loňském roce započaté přístavby na ustájení krav na hluboké podestýlce naproti stáji. Velkou výhodu spatřují Vaníčkovi v loajalitě a profesionalitě svých zaměstnanců, která obzvláště v agrárním sektoru nebývá samozřejmá. „Našimi zaměstnanci jsou lidé s kladným vztahem k zemědělství, bývalí podílníci družstva, či jejich synové a na jejich práci je to opravdu znát,“ chválí pan Vaníček.

Živočišná výroba na vzestupu

Hned v roce 1990 začala společně se svým otcem na statku v Doubí u Tábora hospodařit Marta Votrubová. K navráceným 14 hektarům si pronajali dalších 58 a rozhodli se pro chov prasat. Naskladnění selat proběhlo v květnu 1992 v nově vystavěné stáji. Chovu prasat se farma s úspěchem věnuje dodnes, nyní však již pod taktovkou syna Martina, který ji v rámci generační výměny v roce 2006 převzal.

"Začátky opravdu nebyly jednoduché. Sedmimilionová investice je náročná i v dnešní době, natož tehdy. Podařilo se nám ale vybudovat stáj, která po všech stránkách splňuje i dnešní náročné normy EU. V první etapě stavby nám však velice pomohly tzv. Kubátovy dotace, bez nich bychom takovou investici těžko ustáli," vzpomíná Marta Votrubová.

V současné době je na farmě chováno 35 prasnic při počtu minimálně 25 odchovaných selat na prasnici. V uzavřeném obratu stáda je částečně prováděna inseminace. Velkou výhodou je již mnoho let praktikovaný plně automatický počítačově řízený systém krmení. "Je jasné, že efektivnost produkce je do velké míry ovlivněna výživou a technikou krmení. Navíc bez vlastní výroby krmných směsí bychom při současných výkupních cenách těžko obstáli," říká Martin Votruba. Praktikováno je dvoufázové mokré krmení, přidávanou syrovátku odebírají Votrubovi z jihočeské Madety.

V průběhu let se rodině podařilo navýšit obhospodařovanou výměru na 143 hektarů (z toho 50 svých). Na necelých 100 ha orné půdy jsou pěstovány z velké části obilniny pro výrobu krmných směsí, ale i na prodej a zhruba 20 ha je vyčleněno řepce. Zajímavou plodinou je lupina pěstovaná na 10 hektarech, která tvoří základ bílkoviny v krmných směsích. Farmář se tak vyhne nákupu drahé sóji. K uskladnění obilí slouží prostorné boxy vybavené ventilátory na sušení umístěné naproti stáji pro prasata. 

Zbývajících 45 hektarů pastvin se Martin Votruba po převodu farmy rozhodl využít pro chov skotu bez tržní produkce mléka. Čtyřicetihlavé stádo kříženců Masných simentálů má k dispozici i nově vybudované zimoviště. Zástav je úspěšně prodáván do zahraničí, hlavně Chorvatska.

Farma je plně strojově soběstačná. "Investici do strojů považuji za základ. V letošním roce jsme přikoupili ještě rozmetadlo a secí kombinaci,"  informuje mladý hospodář.

Do chodu hospodářství je zapojena rodina a dva zaměstnanci. Donedávna vypomáhal na farmě i dědeček pana Votruby, který v letošním roce oslaví devadesátiny. "Dědovy znalosti a zkušenosti nám zejména v začátcích hospodaření velice pomohly," přiznává Martin Votruba.

Do budoucna by Votrubovi rádi dořešili otázku skladování sena, nabízí se i možnost diverzifikace podnikání v podobě agroturistiky. Zdejší farma dokazuje, že druhé místo v soutěži Farma roku, které před deseti lety vybojovala, bylo opravdu zasloužené.

Farma roku vzkvétá i nadále

Titul Farma roku 2008 putoval k rodině Novákových do obce Obora nedaleko Tábora. Co je na farmě, která před pěti lety hospodařila na 450 hektarech půdy, věnovala se chovu holštýnského skotu a rozjela provoz bioplynové stanice, nového?

V roce 2010 zakoupil Martin Novák rozpadlý areál bývalého zemědělského družstva přímo v Oboře a rozsáhlou rekonstrukcí ho uvedl do stavu zcela funkční a líbivé farmy. Díky vzniklému ustájení bylo možné rozšířit stádo holštýnského skotu na současných 100 kusů. Nejprve uvažoval hospodář i o pořízení dojícího robota, nakonec však zvolil rybinovou dojírnu 2x7 a je spokojen. Zdevastovaný prasečák naproti stájím se proměnil v účelnou halu na skladování zemědělské techniky a dílnu.

Současná výměra obhospodařovaných pozemků činí 470 ha (230 je vlastních) a z důvodu zajištění krmných plodin a provozu bioplynové stanice je téměř na polovině pěstována kukuřice. Dále řepka a obilniny, svažitější pozemky farmář protierozně zatravnil. Senáž je navíc další ze vstupních surovin používaných na provoz bioplynové stanice. To byl také jeden z důvodů, proč se tehdy pan Novák pro její zřízení rozhodl: "Líbí se mi, že bioplynová stanice uzavírá kruh zemědělské činnosti. Využijeme v ní vlastně veškerou biomasu vzniklou v hospodářství a odpadový produkt (digestát) funguje ještě jako dobré hnojivo, o vytápění farmy ani nemluvě," říkal krátce po zahájení jejího provozu.

Dnes, po pěti letech, je však situace v oblasti obnovitelných zdrojů energie poněkud méně optimistická. "Pod vlivem obří výstavby solárních panelů na zemědělské půdě nám byly po dvou letech provozu zrušeny daňové prázdniny, na které jsme měli původně nárok pět let. Nejvíc mě ale mrzí, jak se v posledních několika letech rapidně změnil názor veřejnosti na obnovitelné zdroje. Zpočátku v něm většina lidí viděla zejména zlepšení životního prostředí a fandila mu. V současné době je, i negativním vlivem médií, stav zcela jiný," upozorňuje pan Novák.

Novinkou a chvályhodným počinem Novákovic rodiny, kterým se podařilo propojit dvě zdánlivě zcela odlišné oblasti - zemědělství a kulturu, je v loňském roce zrealizovaná přeměna starého zchátralého špejcharu v Želči u Tábora na obrazárnu a zemědělské muzeum.

Když Martin Novák v roce 2002 více než 200 let starý špejchar kupoval, hodlal v něm skladovat obilí. K těmto účelům jej však využíval pouze osm let, pak si našel jiný sklad a uvažoval, jak nejlépe sýpku využít.

"O zřízení muzea jsem přemýšlel již dříve. Jednak mám vztah ke starým věcem, jednak mě lákala možnost ukázat lidem, co vůbec obnášela a obnáší práce v zemědělství. Rád bych toto odvětví popularizoval a změnil pohled veřejnosti na něj. Tomu nenapomohou žádné stávky, naopak. Vhodnou cestu vidím právě zde," vysvětluje pan Novák svůj záměr a dodává: "K nápadu doplnit místo obrazy mě přivedlo setkání se soukromým sběratelem a zároveň restaurátorem nábytku Janem Veseckým, který mi hned šest kusů ze své sbírky zapůjčil."

A to byl základ první výstavy a zároveň stálé expozice galerie situované v levé části prvního patra budovy. Pravá slouží k prezentaci obrazů starých mistrů 19. a 20. století i moderního umění a je zhruba každé tři měsíce obměňována. Přízemí je vyhrazeno pro zemědělské muzeum, kde se v současné době nachází více než 200 chronologicky řazených exponátů. Od svého otevření v srpnu loňského roku přivítal bývalý špejchar již pět tisíc návštěvníků.

Na tento počin svého kolegy jsou pyšní i ostatní členové táborské asociace. "Je to více než obdivuhodné. Neznám druhého takového nadšence, který by zcela nezištně, bez využití jakékoliv dotace podobný projekt zrealizoval," říká obdivně Milan Basík.

Pan Novák navíc na své farmě vybudoval i krásnou společenskou místnost, kde se v poslední době členové táborské ASZ rádi scházejí. Farmář jim k tomu podává pouze pro přátele vařené vynikající 13stupňové pivo. "Moc mi záleží na tom, aby naše asociace do budoucna fungovala. Myslím, že obzvláště za dané politické situace to bude více než potřeba,"  myslí si Martin Novák.

Nelehké hospodaření v příměstské části

V příměstské části Tábora zvané Stoklasná Lhota žije se svou rodinou nový člen ASZ Tábor Vladimír Douda. Na rodinné farmě s původně sedmi navrácenými hektary půdy začal v roce 1993 hospodařit bratr jeho maminky, pan Douda se k němu přidal o 11 let později. Současnou náplní činnosti farmy je kromě rostlinné výroby hlavně chov skotu bez tržní produkce mléka, chov ovcí, ale i koní a poskytování služeb obcím zejména v podobě zimní údržby.

Původních sedm hektarů se povedlo pronájmem a koupí navýšit na současných 135. Zhruba 30 ha propustné hlinité orné půdy ve třech katastrech slouží k pěstování tritikale, ječmene, ovsa, jetele a směsek i malého množství brambor. Horší pozemky pan Douda se strýcem zatravnili, jeden z katastrů ale nespadá do oblasti LFA, i když pozemky jsou z hlediska AEO dotací k zatravnění vhodné všechny. Seno ze zhruba 65 hektarů luk farmář zkrmí, z 20 prodá. Zbylou výměru pak tvoří pastviny. V roce 2009 přešla farma do systému ekologického zemědělství.

Prim v živočišné výrobě hraje chov masného skotu plemene Charolais o počtu 42 kusů. "Problémy s těžkými porody tolik známé u francouzského typu tohoto plemene se nám podařilo vyřešit díky výborné radě a pomoci předsedy Českého svazu chovatelů masného skotu Miroslava Vráblíka. Po konzultaci s ním jsme zvolili inseminaci býkem kanadského typu Charolais. Jde o poněkud odlišný užitkový typ, zvířata mají užší kostru a méně výrazné osvalení, což sebou ale nese i vítanou nižší porodní hmotnost telat, která se navíc rodí většinou bezrohá. Jalovice jsou ranější, připouštíme je po dosažení váhy 450 kg, telí se ve dvou letech věku, vykazují vysokou plodnost, chodivost a mají výborné mateřské vlastnosti," informuje mladý sedlák. 

Na farmě jsou chovány i ovce plemene Texel (40 bahnic) a několik koní včetně komerčně ustájených. Výčet doplňují tři dojné krávy, z jejichž mléka manželka pana Doudy po absolvování kurzů výroby sýrů připravuje pro rodinu chutné mléčné výrobky. Organizuje i exkurze na farmě pro školky a děti z rodinného centra spojené například s povídáním o zpracování ovčí vlny.

Absolvované školení pro práci s Portálem farmáře bylo jedním z důvodů, proč se nedávno pan Douda rozhodl pro vstup do ASZ. "Líbí se mi náplň činnosti této organizace a vítám zastání, které zde soukromí zemědělci mají," vysvětluje.

Nyní je na farmě ve Stoklasné Lhotě na pořadu dne stavba zimoviště a také prostor na uskladnění sena. Teprve v loňském roce zde totiž po změně územního plánu byly povoleny stavby pro účely živočišné výroby.

Molíkův statek opět žije

Statek v obci Radimovice u Želče, kde již 15 let se svou rodinou hospodaří mladý sedlák Pavel Krtička, byl vystavěn za doby vlády Petra Voka a patřil k jednomu ze čtyř rožmberských dvorů na želečském panství.

Po pozemkové reformě v roce 1927 ho spolu s 60 hektary polí a 30 ha lesa zakoupil pradědeček dnešního mladého hospodáře Jan Molík. Dodnes ho tak mnozí domorodci nazývají Molíkovým statkem. Možnost hospodařit mu byla vymezena na 22 let, v roce 1949 převzalo vyvlastněný statek radimovické zemědělské družstvo. Stal se střediskem nejen družstevního společného hospodaření, ale v jeho obytných částech byla zřízena kulturní jizba, do níž se přenesl bohatý společenský život obce. Rodina sedláka Molíka byla vystěhována, hospodář se na svůj statek již nikdy nevrátil, zemřel ve věku 62 let.

Na rodinnou tradici se rozhodla velmi odhodlaně navázat v roce 1992 jeho tehdy již sedmdesátiletá dcera. Po její smrti převzal statek syn Stanislav, který dodnes dbá na jeho ekonomiku a svému synovi, mladému hospodáři, jež zde začal působit hned po absolvování studia v roce 1998, je stále rádcem i oporou.

"Začátky našeho hospodaření byly z důvodu, že rodina žila několik desítek let v Praze, tak trochu metodou pokus - omyl. Velmi nám zde však pomohla dvouletá působnost čerstvého absolventa zemědělské školy ze Švýcarska, který nás v podstatě učil hospodařit," vzpomíná pan Krtička.

Poté, co v roce 1998 začal na statku se svým bratrem působit, se podařilo rozšířit stávající devadesátihektarovou výměru (z toho 30 ha lesa) pronájmem o dalších 120 ha. Došlo i k postupnému rozšíření stáda mléčných krav. Převodným křížením z družstva navrácených českých strak se docílilo dnešního stáda téměř 100% holštýnského skotu o počtu 60 kusů a mléčné užitkovosti 9800 litrů ročně.

Denní odbyt 1500 litrů mléka má počínaje loňským rokem mladý hospodář zajištěn prostřednictvím Mlékařského a hospodářského družstva JIH. "Mnoho let dodávala naše farma přímo do jihočeské Madety. Značné cenové znevýhodnění oproti členům družstva nás však dovedlo k rozhodnutí to změnit. Jistě mi každý sedlák dá za pravdu, že ekonomiku nelze pominout. A pokud činí rozdíl ve výkupní ceně 1,50 Kč/l, není příliš o čem uvažovat," vysvětluje Pavel Krtička.

Co se týče rostlinné výroby, preferuje sedlák tradiční obdělávání půdy, která je v jím obhospodařovaných katastrech spíše středně těžká až lehká. Zhruba 30 ha zaujímají louky, 40 jetelotraviny a na zbylých 110 je dle potřeby pěstován ječmen, oves a pšenice, které po sklizni putují do výkupu v nedalekém Dyníně. Na těžební práce na 30 hektarech lesa jsou najímány firmy. "Líbí se mi, když se dozvím, jak v některých regionech (např. olomouckém) funguje spolupráce mezi sedláky v podobě společného nákupu hnojiv a chemie či společných výkupů za mnohem příznivějších cenových podmínek. Je jen škoda, že tento model u nás nefunguje," posteskne si hospodář.

Nyní, kdy na farmě již došlo ke stabilizaci stáda, neplánuje pan Krtička, který hospodářství zvládá za pomoci manželky a dvou zaměstnanců, jeho další rozšiřování. V dalších letech počítá spíše s postupným zvelebováním statku, více času chce také trávit s rodinou. Pradědeček Molík by jistě souhlasil.

Na farmě v Borkovicích se daří

V útulné, nedávno vybudované společenské místnůstce, která slouží mimo jiné i k setkávání členů ASZ Tábor, naleznete na čestném místě vyvěšené ocenění za první místo v soutěži Farma roku 2006. Nacházíme se na farmě rodiny Frejlachových v Borkovicích, kde se svým bratrem Václavem a zetěm Václavem již řadu let hospodaří místopředseda této regionální asociace Zdeněk Frejlach. 

Když na borkovickém rodinném statku začali bratři Frejlachovi se svým otcem v roce 1991 hospodařit, bylo to na 25 hektarech půdy a 5 ha lesa a ve staré stáji se 17 kravami. K titulu Farma roku ještě poněkud dlouhá cesta, ale hned v následujícím roce již činila obhospodařovaná výměra 120 hektarů a farma se rozrůstala dál. O pět let později dokončili Frejlachovi stavbu kravína na volné ustájení, kde se zabydlelo 50 krav a stejný počet jalovic. Začal také nákup zemědělské mechanizace – farma dnes patří k jedné z nejlépe strojově vybavených.

Rodinné hospodářství, jehož chod zastřešuje Zdeněk Frejlach, živočišnou výrobu má na starosti bratr Václav, rostlinnou a chov padesátky ovcí zeť Václav a účetnictví manželka Jana, v sobě spojuje jak tradici podtrženou kouzlem citlivě zrekonstruovaného rodinného statku, tak moderní dynamicky se rozvíjejí podnik.

Obhospodařováno je v současné době 332 ha půdy (210 ha orné, 40 luk, 70 pastvin a 12 ha lesa), vlastních je z této výměry 140. Farma tak ročně vyprodukuje tisíc tun obilí a 340 tisíc litrů mléka, které je dodáváno do Madety.

Zdeněk Frejlach se svou ženou působí velmi aktivně v činnosti regionální ASZ. Přes nezbytnou administrativu po pořádání zdejších plesů zajišťujících organizaci vítaný zdroj příjmů a další akce. Zejména v poslední době se ovšem netají se svou nespokojeností s fungováním celostátní asociace. Domnívá se totiž, že není nikde možnost prezentovat názory členů nejen ASZ Tábor. „Mám, bohužel, pocit, že z naší asociace se stává spíše politická strana. Také mi chybí větší semknutost a komunikace jejích představitelů s námi, „obyčejnými“ členy. Tak to cítím a dost mě to mrzí,“ říká.

Zemědělství a agroturistika u Borkovických blat

V obci Borkovice nedaleko Veselí nad Lužnicí, plné architektonických skvostů ve stylu selského baroka, a ležící v úrodné oblasti místními zvané „malá Haná“, se svou rodinou žije předseda ASZ Tábor Jiří Jech. Již více než dvacet let také dbá na blaho zdejších obyvatel jakožto nejdéle úřadující starosta.

Starostování, stejně jako sedlačinu, má v genech. Jeho pradědeček byl starostou Borkovic do roku 1923, tatínek zase