Alfons Ferdinand Šťastný, ač rodák ze Štěkně na Strakonicku, strávil většinu svého života právě v Padařově u Jistebnice. Jeho rodiče zde roku 1849 zakoupili statek, který mladý a nadějný student lékařské a později filosofické fakulty o šest let později převzal. Ačkoliv mu nebylo umožněno studia dokončit, přesto jeho myšlení, svéráznou osobnost i nepokojný život ovlivnila. Až do konce svých dnů se pak věnoval samostudiu.
Jako sedlák se zamýšlel nad postavením „svého stavu“, formuloval jeho požadavky a začal sedláky také stavovsky organizovat. Stal se tak u nás prvním představitelem vznikající agrární ideologie a agrárního hnutí. V roce 1889 byla z jeho popudu v Praze založena Zemská selská jednota pro království české, první organizace v Čechách, která měla v rámci mladočeské strany prosazovat politické a hospodářské zájmy selského stavu. „Bez zdravého venkova a konsolidovaného zemědělství nebude konsolidovaného státu,“ říkával. V září téhož roku začal vydávat Selské noviny. Vycházely týdně po dobu 23 let, psal je prakticky sám a tiskl na vlastní náklady.
Jeho politické ambice se však neomezovaly „pouze“ na zájmy českých rolníků, ačkoliv k nim měl vždy nejblíže. Usiloval určitou dobu také o spojení svobodomyslných Čechů s podobně smýšlejícími Němci, toužil po vytvoření evropské unie s jednotným celním územím a parlamentem a podporoval rozšíření světového jazyka volapük. Roku 1895 a 1901 byl zvolen do českého sněmu.
Jako výrazný myslitel a politický představitel měl řadu příznivců i odpůrců. Jeho myšlenky, zejména v náboženské oblasti, svým odvážným obsahem i formou vyvolávaly senzaci. Ve veřejném životě byl ale spíše dogmatik než praktický politik. Agrární stranu, velmi proslulou v době první Československé republiky, založili ještě za jeho života jiní. Tato strana a její představitelé se však k jeho odkazu v následujících letech intenzivně hlásili, Alfons Šťastný je považován za zakladatele či patriarchu českého agrarismu.
Padařovské stavení, ve kterém Šťastný se svou rodinou žil a hospodařil, dnes již nestojí. Místní ale na svého významného spoluobčana, jež zde 30 let starostoval a byl všem nápomocen radami ve věcech nejen hospodářských, ale i právních a lékařských, nezapomněli. Roku 1934 byl slavnostně položen základní kámen Domu Alfonse Šťastného, který nechala vystavět obec. „V jedné místnosti zde bývalo i muzeum, které zachycovalo jeho život. Mnozí z nás jej ještě pamatují. Jeho součástí bylo i křeslo, v němž padařovský prorok zemřel. Exponáty jsou nyní umístěny v depozitáři Husitského muzea,“ říkají místní obyvatelé.
Právě od Domu Alfonse Šťastného byl v sobotu 9. listopadu vypraven slavnostní průvod k uctění jeho památky. Směřoval k pomníku na kraji obce, který deset let po Šťastného úmrtí vytvořil táborský sochař Jan Vítězslav Dušek. Je na něm vyryto: Alfonsu Šťastnému. „Suchopár jsi zkypřil v půdu úrodnou – první sémě sil jsi v naše lány, jež zvlnily se jako moře miliony klasy.“
Padařovští jsou na Alfonse Šťastného dodnes velmi hrdí. Budiž mu i tato uplynulá slavnost za účasti stovky přítomných útěchou za to, že kvůli boji proti náboženským předsudkům byl jakožto bezvěrec pochován na jistebnickém hřbitově v části, kde spočívají sebevrazi.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ ČR