Představitelé KSČ před uchopením moci dlouho prohlašovali, že "kolchozy u nás nebudou". Byla to jedna z mnoha účelových lží. Hned 21. března 1948 parlament schválil zákon o pozemkové reformě, jímž se zestátňovala půda statků s rozlohou nad padesát hektarů. A 23. února 1949 další zákon vyhlásil zřizování družstev.
Strana měla na venkově slabou podporu, navíc se vědělo o děsivých následcích kolektivizace v Sovětském svazu. Sedlákům se do družstev nechtělo, kolektivizace vázla - a tak přišel na řadu teror.
Komunisté museli najít "viníky" neúspěchů, potřebovali zastrašit vzpurné zemědělce a zbavit se zkušených hospodářů, kteří měli v obcích autoritu. Začali tedy ničit tzv. venkovské boháče nebo také "kulaky" či "vesnické upíry". Takto byl označen každý, kdo vlastnil patnáct i méně hektarů půdy.
Zůstalo jim jen to, co se vešlo na vůz
"Byli vyhnáni a vyvlastněni Rajdlovi, Blažkovi, Mrkvičkovi, Zadinovi... Všichni, kdo měli přes stodvacet měr, to je kolem čtyřiadvaceti hektarů... My jsme šli jako první," vypráví Bohuslav Rajdl, jehož děd do vísky Vlkánov na Vysočině přišel na začátku 19. století.
"Prostě se objevili zmocněnci a estébák s automatem, dali nám dvě hodiny na stěhování, nic na voze nesmělo být přikryté. Třeba jsme měli v pytli připravený slepice a králíky, ale ty nám sebrali, od všeho nechali jeden kus. Zůstalo nám, co se vešlo na vůz.“
Otce nesměla ani chytit za ruku
Statkář Hubert Lánský vydržel v Petrůvce u Trnávky hospodařit do roku 1956, kdy ho jako kulaka zatkli a lidový soud v Moravské Třebové ho poslal na pět měsíců do vězení za to, že ohrozil jednotný hospodářský plán, čili že nedokázal plnit odvody státu konstruované tak, aby se splnit nedaly. Přišel o veškerý majetek, na pět let byl zbaven občanských práv a patnáct let se nesměl vrátit domů.
Nejdřív ho věznili v Brně na Cejlu, kde ho dcera Dáša jako šestnáctiletá dívka navštívila: "Seděl na konci dlouhého stolu. Na každé straně byl esenbák s flintou, my s maminkou na druhém konci, mého mladšího bratra za tatínkem vůbec nepustili," vzpomíná Dáša Bičovská. "Ani jsem ho nemohla pohladit nebo ho chytnout za ruku. Prostě nic. Vůbec nic."
Maminka dokázala živit rodinu jen s obrovským úsilím. Na statek byl přidělen národní správce, neurvalý, agresivní a neschopný. "Mlátil naše koně. Stroje neuklízel, všechno bylo brzy zničené." Když Lánského propustili, vyhnali místní komunisté celou rodinu za hranice okresu.
"Stejně brzy domlátíte!"
Zatčen byl i otec Jindřicha Haška, sedlák z Úhonic u Prahy: "První zavřený sedlák byl náš otec. Když jsme hospodařili, tak tady byl předsedou místního národního výboru jakýsi Lomoz, to byl elektrikář. Když jsme mlátili, tak vypadával pořád proud. A dobré duše řekly otci, že to dělá Tonda Lomoz. A oni to byli s mým otcem kamarádi, tak otec za ním šel a řekl mu: 'Tondo, nedělej to, vždyť já nemůžu vymlátit!' A on mu na to řekl: 'Vy stejně brzy domlátíte!'"
Sedlák se nechal vyprovokovat, předsedovi MNV jednu vrazil a odveta na sebe nenechala dlouho čekat:
"Druhý den ráno jsme jeli na krmení, sekali jsme tam jetel a najednou vidíme, jak k nám jede auto. Sebrali otce přímo na poli a on mi ještě říká: 'Já se vrátím, odvez to krmení domů.' Nevrátil se, byl půl roku ve vazbě. Za to fyzické napadení předsedy. Bez soudu." Jindřich Hašek starší pobyl půl roku v Bartolomějské ulici ve vazbě, rodina pak přišla o hospodářství, syn byl vyloučen ze školy a poslán na nucené práce do pohraničí.
Proces proti kulakovi je procesem politickým
Komunistický režim se ke kulakům choval stejně jako nacisté k obyvatelům porobených zemí, stavěl je před kárné komise a soudy. V různých interních předpisech to ani neskrýval. "Je nutno míti na zřeteli, že každý soudní proces proti kulakovi je procesem politickým," píše se například v tajném pokynu ministra vnitra z 8. května 1953.
"Ke zdárnému splnění účelu trestního stíhání potřebuje proto politickou přípravu často ve větší míře než vlastní přesídlení... Není důvodu, aby se trestné činy kulaka tajily až do vynesení rozsudku. Naopak je nutno o nich veřejně hovořit a spojovat je s minulostí kulaka jako vykořisťovatele, vesnického upíra, vyloženého nepřítele drobných a středních rolníků," stojí dále v tajném dokumentu.
V roce 1956 prohlásil prezident Novotný, že u nás stále ještě zbývá jediná vykořisťovatelská třída - kulactvo, ale ta že je nyní zbavena možnosti škodit.
Byl to skutečný Soumrak selského stavu, jak zní název knihy historika Karla Jecha. Ještě v 80. letech měly děti kulaků jako "kádrově nevyhovující" problémy se studiem i s prací. Po roce 1989 dostala řada rodin zpátky své statky. JZD je však přivedla do dezolátního stavu a někdejší výstavní grunty skončily jako ruiny s propadlými střechami.
Autor: Adam Drda
Zdroj:http://zpravy.idnes.cz/pribehy-20-stoleti-kulaci-08b-/domaci.aspx?c=A140104_165545_domaci_vez