Na statku v této obci, která spadala do oblasti Sudet, začal po druhé světové válce sedlačit tatínek pana Havlíčka. Zpočátku i za pomoci jeho původních obyvatel, kteří tu nějaký čas zůstali bydlet a pak se odstěhovali do Mostu. Následoval samozřejmě nedobrovolný vstup do JZD, pan Havlíček byl díky svým předchozím zkušenostem s hospodařením přinucen dělat předsedu.

Když bylo roku 1988 definitivně rozhodnuto, že obec zůstane zachována, vrátil se na statek společně s manželkou i jeho syn František, vyučený opravář zemědělských strojů, a dohodl se se Státním statkem Líšnice na smluvním výkrmu prasat. Rozhodnutí, zda po revoluci začít soukromě hospodařit, bylo zcela jednoznačné. Začátky však výrazně zkomplikovaly průtahy při vydávání pozemků, které trvaly několik let, a rodině mimo jiné znemožnily čerpání Kubátových dotací.

„Ačkoliv se nám postupně dařilo rozšiřovat hospodářství, povedl se i nákup státní půdy na splátky a velmi dobře fungoval výkrm prasat a býků, začal se čím dál více projevovat fakt, že místním sedlačina nevoní a soukromého zemědělce si v obci nepřejí. Ke zcela jasnému rozdělení na dva tábory došlo v období kolem roku 2000, kdy se začal chystat nový územní plán, který počítal s obchvatem Malého Března. Vzhledem k tomu, že měl vést přes mé pozemky, vzepřel jsem se a za pomoci právních zástupců docílil změny územního plánu. Ani tak však s jeho novým návrhem nejsem spokojen, neboť se do něj nepodařilo prosadit zemědělské využití mých pozemků,“ vysvětluje František Havlíček.

Po neshodách se zastupitelstvem obce, ale i místními, kteří se dlouhodobě snaží, aby pan Havlíček své zemědělské podnikání ukončil, se rozhodl pro zklidnění situace, ale i z ekonomických důvodů, zrušit živočišnou výrobu, která byla také terčem velkých svárů. Zaměřil se proto pouze na rostlinnou produkci na 130 hektarech orné půdy. Pěstuje hlavně obilniny, ale také hořčici, která v několika posledních letech zaujímala až 30 hektarů množitelských porostů.

Chuť nic nevzdávat dává panu Havlíčkovi zejména fakt, že společně s ním začal hospodařit i nejmladší syn Tomáš. Mají v plánu hlavně postupnou rekonstrukci statku a časem také druhého objektu v obci, který byl rodině vydán jako náhrada za živý a mrtvý inventář. A doufají, že se napjaté vztahy v obci zlepší natolik, aby tu soukromě hospodařit bylo více pro radost, než za trest. 

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ