Její členové v čele s mladým hospodářem Lukášem pokračují velmi úspěšně v cestě, kterou se před třiadvaceti lety vydal jeho dědeček Leo Suchý. Ač tehdy již v důchodovém věku, neúnavně a s neskutečným elánem, který mu navrácení rodinného hospodářství dodalo, vybudoval z ruin usedlosti, jíž za totality využíval semenářský podnik, prosperující farmu. Ta byla v roce 2004, čtyři roky před jeho smrtí, ověnčena titulem Farma roku. A jak se jí daří dnes?
Kde jen začít? Snad u rostlinné výroby, která tvoří zhruba 60 % příjmů farmy. Rodina hospodaří na 420 hektarech půdy, z toho 150 vlastních. Velká část produkce slouží jako krmivová základna pro početné stádo mléčného skotu a výkrm býků, část obilnin je dodávána přímo do litoměřického mlýna, putuje ale i do Německa, řepka do Setuzy.
„Jsem velice vděčný za půdu, kterou naše rodina vlastní. Současný trend neúměrného navyšování pachtovného a pokřivení cen z důvodu vstupu dalších subjektů na trh s půdou – ať již církve, či zahraničních investorů, povede dle mého názoru k jedinému. K tomu, že sedláci budou hospodařit pouze na svém,“ domnívá se Lukáš Suchý.
Slavětínská farma se ale v poměrně velké míře věnuje i živočišné výrobě, zejména chovu mléčného skotu a výkrmu býků. Stádo českých strak čítá asi 280 kusů, z toho 60 dojnic. Od počátku loňského roku je tu využíván dojící automat Lely Astronaut, kterého si mladý hospodář nemůže vynachválit. „První půlrok provozu byl ale nesmírně náročný, to mi jistě potvrdí každý sedlák, který na robotické dojení ve svém chovu přecházel. Zpočátku se to neobešlo bez částečného dojení starou metodou, některá zvířata si na nový systém nemohla vůbec zvyknout. K dokonalosti stádo stále vybrušujeme, ale došlo k obrovskému zjednodušení práce a nárůstu dojivosti. Nyní dokonce uvažujeme o pořízení druhého dojící boxu,“ informuje Lukáš Suchý.
Zhruba 1 300 až 1 600 litrů mléka je denně dodáváno do Pragolaktosu, pro několik desítek litrů si jsou zvyklí chodit zákazníci i přímo na farmu, kde funguje mléčný automat.
Před dvěma lety zrekonstruovala rodina řadu let nepoužívaný bývalý prasečák a přebudovala ho na výkrmnu býků. Aktuálně jich je zde asi osmdesát, část z vlastního chovu, zbytek nakupovaný jako zástav. V hospodářské části statku lze však najít i pštrosy, lamy či kamerunské kozy, a to ve výbězích v podobě minizoo, jejíž prohlídku nadšeně vítají zejména děti. O nejrůznější exkurze dětí školního i mladšího věku tu rozhodně není nouze.
Netradičně pestré zázemí pro vyžití nejen nejmladší generace však přináší i v klidné části objektu umístěný Agropenzion Hájenka. Tomu vládne energickou rukou a skvělými komunikačními schopnostmi obdařená maminka mladého hospodáře Alena Suchá. Penzion s dvaceti lůžky byl v objektu bývalé hájenky zprovozněn v roce 2000 za účelem diverzifikace a s představou ročního obratu maximálně 300 tisíc Kč. Ten je však dnes mnohonásobně vyšší. A není divu. Jeho prostory, které byly o sedm let později rozšířeny o společenskou místnost o kapacitě 60 osob, jsou využívány skutečně hojně. Konají se zde svatby, firemní akce či soukromé oslavy. Ideální pro tyto, ale i celkově rekreační účely je přilehlý areál s parkem, sadem a rybníčkem, kde si děti i dospělí mohou vyzkoušet své rybářské umění. Nechybí ani dětské hřiště s houpačkami a pískovištěm, minigolf, kuželkářská dráha či ohniště s možností rožnění. Největším lákadlem pro většinu hostů však stále zůstává sama rodinná farma s chovem mnoha druhů zvířat a možností blíže se seznámit s jejím chodem.
Leo Suchý, kterému svobodné hospodaření na rodném statku v tom nejproduktivnějším věku znemožnil komunistický režim, určitě shora vše bedlivě sleduje. A věřím, že je spokojený. Jeho následovníci mu ostudu rozhodně nedělají.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ