Pradědeček mladého hospodáře Jana Dlouhého pocházel z Volyně a v obci Holedeč se usídlil roku 1946. V rámci hospodaření v družstvu, kam byl donucen vstoupit, se věnoval pěstování chmele. Dědeček z maminčiny strany – Emil Bureš se stal ředitelem Chmelařství, družstvo Žatec a hned v roce 1990 založil rodinnou firmu Emil Bureš Hopservis s.r.o., která se zaměřila na obchodování s chmelem. O rok později začala v tomto směru spolupracovat s německou firmou Joh. Barth & Sohn s cílem uzavírání nákupních smluv s našimi pěstiteli a poskytování jim komplexního servisu.

Burešovic firma, do které v té době byla zapojena široká rodina, se však věnovala i zemědělské prvovýrobě a pro tyto účely zprivatizovala holedečské JZD. Během několika let vyplatila všechny transformační podíly oprávněným osobám a zaměřila se na nákup a pronájem zemědělské půdy. Roku 2001, kdy do firmy vstoupila již i další generace – Jan Dlouhý se svou sestrou a sestřenicí, obhospodařovala 550 hektarů orné půdy a 100 ha chmelnic. Rodina se věnovala i živočišné výrobě -  chovu masného skotu a prasat.

O tři roky později založil Jan Dlouhý se svým otcem Rostislavem sdružení fyzických osob a začali hospodařit v objektu bývalého JZD v Holedečku, a to na 150 hektarech půdy, zároveň se věnovali i chovu skotu bez tržní produkce mléka v počtu zhruba šedesáti kusů.

Zatímco masného skotu od té ubylo, výměru se podařilo navýšit. Z celkových 220 hektarů je převážná většina orné půdy, na níž se daří obilninám, řepce, luskovinám a pícninám, trvalé travní porosty tvoří pouze 10 hektarů. Farma je strojově zcela soběstačná, v tomto směru nabízí i kompletní služby, stejně tak co se týče posklizňových prací na vlastní čističce. Skladovací kapacita posklizňové linky umožňuje Dlouhým uskladnit až 50 % celkové produkce, zbytek prodávají z pole v rámci „zeleného úvěru“.

„Vzhledem k tomu, že z části hospodaříme v blízkosti vodárny a námi obhospodařované pozemky se nachází v ochranném pásmu vodních zdrojů II. stupně, vztahují se na nás značná omezení při používání hnojiv a postřiků,“ vysvětluje Jan Dlouhý a dodává: „Nejen s tím je spojená naprosto zbytečná byrokracie, vinou které nemůže být sedlák nikdy svobodný. Úřední šiml neskutečně bují a myslím, že nejen já se domnívám, že jde o vyloženě českou specialitu. Český úředník již předem přistupuje k sedlákovi jako k nepoctivému potížistovi a to je přece špatně. Někdy mám pocit, že nemakačenkové na sociálních dávkách jsou pro stát přijatelnější a důvěryhodnější než lidé, kteří se snaží poctivě podnikat a živit svou rodinu. Vidím zcela zásadní rozdíl v přístupu státní správy u nás a v okolních státech jako je třeba Rakousko či Německo.“

„Také je třeba si uvědomit, jaké negativní dopady, a to nemyslím pouze byrokratické, má současný dotační systém. Jsem zastáncem názoru, že závislost na dotacích není rozhodně dobrá a osobně bych viděl jako mnohem lepší řešení zaručení tržní ceny komodit. Jako jeden z nejhorších dopadů nastavení dotačního systému je, dle mého názoru, takřka nulová šance pro mladé lidi začít hospodařit. Nákup potřebných prvních hektarů je jim takto vlastně znemožněn,“ domnívá se mladý hospodář.

Ve snaze o větší nezávislost by pan Dlouhý velmi rád v rámci regionální asociace přiměl sedláky k výraznější obchodní činnosti. Aktuálně se o to snaží jejich zapojením do hromadného odběru nafty. „Vím, že v řadě jiných regionů funguje obchodní činnost velmi čile a ku spokojenosti členů, kteří získávají hromadným nákupem slevy v řádu několika desítek procent. Proto je mou snahou pokusit se o to i u nás,“ říká Jan Dlouhý. Pokud se mu i v této oblasti bude dařit jako v sedlačině, úspěch je zaručen.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ