Ten pochází z nedalekého Panenského Týnce - jeho dědeček býval za první republiky největším místním sedlákem a zároveň starostou. Hřivčice jsou rodištěm paní Bukové, její předci zde sedlačili na statku zakoupeném roku 1921 jejím dědečkem, a to na 23,5 hektarech půdy. Ke konci padesátých let byla rodina nucena se z něj vystěhovat a komunisté statek srovnali se zemí, aby vznikl vhodný prostor pro stavbu družstevních okálů.

Absenci hospodářských budov byl Jan Buk v devadesátých letech, kdy se rozhodl věnovat soukromému zemědělství na pozemcích po obou rodinách, nucen řešit pronájmem jiného statku v obci. Zaměřil se na chov prasat a výkrm býků a i při této ztížené startovní pozici se mu dařilo. Majitel usedlosti se však rozhodl ji prodat jinému zájemci a od té doby je hospodaření rodiny Bukových zaměřeno výhradně na rostlinnou výrobu. Od příbuzných se poté podařilo zakoupit pozemek v obci, kde Bukovi postavili halu na uskladnění strojů, v letošním roce ji doplnila skladovací hala na komodity.

Bratři Bukovi nyní hospodaří na 155 hektarech orné půdy, dvě třetiny jsou vlastní. Na pětině výměry se věnují pěstování cukrovky, kterou dodávají do dobrovického cukrovaru. Dalšími plodinami jsou řepka, ječmen a pšenice, která zaujímá i část množitelských porostů.

Návrat půdy do rukou církve bohužel pro soukromé zemědělce neznamená vždy plus, někdy spíše naopak. Týká se to i rodiny Bukových, která měla pronajato 15 hektarů pozemků, jež byly navráceny strahovským premonstrátům. Výší pachtovného však byli přeplaceni jiným zájemcem, kterého zástupci církve upřednostnili, což nejen na Lounsku přestává být ojedinělý jev.

„Někdy se daří více, jindy méně, tak už to v zemědělství, ale i životě vůbec chodí. Všichni se ale máme lépe a lépe a tak mě vyloženě štve jakási všeobecná blbá nálada a neustálé hledání důvodů ke stížnostem. Žijeme ve svobodné době, o které si naši předci mohli nechat jen zdát. Můžeme se živit tím, co nás baví, tak si toho važme a radujme se z toho. A ačkoliv pevně věřím v hluboký smysl a budoucnost rodinného hospodaření, nikdy není psáno, že nemůže být hůře…,“ uzavírá mladý hospodář Jan.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ