„My jsme ho měli rádi, velice jsme ho měli rádi,“ vzpomíná na svého strýce Karel Píka. Byl ještě kluk, když se s ním viděl naposledy. „Když přijel na posvícení za maminkou, tedy mojí babičkou, tak vždycky někomu něco dal, ať si koupí zmrzlinu nebo něco. Od té doby si na něho vzpomínám. Po válce přijel k nám, asi na dvě hodiny, a zase utíkal do Prahy. To jsem ho viděl naposledy. Potom, když jsem byl v roce 1948 na Sletu, už byl uvězněn.“ 

Legionář z Ruska a Francie působil po první světové válce jako vojenský diplomat. Během druhé světové války byl velitelem mise Československé armády v Moskvě. Nahlédl pod pokličku sovětských poměrů, navštívil sovětské gulagy. Stal se nepohodlným svědkem, a proto se ho komunistický režim potřeboval zbavit. Prosazoval navíc armádu postavenou na demokratických principech.  

„Jako voják nesloužil žádné ideologii, žádné straně. Sloužil pouze republice a jejím občanům. Tragédie jeho osudu spočívá v tom, že právě jeho apolitičnost a věrnost ideálům se staly hrozbou novému totalitnímu režimu,“ řekl v projevu na pietní vzpomínce předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček z ČSSD. 

„Je to hrdina, který dokázal celý svůj život jít stejnou cestou, to znamená odvaha, statečnost, pravda, demokracie. Ať to byla 1. světová válka nebo 2. světová válka, on neuhnul z té cesty. Stalo se mu to bohužel osudným v nespravedlivém procesu, ale to svědčí o pevnosti charakteru, o pevnosti osoby. Za to mu patří obrovská úcta a obrovský vděk,“ vysvětluje Josef Bečvář, náčelník Generálního štábu Armády české republiky. 

Zdroj: Rozhlas.cz