A to i přes bohorovný a suverénní postoj ministra Fencla či prezidenta agrární komory Hlaváčka, kteří v některých českých zemědělcích vyvolali plané naděje, že EU do nás napumpuje štědré dotace, schválí nám naše z prstu vycucané vysoké výrobní kvóty na jednotlivé komodity a bude dotovat nadvýrobu a na věky tak zakonzervuje současnou podobu našeho zemědělství. Asociace soukromého zemědělství ČR vždy upozorňovala, že tato představa je nereálná, naivní a v konečném důsledku pro naše zemědělství škodlivá. Že jsme měli pravdu, se bohužel ukazuje právě v posledních dnech, kdy Evropská komise zveřejnila svou vizi o našem začlenění do EU. A to se dokonce ministrům financí zemí EU tento koncept zdá ještě příliš štědrý! Z celé této situace je patrné, že nelze spoléhat na „evropské pečené holuby“, ale v první řadě je třeba rychle začít činit opatření u nás doma. ASZ ČR samozřejmě považuje návrh EK na výši dotací také za zcela nepřijatelný, nicméně také si nenamlouváme, že by bylo reálné, abychom dostávali stejné přímé platby jako naši kolegové v unii. Je třeba si otevřeně přiznat, že skutečně existují důvody, které u nás neumožňují plné přímé platby. Jsou to oproti EU zejména nižší náklady na nájemné a pracovní sílu (v SRN je například běžné nájemné až 600 eur za hektar) a nižší úroveň příjmů v celém státě. Dostali-li bychom tedy vysoké přímé platby na hektar, okamžitě by to vedlo k radikálnímu nárůstu nájemného a cen některých vstupů a tyto peníze by pouze protekly našimi účty směrem k vlastníkům pozemků a dodavatelům. Obdobný příklad jsme mohli zaznamenat v roce 2001, kdy byly vyplaceny „dotace na sucho“ ve výši 5 mld. Kč. Okamžitě se zvedly ceny např. dusíkatých hnojiv o více než 25 %…. Dalším důvodem je i to, že naše zemědělství jako celek skutečně neprodukuje takové „veřejné zboží“, jako je tomu v EU. Či snad chceme vážně tvrdit, že naše krajina a venkov obhospodařovaný ze 75% bývalými kolchozy vypadá tak jako u našich sousedů? Třetím ze zásadních argumentů EK proti plným přímým platbám je fakt, že v EU dostávají sedláci přímé platby jako kompenzaci za nízké a snižující se ceny, kdežto u nás ceny komodit rostou. Nám se sice tento argument těžko poslouchá, protože evropské „nízké“ ceny jsou často vyšší než naše, ale racionální jádro určitě má a je ho třeba minimálně slyšet a vnímat. Už z uvedeného je zřejmé, že naše pozice vůči EU není vůbec jednoduchá. Je třeba si uvědomit, že farmářská lobby v EU (COPA) je velmi silná a nedopustí, aby rozšíření proběhlo na úkor sedláků současných členských zemí. Prezidium COPA to také výslovně uvádí ve svém prohlášení z minulého týdne. ASZ ČR proto tvrdí, že je třeba udělat vše pro to, aby naše zemědělství mohlo a bylo schopno přijmout co největší prostředky z evropských zdrojů. Znamená to tedy snažit se odstraňovat (mimo jiné) výše zmíněné důvody proti vyšším příjmům zemědělců. Zde považujeme za zásadní požadavek přesunutí těžiště podpor od přímých plateb směrem k investicím. Jedině tak totiž peníze „neprojíme“ a zamezíme jejich odtoku ven ze sektoru, posuneme strukturu venkova a zemědělství směrem k evropskému standardu a podpoříme jeho konkurenceschopnost. Pak je podle našeho názoru reálné dosáhnout i na přijatelnou absolutní výši evropských podpor někde mezi 50 až 70 % plateb obvyklých u současných členů EU. To by pro přechodné období při zachování určité ochrany bylo zřejmě přijatelné pro obě strany. Zmíněnou „ochranou“ nerozumíme pouze celní či jiné obchodní bariéry, ale zejména posílení naší „obranyschopnosti“proti síle kapitálu našich západních kolegů. Co nám totiž budou platné jakékoliv dotace, když nebudeme schopni odolat tlaku evropských farmářů na pronájmy či koupi půdy? Bez patřičných opatření a při současném kurzu koruny a eura to je prakticky nemožné a nezabrání tomu žádné přechodné období pro nákup půdy cizinci. Ti si totiž půdu kupují či pronajímají už nyní. Jestliže si uvědomíme, že čeští zemědělci hospodaří zhruba z 90 % na pronajaté půdě, jistě je zřejmé,v čem je problém. Za klíčové tedy považujeme rozhýbání trhu s půdou, aby si čeští sedláci mohli zajistit svůj základní výrobní prostředek. To ze strany státu znamená několik podstatných kroků. V první řadě zásadní posílení prostředků na pozemkové úpravy. Při současném systému budou pozemkové úpravy probíhat minimálně 20 až 25 let a bez nich trh s půdou téměř nemůže reálně existovat. Obrovské rezervy jsou i v praktické realizaci prodeje státní půdy, který je zatím velmi pomalý a omezený. Další nezbytné kroky je třeba uskutečnit v oblasti financování nákupu půdy. Zde je třeba zavést v Podpůrném a garančním rolnickém a lesnickém fondu (PGRLF) program, který bude umožňovat dlouhodobé hypoteční financování nákupu půdy i od soukromých vlastníků. S tím úzce souvisí i oblast daňová. Současný systém daní z převodu nemovitostí, a to zejména mezi rodiči a dětmi je zcela demotivující a ze strany státu de facto „loupeživý“, protože zdaňuje majetek již jednou zdaněný a brzdí tím přirozenou kontinuitu rozvoje rodového majetku. Stejně tak je zcela absurdní, když náklady na nákup půdy, tedy toho nejzákladnějšího výrobního prostředku, si zemědělec nemůže zahrnout do daňově uznatelných nákladů, a to ani odpisovým způsobem. ASZ ČR podporuje vstup do EU, protože ji chápeme jako prostor, kam svým hospodařením přirozeně patříme. Zároveň však důsledně vycházíme z reality. Od našeho vlastního státu pak nevyžadujeme pouze to, aby vyjednavači zajistili co největší dotace, ale zejména aby nám včas umožnil dosažení vlastnické stability. (Pro tu je samozřejmě prvním předpokladem vymahatelnost práva, ale to je na jinou debatu.) Pro ASZ ČR to bude úkol číslo jedna při lobbování zejména u příští vlády a parlamentu. Politické strany by měly pochopit, že tento postup je v našem nejvlastnějším národním zájmu.

Ing. Stanislav Němec, předseda ASZ ČR