Historie statku v Ratibořicích sahá až k památné bitvě na Bílé Hoře, po níž patřil německé šlechtě, která ho získala jako konfiskát. Od Löwensteinů z Lesenic si ho v roce 1885 pronajal dědeček pana Dobrovolného Matěj, jenž ho po první pozemkové reformě v roce 1924 odkoupil od hraběnky Pauliny von Löwenstein pro svého syna.

Ten na statku sedlačil do roku 1939, kdy tu Němci zavedli nucenou správu. „Otec tak dělal správce na svém vlastním statku, jednou týdně sem vždy přicházel na kontrolu dozor,“ vysvětluje Pavel Dobrovolný. Tehdy nikdo z nich netušil, že přijdou ještě horší časy. Po roce 1945 rodina v hospodaření pokračovala a snažila se ho modernizovat, byly zakoupeny traktory, rozmetadlo, zkrátka na tu dobu velmi pokroková technika. O tři roky později byl dvůr bez náhrady vyvlastněn a Dobrovolní zde mohli bydlet pouze do roku 1951.

„Byli jsme tři děti ve věku 15, 14 a 9 let. V tu dobu nám zemřela maminka a tátu na půl roku, aniž se konal jakýkoliv soud, zavřeli. Po jeho návratu následovalo vystěhování do hrozného, úplně mokrého domku ve vedlejší vesnici. A v Ratibořicích začalo hospodařit nově vzniklé JZD,“ vzpomíná pan Dobrovolný.

Jeho si vzal k sobě do Prahy bratr maminky. Podařilo se mu odmaturovat na gymnáziu, a protože vždy inklinoval k technice, přihlásil se na elektrofakultu. „Po ukončení třetího ročníku si mě zavolal proděkan a sdělil mi, že je zde požadavek z krajského výboru strany na mé vyloučení kvůli neodpovídajícímu původu. Tak jsem byl nucen odevzdat index…,“ vypráví Pavel Dobrovolný.

Řadu let se pak již při zaměstnání snažil o své znovupřijetí na vysokou školu. Podařilo se až v roce 1963. „Bylo mi umožněno dálkové studium bez uznání předchozích absolvovaných tří ročníků. Složil jsem tak celkem 92 zkoušek a v roce 1968 slavnostně promoval. O rok později jsem byl rehabilitován,“ informuje. Jeho profesní doménou se pak na další dvě desetiletí staly televizní antény.

Když se po změně režimu rozhodl Pavel Dobrovolný do Ratibořic společně se svou ženou Jitkou a jejím synem Matějem Pastrňákem vrátit, bylo mu 59 let. „Manželka, rodačka z Prahy, která nikdy neměla se zemědělstvím nic společného, se pro můj záměr naprosto nadchla. A to bylo velké štěstí, protože nevím, jak bych to jinak řešil. K rodnému statku mám vztah od dětství a také jsem cítil velkou povinnost vůči rodičům - převzít jej a v hospodaření pokračovat,“ říká pan Dobrovolný.

Když v roce 1992 ratibořický dvůr přebírali, nacházel se ve velmi žalostném stavu. Obytný dům byl dokonce určen k demolici a Dobrovolným trvalo celý rok, než v něm opravili alespoň některé místnosti tak, aby byly obyvatelné.

„Místní lidé nás zpočátku přijali s nedůvěrou a dívali se na nás tak trochu jako na exoty. Někteří měli asi pocit, že nám za minulého režimu ublížili. Nechtěli jsme ale vycházet z toho, že nás odsud někdo vystěhoval. Museli jsme si získat důvěru a také jsme ji nabízeli. A časem se vše urovnalo…, popisuje začátky hospodář a dodává: „Snadné to ale nebylo. Hospodaření, jak jsem si jej pamatoval z dětství, připomínalo spíše polofeudalismus. A dnes je všechno jinak. Museli jsme si nastudovat, co a jak pěstovat, čerpali jsme i znalosti a zkušenosti od lidí, kteří nám byli ochotní pomoci. Všechno to pro nás bylo nové.“

V minulosti byl na statku, ke kterému patřila 110hektarová výměra, chován skot. Manželům Dobrovolným bylo jasné, že podmínkou smysluplného využití okolních trvalých travních porostů bude jednoznačně pořízení zvířat, ale na krávy to neviděli. Měli chuť zkusit jinou formu hospodaření a doplnit trh něčím, co na něm chybí. A tak vznikla jedna z největších kozích farem u nás s koncovkou v podobě pestré škály velmi populárních výrobků z kozího mléka.

To je ale příliš velký skok. Na počátku byly dvě od sousedů zakoupené kozy, na kterých se paní Dobrovolná učila dojit. Pořídila si dvojitý hrnec a začala zkoušet výrobu mléčných produktů. Přibývalo zvířat, pozemků, rozšiřovalo se portfolio výrobků…

„Současná poptávka po našich výrobcích však nepřišla automaticky. Trvalo dlouho, než jsme se prosadili. Zpočátku jsem po obchodech rozvážel jogurty a zase je vozil zpátky, protože o ně nebyl zájem, mezi lidmi byl vyloženě odpor ke kozímu mléku. Naštěstí se situace v průběhu devadesátých let výrazně změnila,“ říká Pavel Dobrovolný a manželka Jitka ho doplňuje: „Starali jsme se, aby naše výrobky lidem zachutnaly a také aby dobře vypadaly. Mnozí zákazníci jsou citliví především na příchuť, kterou si nese tento druh mléka. Vhodným krmením a správnou volbou zpracování jsme ji však potlačili do té míry, že je sotva znatelná.“

Do dnešního sortimentu výrobků patří jogurty bílé i ochucené, kefír, jogurtová mléka bílá i ochucená, sýry čerstvé a pomazánkové, žervé a syrovátkové nápoje. Kromě řady menších prodejen jsou dodávány i do supermarketů.

Zpracovává se veškerá produkce, která činí zhruba 1 500 litrů mléka denně. Dojí se 550 koz z celkového počtu 850, které se dnes na farmě nacházejí. Chov je zapojen do kontroly užitkovosti, jíž provádí členská organizace Asociace - Svaz chovatelů ovcí a koz. Samozřejmostí je produkce kvalitního plemenného materiálu, a to jak kozlíků, tak koziček.

Před třemi lety prošla velkou modernizací dojírna, neboť původní technologie dojení, kterou zkonstruoval sám pan Dobrovolný, již přestala vyhovovat. Nová, od značky DeLaval, částečně hrazená z Programu rozvoje venkova, zvýšila na maximum i veterinární a hygienický komfort, na něž se na farmě dlouhodobě velmi dbá. 

K zajištění krmivové základny nyní slouží 170 hektarů půdy, z nichž 35 tvoří trvalé travní porosty, na orné půdě jsou pěstovány jak pícniny, tak i krmné obilniny - oves, ječmen a pšenice. Již jedenáctým rokem se zde hospodaří v režimu ekologického zemědělství. 

Biofarma DoRa se již dlouhé roky pravidelně otevírá veřejnosti. Je k tomu určeno vždy sobotní odpoledne, a to celoročně. Lidé z blízkého i vzdáleného okolí si již zvykli přijít či přijet si sem s dětmi na pár chvil nebo i hodin zarelaxovat (k tomu vyloženě vybízí panem Dobrovolným opečovávaná zahrada za domem). Návštěvníci přitom mají možnost prohlédnout si zvířata a potěšit se s nimi, posedět při dobré kávě a výtečném zákusku od paní domácí a nakoupit si jak mléčné výrobky, tak i kosmetiku s kozím mlékem a vlastní výrobky z levandule.

Ratibořická farma je i cílem mnoha dětských exkurzí, má také spolupráci s Českou zemědělskou, ale i Mendelovou univerzitou, jejichž studenti sem často jezdí za účelem získání podkladů pro své diplomové práce.

Mladý hospodář Matěj Pastrňák, jenž farmu převzal v roce 2009, kromě zajišťování plynulého a bezproblémového chodu farmy, která dnes poskytuje pracovní příležitosti již 15 zaměstnancům, přemýšlí i o dalších možnostech, jak případně rozšířit aktivity spojené s agroturistikou. Určitá možnost v tomto směru by byla na nedalekém statku, rodišti maminky pana Dobrovolného, jenž svou polohou vyloženě vybízí k využití jakožto agroturistické středisko.

I bez této do budoucna možné činnosti je však již řadu let za čím se v Ratibořicích ohlédnout. Vždyť právě zdejší kozí farma je hlavním důvodem, proč do této malé vísky přijíždí tolik turistů. A to přitom místní dávali Pražákům na počátku devadesátých let rok, maximálně dva…

Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR