Vale dal Karel Kuthan akademické sféře na jaře roku 1992, kdy se zaregistroval jako soukromě hospodařící rolník. K původním 120 hektarům orné půdy, jež ke statku náležely, postupně přibíral další, opravovaly se zdevastované budovy, živočišnou výrobu reprezentoval chov prasat o počtu sto prasnic v uzavřeném obratu stáda.

Zhruba deset let po začátku zemědělského podnikání začal Karel Kuthan pracovat na konceptu propojení živočišné a rostlinné výroby s výrobou energie v bioplynové stanici.

„Lákalo mě využití synergických výhod plynoucích z této kombinace. Od prvotní úvahy k samotné realizaci ale uplynulo několik let, prodleva byla způsobena zejména neustálými změnami při nastavování podpor určených na výstavbu bioplynové stanice,“ informuje hospodář.

S cílem dále rozvíjet chov prasat pouze v kombinaci s bioplynovou stanicí zakoupil pan Kuthan v roce 2004 sousední areál živočišné výroby ZD Jiřice, který byl postupně přestavován. Nejrozsáhlejším počinem v tomto směru byla v roce 2008 zrealizovaná novostavba stáje pro prasnice a selata a rekonstrukce výkrmových hal, včetně technologického vybavení a zásobní jímky na kejdu o celkové investici 55 milionů korun. Dotace z Operačního programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství tehdy činila 23 procent. Zhruba čtyřicetimilionovou investici si o rok dříve vyžádalo vybudování bioplynové stanice o výkonu 500 kW, přičemž dotace z Operačního programu Průmysl a podnikání byla ve výši 38 procent.

Spojení chovu prasat, který aktuálně čítá 230 prasnic v základním stádě a necelé dva tisíce prasat ve výkrmu, s výrobou elektrické energie z obnovitelných zdrojů se maximálně osvědčilo.

„Odpadní teplo vznikající při výrobě elektrické energie z bioplynu v kogeneračních jednotkách umožňuje zajistit nadstandardní tepelnou pohodu zvířat a vytvořit optimální podmínky všem kategoriím prasat, což si jen stěží může dovolit chov, který musí za teplo přímo platit,“ vysvětluje Karel Kuthan.

Ohromnou výhodu má využití kejdy, u které se neztratí energie v ní obsažená, jako je tomu v případě pouhé aplikace na pole. „Z jedné tuny kejdy je asi 30 m³ bioplynu, z něhož se vyrobí asi 60 kW elektrické energie. Digestát, tedy tekutá složka vycházející z bioplynové stanice, se na rozdíl od kejdy aplikuje bez problémů, navíc při procesu fermentace v něm zůstávají veškeré živiny zachovány. I ty, které vytáhla ze země kukuřice. Vše se vrací v digestátu zpět na pole, pouze u dusíku dojde při aplikaci ke ztrátám, ale fosfor, draslík a další prvky v systému rotují. A výsledek? Ušetříme až 80 % průmyslových hnojiv. Kolegové z Německa, kde mají zemědělské bioplynové stanice větší tradici, spočítali, že při pravidelné aplikaci digestátu se zvýší úrodnost půdy po několika letech aplikace o deset až dvacet procent. Nezbývá než souhlasit,“ říká pan Kuthan.

Bioplynová stanice pojme denně 40 až 50 kubíků kejdy a 30 tun kukuřičné siláže. Kromě kukuřice, která je pěstována asi na třetině z 520 hektarů orné půdy, jež statek obhospodařuje, se tu daří i pšenici, řepce a cukrové řepě, na 20hektarové výměře pak také vičenci a na 40 ha dýni. Jedním z produktů statku tak jsou dýňová semínka, sušená ve speciální hale k tomu určené, a to s využitím tepla z provozu bioplynové stanice. Krmné směsi pro prasata statek nakupuje od externích dodavatelů.

Karel Kuthan zpracoval i projekt zaměřený na pěstování řas na statku, které by se přidávaly do krmiva pro prasata zejména za účelem významného snížení či dokonce eliminace užívání antibiotik v chovu. Pracoval na něm s dalšími partnery z Akademie věd a také firmami z oboru dva roky. „Žádali jsme pro tento projekt o podporu z Programu rozvoje venkova, a to v rámci operace 16.2.1. Podpora nových produktů, postupů a technologií v zemědělské prvovýrobě. Neuspěli jsme, odůvodnění bylo, že se to netýká chovu prasat, nýbrž jde o akvakulturu, tedy jinou operaci PRV. A v  ní bylo nutnou podmínkou pro žadatele doložit po realizaci projektu prodej ryb. Rybník bohužel nemám. Je opravdu velká škoda, že PRV zdaleka nedokáže obsáhnout celou šíři zemědělství, zejména v případě propojení dvou oborů, což byl právě náš případ. A tak mám projekt v šuplíku a řasy nakupuji z Francie…“ komentuje svůj „neúspěch“ hospodář.

V roce 2009 zahájil Statek Kuthan spolupráci se švédskou společností Swedeponic Holding, která vybudovala o tři roky později v sousedství areálu jeden z nejmodernějších skleníků na pěstování bylinek v Evropě, jenž využívá teplo a elektřinu z bioplynové stanice. Producentem mnoha druhů bylinek od pažitky a petržele přes koriandr až k bazalce a oreganu je firma Bylinky, s.r.o., která se stala největším a jediným celoročním producentem českých bylinek v květináči. Ty jsou určeny pro vaření v domácnostech i v gastronomických provozech, v průběhu sezóny pak firma dodává i lokální řezané bylinky, jak jen místní podmínky dovolí. 

Hektarový skleník byl aktuálně rozšířen o 50 %, k zákazníkům tak poputuje produkce z nové plochy již na jaře.  

„Věřím, že to bude fungovat, ale to vše ukážou až následující léta - jde o velký systém, který se musí ustálit,“ říkal v době zahájení provozu bioplynové stanice Karel Kuthan. A ono to opravdu funguje, dokonce nad očekávání dobře.

Před dvěma roky slavil statek čtvrtstoletí od obnovení hospodaření rodinou Kuthanových, která při té příležitosti vydala brožurku s názornou fotodokumentací. Snímky polorozbořených ruin pocházející z roku 1992 jsou v ostrém kontrastu s dnešní realitou. „Pro mne osobně bylo rozhodující zachovat rodinné jméno v místě působení mého dědečka Jaroslava, který byl v padesátých letech odsouzen komunisty na doživotí a v komunistickém vězení po 13 letech zemřel,“ osvětluje Karel Kuthan. Povedlo se. Výsledky této jeho snahy jsou dnes oceňovány nejen u nás, ale i v zahraničí.

Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR