Zástupci nejrůznějších nevládních organizací, profesních svazů a dalších institucí napříč resorty mohli předložit plošné ale i jednotlivé problémy, které například omezují svobodu (nejen) v podnikání, navrhnout zjednodušení administrativních procesů, upozornit na nesrozumitelné nebo protichůdné pojmy v zákonech, atd.

Asociace soukromého zemědělství ČR samozřejmě také využila této nabídky a přinesla několik námětů pro legislativní činnost vlády. Jednalo se zejména o problém tzv. „nepřístupných“ pozemků pro vlastníky, který je třeba řešit novelami zákonů o pozemkových úpravách a o půdě. Nepřekročitelným argumentem ASZ je, aby každý pozemek byl pro vlastníka „přístupný“. Je povinností státu umožnit, aby vlastnické právo mohlo být plně vykonáváno. Stávající právní úprava nechala dlouhé roky pěkně v klidu současné nájemce, zejména bývalá ZD a jejich přetransformované celky v místech, kde dosud neproběhly pozemkové úpravy. Pod záminkou nepřístupnosti či nevyčlenitelnosti pozemků z honů si na takových pozemcích nájemci uzurpují užívací právo, pobírají dotace na plochu a z vlastníků takových parcel si dělají vysloveně „dobrý den“. V navrhované novele by měl pozemkový úřad či nájemce dostat povinnost problém vždy vyřešit, ať už vydáním jiného pozemku nebo jednáním o jiné - adekvátní náhradě pro vlastníka.

Další podnět jde do oblasti daňových zákonů. ASZ navrhuje, aby převod zemědělského majetku farmy v rámci příbuzenských vztahů, pokud bude uskutečňován za účelem pokračování v zemědělském podnikání, mohl proběhnout bez daňových dopadů. Jestliže všude jinde v Evropě je rodinné hospodaření chápáno jako jedna ze základních forem fungování zemědělství a života na venkově, je třeba umožnit, aby takové podniky mohly i u nás progresivně fungovat. Aby mohl být převod farem impulsem pro nastupující generaci zemědělců, musí předání proběhnout v určitém věku, kdy se potomek sedláka zpravidla rozhoduje o své profesní dráze. Paradoxní požadavek na odprodej farmy z otce na syna váhající zájemce o zemědělství asi zrovna dvakrát nepřesvědčí, neboť přináší nutnost vysokých úvěrů k zajištění prostředků na odkup rodinného! majetku (budov, polností, zvířat či mechanizace). Na druhé straně daňové odvody z takové transakce farmáře-postupitele také nijak zvlášť neiniciují k takovému kroku. Není proto ani dostatečně využíván titul Předčasné ukončení zemědělské činnosti a zejména naplňován jeho cíl. Uvedené souvislosti totiž odrazují od aktivní generační „výměny“ zemědělců. Úspěch všech proklamovaných titulů k podpoře života na venkově pak bude bez zájmu mladé generace méně než polovičatý.

Z dalších návrhů ASZ lze upozornit například na požadavek plošného zjednodušení systému výkaznictví a odstranění zbytnělých evidencí pro zemědělce a to v rámci konkrétních oborových zákonů (zákon o potravinách, o hnojivech, o veterinární či rostlinolékařské péči nebo zákon o ekozemědělství, atd.). V současné době jsou shromážděné podněty již posuzovány legislativní radou vlády. Doufejme jen, že se některé z podnětů ASZ „uchytí“ a budou zařazeny do schvalovacího procesu.

Závěrem je třeba poznamenat, že předchozí vláda sociální demokracie trpěla legislativním průjmem a posedlostí zregulovat vše, co se odvážilo pohnout. Místo toho, aby se její ministři třeba nějakou podobnou iniciativou přeptali vlastních občanů, co je potřeba v zákonech a vyhláškách upravit, raději horlivě přebírali ještě teplé směrnice z Bruselu a iniciativně do nich sypali další nesmyslné požadavky. Uvidíme, zda tento nový způsob přímé spolupráce „nevládek“ a veřejnosti s vládou bude poslem změn tohoto trendu.

Ing. Jaroslav Šebek, tajemník ASZ ČR