ČR je nejhorší z EU

Je zvláštní, že tak systémovým opatřením, jako je podpora nastupující zemědělské generace do oboru, se u nás nikdo nezabývá. A to přesto, že existuje analýza Centra pro studium demokracie a kultury v Brně, z níž vyplývá, že podpora mladých zemědělců je v ČR nejnižší ze všech zemí EU včetně nové Desítky. Možná je to tím, že se ani Centrum, ani mladí sdružení ve Společnosti mladých agrárníků (SMA) nehodili do ideologické škatulky předcházejícím levicovým vládám. Což je paradox, protože přehlížející přístup k nim je s deklarovanými sociálními jistotami v příkrém rozporu. Tak či tak, skutečností je, že podpora mladých farmářů je v PRV omezena nejenom nepatrnou částkou peněz v poněkud složitém programu „Předčasné ukončení zemědělské činnosti“, ale dokonce již na vstupu do tohoto programu, neboť jeho tvůrci aktivně snížili možnou hranici prostředků, které by bylo možno z Bruselu čerpat.

Konkurence s odbytovými družstvy

Podle všeho je zatím cílem na úkor PUZČ ušetřit prostředky v Ose I, kam PUZČ patří, ve prospěch takzvaných odbytových organizací, byť se třeba pod tímto názvem neskrývají. Vzhledem k tomu, že v podpoře odbytových družstev jde z podstaty mechanismu dotací de facto o nárokovou podporu po dobu pěti let, je zřejmé, že nepřehodnotí-li se struktura programů v Ose I v nejbližší době, zůstane tento stav na řadu let zakonzervován. Žádoucím cílem by přitom neměl být souboj o peníze mezi kolektivními organizacemi a privátními farmáři, ale systémové zvýšení podpory mladým lidem napříč spektrem zemědělských podniků všeho druhu. Kdyby se úředníci na ministerstvu zemědělství snažili o to, jaké mechanismy k tomu zvolit alespoň z poloviny tak intenzivně, jako se snaží vysvětlovat, co všechno není možné, nepochybně by se našly cesty, jak posílit nejen PUZČ, ale motivovat mladé k zemědělské činnosti i v právnických osobách.

Odbytová družstva ano, ale jiná

Samotné „vyluxování“ peněz z Osy I organizacemi typu odbytových družstev by kupodivu nebyl tak velký nesmysl, kdyby ovšem tyto organizace fungovaly tak, jak je to v zahraničí zvykem - tedy aby regulovaly komoditní nabídku, vytvářely samy zdroje například na nákup částí strategických partnerů, tvořily identický (tedy ne převzatý) informační a obslužný servis pro své členy a vytvářely otevřené informační zdroje včetně nelobystických racionálních připomínek k zemědělství se týkajících zákonů a vyhlášek. Takhle to však u nás až na výjimky nefunguje ani náhodou, na zlomku žádoucí cesty se nachází kromě někdejší téměř pilotní odbytové organizace ovocnářů snad jen CENTROODBYT. Otázka asi je, kde vzít inspiraci, když jedním z prvních vyžadovaných kroků nového ředitele Agrární komory Martina Fantyše je cenzura okresním komorám (i jiným subjektům) poskytovaných informací. I proto by ale bylo žádoucí, aby se mladí lidé v zemědělství vyskytovali „ve větším než malém množství“. Jejich postoj k informacím, schopnost práce s nimi i schopnost je vyhledávat a aplikovat v podnikatelské praxi je nepochybně větší než u odcházející generace, která má často fatální problém s odesláním e-mailu. Což není nic proti této generaci - je to o tom, že časy se mění a na změny je nutné reagovat.

Petr Havel, zemědělský analytik