Je však třeba připomenout, že v platnosti zůstává povinnost jednoho účastníka trhů na 15 metrů čtverečních, dvoumetrový odstup stánků a zákaz občerstvení, přičemž zejména regulace počtu návštěvníků potenciál farmářských trhů zásadně snižuje. Z příkladů z reálné praxe, a to zdaleka nejen z „profláknuté“ pražské Náplavky je přitom zřejmé, že na mnoha místech je koncentrace lidí vyšší, a takových míst nepochybně s uvolněním meziokresního pohybu přibude. Ani srovnání s počtem lidí v nákupních centrech není korektní – pod širým nebem je šance kontaminovat se koronavirem i podle epidemiologů menší, než v uzavřených prostorách. Zas tak velká výhra proto znovuotevření farmářských trhů není.
Vzhledem k tomu, že veřejnost je každodenně zahlcena údaji o počtu nemocných a „zemřelých s koronavirem“, zdá se být smrt tří lidí na nebezpečném jezu ve Frýdlantu nad Ostravicí na Frýdecko-Místecku nepříliš významnou událostí. Zřejmě i proto unikla pozornosti médií informace, podle níž by zřejmě k úmrtí nemuselo dojít, pokud by vandalové neukradli u dotčeného jezu záchrannou podkovu, která tam byla instalována právě kvůli záchraně tonoucích. Bohužel záchranné prvky, jako jsou podkovy, lana nebo kruhy se kradou v naší zemi u nebezpečných jezů opakovaně, a téměř vždy po krádeži dochází k nebezpečným i životy beroucím situacím. Nebezpečí pro vodáky, ale i veřejnost přitom představuje i plánovaný jez Dubina na Ohři, jehož podjezí je téměř totožné s tím frýdlantským. Není to tedy jen koronavir, který v naší zemi zabíjí lidi, jsme to často i my sami, naše lhostejnost, sobeckost, v případě Dubiny navíc posvěcená volenými orgány, konkrétně Krajským úřadem Karlovarského kraje, konkrétně jeho odborem životního prostředí, který vydal kladné stanovisko k záměru postavit v lokalitě malou vodní elektrárnu, kvůli které vzniknou na jezu Dubina nejen pro vodáky nebezpečné úpravy.
Je přitom velkou otázkou, zdali k potřebné změně v přístupu k rizikům ve spojení s vodou mohou přispět razantně vyšší sankce. Ty totiž v souvislosti s loňskou ekologickou havárií na Bečvě navrhuje v novele vodního zákona, která je nyní v připomínkovém řízení, Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Jedna věc je zpřesnění kompetencí orgánů, které se mají haváriemi na vodě zabývat, což lze hodnotit v návrhu jako pozitivní. Druhá věc jsou ale sankce, které se oproti současnému stavu v návrhu zvyšují například při porušení pravidel za vypouštění odpadních vod i pro fyzické osoby pětinásobně, pro právnické osoby pak v některých případech až na 25 milionů korun. Že je čistotu vod nutné bedlivě sledovat, je zcela zřejmé – obvyklé řešení, které ale k dosažení žádoucích efektů volí naše politická reprezentace, totiž razantně zvýšit pokuty, ale všespasitelné není, pokud občané této země nezmění přístup k životnímu prostředí ve svých hlavách – a to pokuty nevyřeší. Tak či tak, zmiňovanou novelu vodního zákona lze do 3. května letošního roku připomínkovat na 0dyo6YUS8sChTj.
Původně více než 7,5 miliardy korun vysoká pokuta, kterou ČR už před lety vyměřila Evropská Komise (EK) za nedostatečné kontroly dotací vázaných na institut aktivního zemědělce má další pokračování – ČR zažalovala EK i přesto, že předchozím jednáním dosáhla snížení sankce na 1,15 miliardy korun. I v souvislosti s připravovanými změnami Společné zemědělské politiky EU je to přitom sledováníhodná kauza – o institutu „skutečného zemědělce“ se diskutuje i v současné době, a nutno říci, že jde o institut velmi sporný, který sice může na straně jedné vyloučit z dotací subjekty, které se zemědělstvím jako hlavní činností nezabývají, na straně druhé ale může nevhodná regulace vyřadit z možnosti podpor také mikropodniky, pro které je naopak důležité provázat zemědělskou prvovýrobu s dalšími aktivitami, které se zemědělstvím souvisí, ale podnikáním v zemědělství jako takovým nejsou.
Koncem minulého měsíce zveřejnila EK konečnou verzi dopadové studie k Asociační dohodě o volném obchodu mezi EU a jihoamerickým uskupením MERCOSUR, o dopadech, které bude mít dohoda na české zemědělství, se lze informovat v dopadové studii Ministerstva zemědělství ČR zde. Z realizace dohody mají mimo jiné velké obavy chovatelé skotu, neboť tento dokument otevírá prostor pro import hovězího, ale i drůbežího masa a dalších komodit z jižní Ameriky do Evropy, což v praxi vyústí v další tlak na ceny zemědělské produkce, i její odbyt. Podstatné je ale spíše něco jiného – jak se předpokládaný export a import zemědělských komodit přes půlku planety srovnání se současnými tlaky na snižování uhlíkové stopy při výrobě a transportech potravin a deklarovanou podporou lokálních trhů. S nimi je totiž dohoda MERCOSUR ve značném rozporu.
Petr Havel