Jak se dnes stanu myslivcem?
Když se chcete ucházet o první lovecký lístek, tak vyplníte přihlášku, pak se naučíte formou víkendových kurzů na sedm předmětů, z kterých posléze u odborné komise složíte zkoušku z myslivosti. Patent a licenci na zkoušky uchazečů o první lovecký lístek má Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ) a pouze několik málo škol, které mají myslivost v předmětu výuky.
Kromě kurzovného si ale musíte zaplatit členství v ČMMJ a povinné pojištění, přestože ještě nejste držitelkou zbrojního průkazu a zbraně. Investice, aby se člověk mohl stát myslivcem, je zhruba 40 000–100 000 Kč. To je vstupní režie, zkoušky, oblečení, koupit si nějakou loveckou pušku a zaplatit vstupní členský podíl do spolku nebo zakoupit povolenku k lovu.
Když si člověk pročte směrnice a jednací a provozní řád ČMMJ a počítá náklady, tak dojde k tomu, že musí mít připravených 100.000 Kč, když se chce stát myslivcem. Pokud vybavení nezdědil po tatínkovi nebo dědečkovi.
Ale to jsou zřejmě reálné náklady, které obnáší drahý koníček, v tom zřejmě nehraje výraznou roli ČMMJ…
To jsou reálné náklady. Ale teď si představte, že jste se nově stala myslivcem, a chcete se dostat k výkonu práva myslivosti. A přijdete do honitby, která je ovládaná třemi myslivci tvořícími výbor spolku, kteří v roce 2002–2003 stáli u transformačního procesu a honitbu si pronajali. A ti vám řeknou: na rok tě vezmeme na zkoušku za 20 000 Kč, a můžeš si střelit srnče, divočáka a lišku. A opravíš posed a uděláš to a tamto.
No a vy půjdete, a protože budete nadšená, tak divočáků střelíte pět, sedm nebo deset už za první půlrok. A ti zasloužilí myslivci vám okamžitě seberou povolenku k lovu. Protože když budete tak intenzivně lovit, na ně už nezbude. A oni by museli do lesa chodit častěji, ne jednou za měsíc naplnit mrazák. A pak už by do honitby nejezdilo tolik jejich kamarádů, kteří by si chtěli také střelit. Zvěře by bylo v lese přiměřený počet. A to komerčně myslící myslivci, kterým se naskytla možnost podnikat na účet spousty ostatních vlastníků honebních pozemků, nemohou dopustit.
Mají vlastníci pozemků možnost ovlivnit, jak myslivci hospodaří?
Některým zemědělcům se podařilo svolat valnou hromadu honebního společenstva a díky nadpoloviční většině hlasů si honitbu převzít a pronajmout. Znám asi deset takových zemědělců. U nich myslivost funguje a do tří let snížili škody tím, že zadarmo rozdali povolenky k lovu. A povolenku pro další sezónu podmínili splněním plánu lovu. To je v podstatě obdoba saského modelu myslivosti, po kterém tady odborná veřejnost volá a ČMMJ se mu brání.
I státní lesy, které mají spravovat národní bohatství, tedy majetek nás všech daňových poplatníků, se saskému modelu v podstatě brání. Tvrdí, že by pro ně bylo pracné, aby revírník místo vyhledávání kůrovců po lese spravoval ještě nějakou evidenci lovu a vydával povolenky.
Hospodaří myslivci ještě jinak než jen chovem a lovem zvěře?
Zájem myslivců hospodařit ilustruje třeba to, jak čerpají peníze na tvorbu mysliveckých odváděcích políček. Ministerstvo zemědělství nabízí na takzvané nemyslivecké činnosti cca 127 milionů ročně. A vyčerpá se z ní asi 7–10 milionů. Nemám přesná čísla, ale je to zanedbatelné množství z toho, co je k dispozici.
Myslivecké odváděcí políčko by mělo být to, co myslivci obhospodařují, na co zasejí nějakou směs, která na něm zůstane i potom, co zemědělci sklidí úrodu z polí. Zvěř tak bude mít pastvu a kryt.
Kromě odváděcích políček se vyplatí vysadit i stromy. Pokud například zasadím dub, za 20 let mi z něj spadne tuna krmiva pro zvěř. Ale to udělá jen 5 % uživatelů honiteb. Ostatní o dobrovolnickou práci nad rámec povinností nemají zájem.
A mají myslivci pozemky, na kterých by to mohli dělat?
Místní lidi často vlastní alespoň menší pozemky, na kterých nehospodaří. Většina z nich pronajme své pozemky zemědělskému podniku a dál se o ně nestará. Nechají podnik točit tři nebo čtyři tržní plodiny jako je řepka, pšenice, kukuřice, ječmen a budou nadávat na průmyslový přístup, který zaviňuje, že je vysoká populace zvěře a že oni můžou lovit jen, co jim plány lovu dovolí.
Mě za 20 let jako vlastníka pozemků neoslovil jediný uživatel honitby, že by chtěl využít některou část mého pozemku k realizaci mysliveckého políčka nebo nějakého krmného zařízení. A to na mých pozemcích působí asi pět uživatelů honiteb.
Jediné žádosti jsou o umístění loveckého zařízení: posedu, žebříku, kazatelny. Od té doby jsem přesvědčen, že myslivci už nejsou myslivci, ale transformovali se v lovce, kterým jde o maximální pohyb živých terčů v krajině. A že zvěř dnes žije v na úkor ostatních – zemědělců, lesníků, a svým pobytem a stravou působí škody. A myslivci žijí z toho, že je pak střílí.
Vy jste řekl, že myslivci mohou málo lovit. Co je omezuje?
Normované stavy zvěře.
Normovaný stav zvěře ale jenom určuje maximální množství zvěře na určitém území, ne kolik se může lovit.
Když myslivci říkají, že můžou málo lovit, ve skutečnosti to znamená, že lhali v tom, kolik v honitbě mají zvěře, a proto mohou lovit jenom to, co si na jaro nalhali. Správně se má odlovit jenom přírůstek.
Skutečný stav zvěře ale myslivci nesledují, jen opisují tabulku hlášení jarních kmenových stavů jako přes kopírák, už 20 let.
Do lesa v určený sčítací den nikdo nejde, takových je zase do 5 %. Jen si napíší jarní kmenový stav. A úřad jim v plánu lovu deklaruje, že by měli odlovit očekávaný přírůstek. Když myslivci zjistí, že je zvěře moc, mohou požádat o navýšení lovu. Ale nepožádají o navýšení lovu srn a srnčat. Požádají o navýšení lovu trofejové zvěře, tj. samců. Ti ale přírůstek netvoří.
Kdyby ale chtěli myslivci více lovit, tak udělají reálnější odhad počtu zvěře a přesnější sčítání. Proč se tedy zvěř nesečte přesněji?
Chyba je dána tím, že počet zvěře vykazují myslivci, kteří se zvěří hospodaří a kteří ji chtějí střílet. Kdyby sčítací stav prováděli lesníci a zemědělci, došli by k jiným číslům.
Jak do počtů lesní zvěře zasahuje vlk?
Vlk u zvěře mění hlavně chování. Divočáky odtlačí z lesních pozemků na periférii lidí, více do zemědělské krajiny. Vlci za nimi sem tam přijdou, ale uloví jen malé divočáky, proti skupině dospělých prasat si netroufnou. Ta je pro vlky stejně životu nebezpečná, jako je vlk pro ta prasata.
Prasata budou z vlka nervózní, myslivci je proto nebudou schopni lovit se setměním, jak na to byli zvyklí. Namísto toho budou prasata chodit pozdě v noci. Podobně jako v době koronaviru, kdy krajina byla plná lidí. Kdo neseděl v jednu v noci s dalekohledem s nočním viděním na posedu, tak divočáka neulovil. A ti neulovení divočáci šli všichni do říje (chrutí), všichni budou mít 4–5 selat, takže příští rok jich tady bude násobně tolik.
Je to pro myslivce jeden z argumentů proti návratu vlků? Že zvěř se chová jinak, když je vlk v lese? A že zvěř nemůžou lovit, protože je aktivní jen pozdě v noci?
Ano. Představte si, že jste nájemce honitby, kterou jste si pronajala od státních lesů. A protože budete v Beskydech, v honitbě se vám usadí smečka sedmi vlků. Vy máte standardně nastavený plán lovu, který odpovídá třiceti kusům zvěře za rok. Státním lesům platíte nájem půl milionu korun.
Těch půl milionu vytěžíte z těch třiceti kusů, polovina z toho je trofejová zvěř, takže seženete sponzory, ti zaplatí poplatkové povolenky k lovu. Ale najednou už těch kusů neulovíte třicet, ale deset. Protože dvacet jich strhne, zraní a usmrtí vlci, kteří se usadili ve vaší honitbě. Jak dlouho budete platit půl milionu státním lesům za nájem honitby, když v nich bude docházet k řádění chráněného živočicha?
Znamená to, že Lesy ČR kvůli vlkům nechtějí přijít o nájemce honiteb?
Dnes máme myslivost postavenou tak, že stát primárně chce mít příjem z honiteb, za státní lesy cca miliardu. Honitba státních lesů má 1000 ha, přičemž lesa je 700 ha a 300 ha z moci úřední bylo přičleněno od zemědělců.
Zemědělci jsou přičleněni za 30 korun na hektar, lesy si účtují od nájemce 300 Kč za hektar a nájemce, protože platí 300 Kč, chce mít možnost loveckého vyžití. A v honitbě chce mít co nejvíce zvěře.
Státní lesy, které patří nám, 10 milionům občanů České republiky, hospodaří s majetkem státu. Zaměstnanci státních lesů by měli podle zákona ke státnímu majetku přistupovat s péčí řádného hospodáře. A podle mě není péčí řádného hospodáře vybrat miliardu na nájmech z honiteb a vynaložit pět miliard na ochranu stromů při obnovu lesů. A parazitovat na ostatních vlastnících pozemků. To je podle mě koncepčně všechno špatně.
Jak se díváte na návratu vlků do české krajiny vy?
Krajina už je jiná, než byla před 100 lety.
Druhého prosince 1874 schwarzenberský stavitel plavebního kanálu ulovil posledního vlka na polesí Lipka u Vimperka na Šumavě. Je to určitá historická tradice, kterou se 100 let učili uchazeči o první lovecký lístek. Byla to jedna z otázek v rámci mysliveckých zvyků a tradic, jaké jsou naše historické milníky. Odlovení posledního predátora ve volné krajině milníkem je. To datum si musel každý zapamatovat a vědět, kdo to udělal, jakou zbraní. To byla událost.
Jakou mám mít úctu k tradici dneska, když přijedu na farmu k přátelům na Náchodsko, stojím na pastvině a třicet metrů ode mě se na mě kouká vlčice?
A není to návrat ke stavu, že prostě myslivecké hospodaření není tolik potřeba?
Já myslím, že je. Jen se myslivci musí začít chovat ke krajině tak, jak se chovali dřív. S pokorou.
Ale samozřejmě by jim nikdo neměl upírat právo regulovat predátory. Tak jako myslivci loví lišky, tak jako po nich chceme, aby lovili divočáky a zvěř, tak by měli mít právo lovit méně ostražité vlky. Neříkám, že je mají vystřílet všechny, ale měla by být stanovena nějaká míra únosnosti.
Hnutí DUHA říká, že jakmile klesne počet volně žijící zvěře, která je jejich hlavním jídelníčkem, že se vlci přestanou rozmnožovat. Já jsem zemědělec a nikdy mě nepřesvědčíte o tom, že zvířata přestanou mít chuť se rozmnožovat v okamžiku, kdy nebudou mít k dispozici zvěř. Když pořád budou mít plné pastviny hospodářských zvířat.
Víte, co se stane, když si každý zemědělec obežene pastviny 1,5 metru vysokým ohradníkem? Nikdo z lidí krajinou neprojde. Žádná zvěř tou krajinou neprojde.
Já jsem majitel pozemku a já si svůj pozemek ochráním proti vlivu vlka. A jsem i majitel legální střelné zbraně a legislativa mi říká, že ve stavu krajní nouze smím použít zbraň k ochraně zdraví, života a majetku. A hospodářské zvíře je můj majetek, za který jsem zodpovědný. A přitom nesmím zastřelit vlka, který mi jde strhnout ovci.
Jaká je tedy vaše představa hospodaření v krajině?
Přál bych si, aby myslivci v souladu se zemědělci a lesníky působili v krajině bez komerčního tlaku, který dnes prosazuje ČMMJ pronajatými honitbami.
Líbí se mi model, který navrhuje poslanec Bendl, že vlastník 5 ha by měl mít právo si chránit své vlastní hektary, vlastník 50 ha by měl mít právo lovit v celé honitbě. Ale to je jak červený hadr na ČMMJ. Protože co kdyby to vlastník na svých pozemcích zredukoval, aby mu nevznikala další škoda, a na další komerční lovce už by nezbylo?
Byla myslivost vždy takové sporné téma, jaké je dnes?
Nebyla. Za posledních 20 let se myslivost naprosto odcizila původnímu odkazu. Transformací myslivosti po roce 2001 došlo v podstatě k odtržení od spolkové činnosti. Dříve byli myslivci na venkově zainteresováni do péče o krajinu formou různých brigád a výsadbou remízků na neobhospodařovaných plochách, opravou zařízení, doplňováním krmiva pro zvěř formou mysliveckých odváděcích políček.
A proč se to dnes děje málo?
Myslivci zlenivěli. A začali všechno dělat pro peníze a pro lukrativnost loveckých příležitostí.
Vytratilo se kouzlo přátelství a soudržnosti se zdravou mysliveckou závistí se z tohoto odvětví vytratilo a nahradila jej komerce.
V roce 2003 uchopilo honitby formou výběrových řízení několik málo lidí. Ti zjistili, že můžou lov poskytovat za protislužby a úplatu. Nejvíce profitovali ti, kteří si pronajali honitby státní. A tahle držba se mění málo, protože nájemní smlouvy jsou desetileté a v zákoně mají navíc zakotveno takzvané opční právo.
Když dnes do honitby, která má 2 500 ha, přijde vlastník, který ucelí pozemky o 500 ha potřebných pro honitbu, tak se stejně nemusí dostat k myslivosti. Protože jeho pozemky jsou přičleněné z moci úřední většímu vlastníkovi. Funguje pak většinový poměr. A většinový vlastník nedovolí menšinovému vlastní honitbu zřídit, přehlasuje ho o jeden hlas v rámci hektarů v honebním společenstvu. Vlastníci se často o užívání svých pozemků nezajímají a podepíší aktivním myslivcům plnou moc pro hlasování v honebním společenstvu. Pokud vlastníky pozemků trápí stav českých lesů, ať se začnou více zajímat o to, jak myslivci na jejich pozemcích hospodaří.
Zdeňka Kováříková
Zdroj: Ekolist.cz