Co vede KDU ČSL a vás osobně k zájmu o zemědělství?

Jsem kluk z vesnice. Kluk, který od malička v zemědělství vyrůstal. Ještě za komunismu rodiče chovali ovce, potom býky, krávy a další drobná zvířata. Všichni moji předci až do roku 1620, kam sahá rodokmen, byli prokazatelně sedláci v oblasti Hané. Krev není voda, a tyto věci má zkrátka člověk zažité. Sám jsem prošel kompletním vzděláním střední a vysoké školy v oblasti zemědělství. Ve druhém ročníku na vysoké škole jsem začal soukromě hospodařit. Takže mi přijde logické, že se zemědělství věnuji. Pokud jde o KDU-ČSL, vždy jsme stavěli na tom, že pro udržitelnost našeho života je důležité, abychom zde měli zajištěnou generační obnovu a abychom pečovali o rodiny. Protože rodina je základ fungování pro jakoukoliv společnost. Druhá věc je ta, pokud pečujeme o lidi a lidské vztahy, tak je nutné pečovat také o to, abychom se měli čím uživit. Pro udržitelný život je tedy důležité mít zde kvalitní zemědělství a dobrou péči o krajinu. U konzervativní strany mi to přijde jako základ toho, proč vlastně má smysl politiku dělat a o co má smysl z hlediska hodnot pečovat.

Kdybyste usedl do křesla ministra zemědělství, na co byste se zaměřil nejdřív?

První klíčová věc bude samozřejmě Společná zemědělská politika EU (SZP) a její implementace, já bych chtěl ale také velmi rychle udělat revizi některých zákonů a nařízení vlády s cílem zjednodušit administrativu pro zemědělce a drobné zpracovatele podobně, jako se nám to v minulosti povedlo u zpracovatelů mléka, a rozšířit to na další komodity.

V čem vidíte největší problém našeho zemědělství?

Těch problémů je celá řada, v současné době patří mezi hlavní problémy dopady klimatické změny, eroze a s ní spojený obrovský společenský tlak na zemědělce, a potom je to komplex problémů spojených s administrativou a kontrol toho, co vše dnes musí zemědělec splňovat.

Neobáváte se v této souvislosti také dopadů dohody Green Deal, která může byrokracii spíše prohloubit? Není to pro zemědělce riziko?

To samozřejmě riziko je. Bude hodně záležet na tom, jak k tomu naše země přistoupí, jak budeme definovat managementy a kritéria a jakým způsobem to bude Státní zemědělský a intervenční fond (SZIF) kontrolovat. Na druhou stranu vidím velký prostor pro zjednodušení v podobě digitalizace, dálkového průzkumu země, kdy by mohlo mnoho věcí fungovat z hlediska hlášení a kontrol tak, aniž by se musel nějaký úředník aktivně pohybovat po areálu farmy.

Smyslem SZP je napomáhat rodinným hospodářstvím, a z toho vyplývají přímé platby i zastropování. Budete se zasazovat o změnu dosavadního postupu Ministerstva zemědělství a vlády?

Koaliční program SPOLU se k tomu staví celkem jednoznačně – my říkáme, že platbu na první hektary a zastropování chceme využít na podporu malých a středních zemědělců v ČR s tím, že chceme také zohlednit podporu speciálních komodit a živočišné výroby. Myslím si, že do kategorie malý a střední podnik patří takový zemědělec, který není součástí struktury holdingového typu, parametr velikosti podniku podle výměry hektarů je i uvnitř Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) diskutabilní a není na něm úplná shoda. Každopádně si ale myslím, že pro příštího ministra zemědělství budou některé parametry a nastavení podpor dány na základě výstupů z Trialogu, a ty bychom měli znát do letošního léta.

Proč se u nás nedaří prosadit dotace pro nejmenší hospodáře? Oč snadnější by bylo vyplácet bez složité administrativy 1 250 eur na hektar do rozlohy zhruba 5 ha, jako se to dělá v ostatních členských zemích?

My jsme o tom vedli v roce 2014 debatu napříč nevládními organizacemi, a tehdy existovala obava, že by v naší zemi přinesl takový systém nárůst zemědělců, kteří by pobírali dotace na půdu, aniž by na ní skutečně hospodařili. Tyto obavy se ale nenaplnily, i malé farmy se rozvíjejí a podnikají v zemědělství na plný úvazek, což vidím v praxi i ve svém okolí. Ale takové obavy tady byly.

Má podle vás význam opět zavést podporu na předčasné ukončení zemědělské činnosti?

Já se domnívám, že s ohledem na celkový pokles obálky na aplikaci SZP by nemělo být předčasné ukončení zemědělské činnosti financováno z těchto peněz. Pokud chce členský stát takovou podporu řešit, mělo by se tak dít v rámci důchodového systému. Ta obálka není tak velká, abychom si to mohli dovolit, musíme řešit důležitější problémy, na které ty peníze potřebujeme. Dovedu si ale představit, že pokud budou lidé odcházet dříve do placeného důchodu v rámci náročných povolání, mohou mít takový nárok i zemědělci.

A bylo by tedy podle vás přínosné zemědělskou profesi mezi náročná povolání zařadit?

Já si to představit umím, my jsme už v současném funkčním období parlamentu navrhovali mezi náročná povolání některé profese v lesnictví, takže s tím nemám problém ani u zemědělských oborů, ale opakuji – v rámci důchodového systému.

Pokud by se povedlo zavést definici rodinné farmy do legislativy, mohlo by to přinést nějaký finanční efekt? Popřípadě i nějaký jiný?

Finanční efekt by neměl být důvodem, proč bychom dělali takovou legislativní úpravu, to lze řešit například zvýšením daňového paušálu, a měl by tedy být spíše prostředek vyšší ochrany tohoto způsobu podnikání. Dovedu si přitom představit mnoho způsobů, které by mohly podporovat hospodaření rodinných farem, například zjednodušení formy převodů hospodářství v rámci generační výměny, ale třeba i oblast řidičských průkazů, které by mohly děti pohybující se v prostředí rodinných farem získat dříve. Takové formy podpor existují i v zahraničí a posilují tu provázanost dětí a farmy, my ale zatím na tyto děti pohlížíme stejně, jako kdyby to bylo dítě z paneláku.

Má KDU-ČSL v plánu nějaké „své“ podpory pro zemědělce? Tedy kromě správného využívání SZP, PGRLF a národních dotací? Každoročně stát „rozdává“ několik miliard. Počítáte se změnou dosavadního klíče?

My bychom chtěli mimo jiné upravit podmínky pro plátcovství DPH a jak už jsem uvedl, chtěli bychom také otevřít otázku daňových paušálů, a především u drobných zpracovatelů zvýšit daňový paušál tak, abychom ještě více motivovali zemědělce k finálnímu zpracování zemědělské suroviny. V koalici SPOLU jsme také debatovali o tom, zdali by bylo možné nedanění dotací nebo alespoň nedanění některých dotací, ale muselo by to být v souladu s rovným přístupem k podnikání. Myslím, že podpora formou nedaněných dotací by mohla být pro sektor zemědělství mnohem efektivnější než některé dotace. Na zváženou je také zrušení dotačních titulů, které jsou z hlediska žadatele nebo kontrolních mechanismů příliš složité. My nejsme v situaci, abychom slibovali, že vzniknou desítky nových dotačních programů, protože příští vláda bude ve velmi složité situaci, kdy bude muset konsolidovat státní rozpočet a zastavit zadlužování, abychom se nedostali do stavu dluhové brzdy. Pokud přijde jakýkoli politik, který bude říkat „my tady rozdáme desítky miliard korun“, ať už to bude pro jakýkoli sektor, tak by měl občan zbystřit a ptát se, zdali je to reálné. Já jsem v tomto směru velmi střídmý, neboť si uvědomuji, že každou korunu budeme muset obracet dvakrát a důležité tak bude spíše ty podpory správně nastavit a zacílit tak, aby šly skutečně tam, kde mají největší smysl.

A to bude podle vás kam - jsou tady vize Green Deal, ekologizace zemědělství, dokumenty typu Farm to Fork a řada dalších…

Nejlepší podpora je, když je jejím výsledkem možnost zemědělce prodat svou produkci s přiměřeným ziskem konečnému zákazníkovi. Proto vidím jako klíčovou podporu zpracování, ale i odbytových organizací pro zpracování nebo sdružování například i pro e-shop prodej, s cílem umožnit zemědělci vytvořit si finanční prostředky, které pak bude svobodně investovat do toho, co uzná za vhodné. Za důležité také považuji udržet podpory pro citlivé komodity.

A teď trochu sugestivní téma - dnes se hezky hovoří o ochraně přírody, o krajině a o welfare (pohodě zvířat), ale sedlákům se stále ztrpčuje život, stále se ztěžují podmínky pro hospodaření a v podstatě jsou za ohleduplnost ke krajině trestáni. Máte nějakou představu, jak dosáhnout nápravy - a mají vůbec sedláci pravdu, je ten jejich pocit oprávněný? 

Určitě je pravda, že náš právní řád a podmínky různých dotačních titulů, nejen v zemědělství, jsou plné absurdit a ze své zkušenosti vím, jak snadno se lidé dostávají do zcela zbytečných problémů s jejich dodržováním. Já už jsem zmiňoval příklad, kdy se nám v roce 2017 podařilo na ministerstvu zemědělství ve spolupráci se Státní veterinární správou zjednodušit byrokracii v oblasti faremního zpracování mléka, a našli jsme řešení, jak odlišit přístup k velkému průmyslovému podniku s jiným typem rizika vůči malému zpracovateli, a tento princip je a bude nutné rozvíjet, a to nejen v oblasti zpracování komodit, ale i ve standardním zemědělském hospodaření při péči o půdu a o zvířata. Na druhou stranu, pokud pobírají zemědělci finanční podpory za to, že po nich společnost chce něco navíc, což se bude hodně týkat Green Dealu a biodiverzity krajiny, musí některé pro ně nepříjemné regulace respektovat.

V jakém vztahu by mělo být zemědělství a myslivost?

Vztah zemědělství a myslivosti má obrovské jizvy z minulosti, které se budou ještě dlouho hojit a nevyřeší se za jednoho ministra. Z právního pohledu má být určitě vlastnické právo mnohem více posíleno, částečně by se tak mohlo stát v projednávané novele mysliveckého zákona, kde se mimo jiné navrhuje i snížení velikosti vlastnických honiteb na 250 hektarů. V právu na lov zvěře ale narážíme na občanský zákoník. Z mého pohledu je ale také velký problém nedostatku kvalifikovaných lidí, i proto, že slovo myslivec má ve veřejnosti spíše negativní konotace. Já jsem z vesnice a vidím, jak málo lidí je dnes ochotno do honitby chodit a mít ten zápal na úkor svého volného času se tomu věnovat, a pokud to takhle půjde dál, nebude mít kdo se o zvěř za pár let starat. To, že dokážeme napsat nějaký kompromisní zákon, je jedna věc, ale já mám spíš obavu z budoucnosti, kdo to tady bude za 10 let dělat.

A není to tedy impulz k tomu vzdát se filosofie lidové myslivosti a myslivost naopak profesionalizovat a vnímat jí jako službu?

Klíčové slovo je tady vztah – ke zvěři, ke krajině, ke konkrétní lokalitě. V minulosti to tak fungovalo, například šlechta si najímala svým způsobem profesionální myslivce. Možná i na to znovu dojde, ale obecně to nebude stačit. Já bych velmi rád viděl to, co se podařilo třeba u rybářů, jak dokázal Jakub Vágner zbláznit generaci mladých lidí, která začala k té vodě chodit, daří se to i ve včelařství, které je ve společnosti jednoznačně pozitivně vnímáno, takže to jsou výzvy i pro myslivce, aby dokázali obraz myslivosti změnit tak, aby i rodiče věděli, že když se dítě začne zajímat o myslivost, že je to pozitivní. A rolí státu je vytvářet k tomu prostor.

Jak snížit nadměrnou byrokracii pro zemědělce? Podle svědectví sedláků stráví ročně více než tři pracovní týdny při kontrolách. To je v podstatě jedna dovolená. Je to únosné?

Čím je více managementů, tím je logicky více kontrol, takto to bohužel je. Nelze zároveň vyplácet peníze a zároveň nekontrolovat, jak je s nimi nakládáno. Určitě jsou ale kontroly, které lze zautomatizovat, například použití dronů při evidenci zvířat na pastvě – takovou kontrolu nemusí zemědělec vůbec pocítit.

Může kontroly v budoucnosti nahradit využití družic Sentinel?

Samozřejmě může, já ale také vidím velký potenciál v precizním zemědělství, minimalizaci pojezdů při zakládání a ošetřování porostů, a to samé se týká hnojení. Tady vidím u menších a středních zemědělců prostor, kam by se dalo využití precizního zemědělství posunout, spoří to náklady i čas a sníží se tím i zátěž životního prostředí. Podle mne by už měl být na ministerstvu zemědělství tým lidí, který by se tomu komplexně věnoval, a to i z pohledu myslivosti a rybářství, neboť i tam je hodně věcí, které se mohou v budoucnosti zjednodušit.

Nakonec ještě jedna aktuální otázka týkající se probíhajících diskusí o aplikaci budoucí SZP do Strategického dokumentu - sleduje je, a co si o nich myslíte?

Já to sleduji a chodím i na některé pracovní skupiny, které v on-line režimu organizuje ministerstvo zemědělství a trochu mě mrzí, že nevidím moc vůle někam se posunout, přiznat si, že máme problémy, které nás trápí, jak z pohledu struktury krajiny, znečištění vody, kvality půdy i z pohledu snižování nákladů. Zdá se mi, že se debata smrskla na téma zastropování ano či ne nebo na procenta obdělávané půdy, a mám trochu za zlé i některým nevládním organizacím, že takto tu diskusi v minulosti nastavily místo toho, abychom si řekli: pojďme vytvořit ten vějíř možností tak, abychom měli popsané a rozklíčované problémy a tomu přizpůsobit ten strategický plán, pojďme do toho více vtáhnout zemědělskou praxi a vysvětlit zemědělcům, že navrhovaná řešení nejsou vytvářena pro Brusel, ale pro ně samotné - ale takto se ta debata bohužel moc nevede.

Zemědělci se hodně obávají zelenání evropské zemědělské politiky - co k tomu na závěr říci?

Je to trend daný vnímáním té problematiky veřejností, není to jen výmysl bruselských úředníků. Bohužel, zemědělci se brání něčemu, čemu se ubránit nelze, a pokud se snažíme tento trend oddálit, bude nás to tím více bolet, čím později to pochopíme. Měli bychom si proto raději říci „my budeme ti, kteří to budou dělat“, dokážeme na ty výzvy reagovat a uděláme z toho přidanou hodnotu a konkurenční výhodu. Pak mají hlavu a patu i investice, a tohle bych velmi chtěl, aby se otevřelo a řeklo se, že na tom ten celý systém postavíme.

Rozhovor vedl Petr Havel

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 3/2021), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.