Jedním z mnoha příkladů je ale i článek o možnostech pěstování zeleniny na severu Čech z tohoto týdne, v němž autor konstatuje, že dotace na pěstování zeleniny jsou nižší, než „dotace na pastviny, kde se nic nepase“. To je samozřejmě nesmysl, dotace na produkci zeleniny a ovoce patří k nejvyšším, které lze vůbec v ČR pobírat, byť by pěstitelé mohli namítat, že je to stále ještě málo. Pokud se pak týká pastvin, tam je podmínkou určitá intenzita chovů hospodářských zvířat, mimochodem v řadě lokalit vyšší, než je úživná schopnost některých travních porostů. V této souvislosti bude nepochybně zajímavé, jak se ve veřejném prostoru prosadí zpráva o bilanci spotřeby přípravků na ochranu rostlin (POR), kterou zpracoval Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) a publikovalo zpravodajství ČTK. Z bilance totiž vyplývá, že to s kontaminací půdy prostřednictvím POR v ČR zdaleka není tak zlé, jako v řadě zemí EU, a že se loni míra používání POR v ČR opět meziročně snížila. Vhodné je přitom dát do souvislosti čísla - celková spotřeba všech POR loni v naší zemi dosáhla 11 000 tun, obhospodařovaná zemědělská půda se ovšem rozkládá na ploše 3,7 milionu hektarů, přičemž jeden hektar je čtverec o rozměrech 100 x 100 metrů. To se ovšem do souvislosti s poklesem používání POR nedává. I tak jsou ale statistiky používání POR a obecně jakékoli chemie důkazem, že i v naší zemi se tento veřejný požadavek daří postupně naplňovat, a také, že jde o cestu, která je nevyhnutelná a v rozumném pojetí správná. Ostatně, podíváme-li se na jiné oblasti průmyslu mimo zemědělství, je zcela zřejmé, že technologické přezbrojování ve prospěch ochrany přírody a pod tlakem vizí Green Deal je v řadě oborů mnohem razantnější, než přímo v zemědělské prvovýrobě.

Pokud se týká dopadů zemědělství na životní prostředí, „zraje“ v ČR v budoucnosti patrně velká mediální kauza, a to myšlenka RHEA Holding postavit v těsné blízkosti Vranovské přehrady velkokapacitní „prasečák“. Momentálně je projekt posuzován z pohledu EIA (dopady na životní prostředí), proti projektu vznikají petice, přičemž obyvatelé se zejména bojí zápachu po aplikaci kejdy na pole v blízkosti uvažovaného prasečáku. Je samozřejmě otázkou, zdali je správné plánovat právě velkokapacitní chov prasat a právě v rekreační oblasti, na druhou stranu je vhodné uvědomit si, že deklarovanou vyšší soběstačnost ČR v produkci vepřového bez navýšení chovných kapacit nevybudujeme, a bez použití statkových hnojiv včetně kejdy k aplikaci do půdy dostatek organické hmoty nedostaneme. Veřejnost přitom vyšší kvalitu půdy se schopností lépe zadržovat vodu požaduje a tuzemské vepřové údajně také. Musíme si ale vybrat - řada veřejných požadavků jde proti celé řadě projektů, a často (což ale podle všeho není tak úplně zmiňovaný příklad) není obojí najednou splnitelné.

Jsme-li u živočišné produkce, pak může tuzemské chovatele částečně potěšit skutečnost, že Evropský parlament přijal tento týden rezoluci o zákazu klecových chovů nosnic, který by měl platit v rámci celé EU od roku 2027, tedy od doby, od které přijali po bouřlivých diskusích zákaz klecových chovů v ČR i naši zákonodárci. Přijetím plošného zákazu klecových chovů v EU ke konkrétnímu a oproti současné praxi dřívějšímu datu by přitom padl klíčový argument tuzemských drůbežářů poukazující na skutečnost, že ČR je opět „papežštější než papež“ a naši chovatelé by museli čelit konkurenci z EU, která by měla lepší podmínky tím, že by byl v Unii plošný zákaz uplatňován později. Takhle by sice museli teoreticky čelit konkurenci ze třetích zemí mimo EU, pokud by ale zákaz klecových chovů v Evropě skutečně platil plošně, mohla by Unie požadovat po třetích zemích plnění evropských chovatelských a animal welfare standardů, takže by evropské chovatele nosnic nemusela trápit ani mimoevropské konkurence.

Petr Havel