Ministerstvo zemědělství v Babišově vládě vedl další agrobaron Miroslav Toman (za ČSSD), takže není divu, že Strategický plán společné zemědělské politiky, jak se dokument, který měl na pět let určovat mj. způsob financování zemědělství v ČR, nazývá, velmi vyhovoval právě firmám dvou jmenovaných. Agrární komora prohlásila, že pokud vláda na její požadavky nepřistoupí a dokument, který odejde do sídla EU, nebude vyhovovat velkým podnikům, které sdružuje, bude se bránit stížností do Bruselu i demonstracemi v České republice.
Nový ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) ale nemá v úmyslu současný stav neomezených dotací ponechat beze změny. Naopak se nechal slyšet, že poměry, které nahrávají obřím firmám proti drobným zemědělcům, je třeba narovnat a výplaty dotací pro obří firmy omezit finančním stropem. Při jednání zástupců Agrární komory s ministrem Nekulou tak nedošlo ke shodě, a proto ohlásili středeční demonstraci s názvem „Protest zemědělců proti nevyjednávání vlády ČR a proti diskriminaci“.
Na samotném tom faktu by ale nebylo zas nic tak divného. Demonstrovat se samozřejmě smí, za cokoli nebo proti čemukoli se komu zlíbí, tak proč ne za zachování neomezeně velikých peněz do velikých zemědělských podniků. Poněkud bizarní ráz tomu ale dodává dokument nazvaný „Demonstrace Komunikační manuál“, který Agrární komora sepsala a o víkendu rozeslala pro instruktáž demonstrantů.
Asociace soukromého zemědělství ČR, sdružující naopak zejména menší a střední zemědělce, hlavně z tzv. rodinných farem, která se proti záměrům Agrární komory hlasitě vymezuje, na svém webu uveřejnila stať s titulkem „Žádná spontánní akce zemědělců, ale připravená manipulace!“ Součástí textu je odkaz na již zmíněný manuál obsahující zajímavé rady, jak mají demonstranti vystupovat, co mají říkat a co rozhodně neříkat. Rady vesměs působí vcelku legračním a nepříliš hezkým dojmem, jako by jejich příjemci byli poněkud mdlého ducha a bylo nutno jim nakázat, aby se před novináři či zvědavou veřejností nerozpovídali třeba o tom, jak se těší, co všechno v hlavním městě uvidí a co si z Prahy přivezou domů.
Na otázku Proč jste tady? mají podle návodu například odpovědět: „Nová vláda chce měnit pravidla pro zemědělské hospodaření, ale s námi o tom nejedná. Bojíme se o budoucnost. Jsme zoufalí. Je to poslední kapka.“ A kdyby to nestačilo, povzbuzují je: „Nebojte se vyprávět svůj příběh.“ A hned je ten zoufalý příběh taky „předvyprávěn“, aby se někdo třeba nespletl: „Jsem zaměstnanec a nechci přijít o práci, kterou dělám celý život a mám ji rád. Jsem akcionář/družstevník a nechci přijít o svůj podíl, nechci přijít o svůj majetek. Situace našeho podniku je kritická. … Nemáme z čeho platit zaměstnance, nemáme za co modernizovat, nemáme na vlastní obživu.“ A co rozhodně z úst vypouštět nemají? To se zcela jasně dovědí v tomto odstavci: „NEŘÍKAT: Nevím. Poslal mě sem předseda. Chtěl jsem se podívat do Prahy.“
Zábavné jsou též rady, jak odpovídat na otázku Co budete dělat po demonstraci? Říkat se má: „Pojedu domů, ráno jdu do práce. Zaměstnanců ubývá a musíme zastat jejich práci.“ A v žádném případě se říkat nemá: „Prohlédnu si Prahu. Půjdu nakupovat.“
A kdyby na to někdo ze „spontánních“ demonstrantů neměl hlavu, Agrární komora ochotně poradí i hesla, která si mají napsat. Tak třeba: Živíme tuto zemi. Dnes jsme tady, zítra nemusíme. Příroda živí vás i nás. Žijeme zemědělstvím. Zemědělství je jen jedno.
Právě to poslední heslo ale nějak nesedí. Nebo aspoň mnozí drobní farmáři, sedláci z rodinných farem zjevně nemají dojem, že by byli „jedno“ s gigantickými agropodniky, třeba s tím, který je zatím ještě zaparkovaný ve svěřenských fondech. A to dokonce ani když zastánci mamutího agrobyznysu, shromáždění před úřadem vlády, správně odříkají předepsané příběhy o zoufalství a nezmíní se o návštěvě obchodního centra.
Autorka: Jenny Nowak