Je docela možné, že některé podniky současnou situaci nepřežijí. Jako tradičně je zřejmě skoupí nějaký oligarcha, aby jen opět zvětšil svůj dotacemi vyfutrovaný megaholding. Obecně ale dnes neprobíhá žádná fatální katastrofa, která by snad nebyla sektorem zvládnutelná. Bezesporu jde o obtížné a náročné období, ve kterém nelze příliš předvídat, a nezbývá než zapojit osobní cit do rozhodování o tom, kterou cestou se vydat, a jaké změny udělat, kam se nasměrovat, kam investovat, či naopak, co odříznout a prostě ukončit… Je to zkrátka podnikání a to nejsou jen zisky, ale i rizika. Dnešní doba klade na zemědělce velké požadavky, aby vše ustáli, a to i z hlediska psychické zátěže, pakliže zatím není vidět jasná vyhlídka do budoucna. Kdo v minulosti nepřecenil svou pozici a příliš se třeba nezadlužil a nemá zdroje či jiné náhradní aktivity na pokrytí potíží zejména asi v živočišné výrobě, není určitě v situaci totálního kolapsu. Byť v tuto chvíli nejsou k dispozici žádné příliš pozitivní výhledy a spíše naopak se lze všude jen dočíst, jaká hrůza na nás na trzích a se zdražováním ještě čeká, jde o sektor pořád poměrně stabilní a má určitě potenciál situaci slušně ustát.
Dobrou zprávou pro některé zemědělce bylo, že ceny komodit se nyní poprvé pohybovaly výrazně výše, nicméně to se klidně může brzy zase změnit. Důležitým parametrem tady je, že naše problémy a jejich příčiny jsou nyní spíše nadregionálního - v podstatě světového charakteru, a běžný sedlák či zemědělec na ně nemá žádný vliv, neboť může účinně ovlivňovat zejména podmínky ve svém bezprostředním okolí. Proto namísto jednorázových a často nespravedlivě rozdělovaných finančních kompenzací nebo nějakých populismů v podobě cenových stropů na energie, které stejně nefungují a jen problém prodlužují, je třeba jít úplně jinou cestou. Snahou vlády by tedy mělo být (a věřím, že se to u nás začíná postupně dít), dělat to, na co má skutečně vliv – tedy zajistit, aby sedláci měli od státu takové podmínky, které jim zaručí opravdovou podporu v podobě co nejlepších východisek, jak uplatnit svou produkci bez zbytečných administrativních překážek a co nejblíže místu, ve kterém vyrábějí, a tudíž prodávat s co nejvyšší přidanou hodnotou. Výhody to pak má pro zákazníka i celou společnost a životní prostředí. Je třeba mít odolný sektor bez přílišné závislosti na dotacích, jak je tomu po dlouholeté vyloženě špatné zemědělské politice v minulosti. Odolný sektor můžeme mít ale pouze tehdy, pokud bude pestrý, a to v ČR rozhodně není – vsadilo se tu jen na politiku podpory velkopodniků a produkce několika málo komodit. Silně se tu rezignovalo na lokální úroveň, na běžnou rodinnou farmu, na přidanou hodnotu, na vyšší úroveň práce s produkcí ze zemědělské prvovýroby, či na diverzifikaci zemědělských i nezemědělských činností – prostě v ČR převážil tlak na zvětšování, projektový způsob podnikání a na kvantitu. Výsledkem je dnes úzký profil podnikání s prodejem často nezpracované produkce a s omezeným množstvím živočišné výroby na farmách. To také nyní obecně může být náš největší kámen úrazu – přece vždy platilo, že dlouhodobě vítězí kvalita, pestrost, postupný rozvoj a vůbec odpovědné zemědělství.
Asociace soukromého zemědělství ČR proto nevolá po stropování cen energií, po jednorázové finanční pomoci, ale jasně a kategoricky požaduje hlubší změny v českém zemědělství, volá po větší systémové a legislativní podpoře mikro a malého podnikání s co největším plošným pokrytím zemědělských subjektů a tudíž i s lokálně dostupnými základními potravinami spotřebitelům. Naše témata vedoucí k naplnění těchto cílů se již objevila v návrzích úprav Strategického plánu ČR, který se nedávno za velkého křiku Agrární komory a Zemědělského svazu projednával, a tyto návrhy dále doplňujeme o nutnost zjednodušení podnikatelského prostředí, protože současná omezení svobody podnikání jsou již pro mnohé sedláky těžko únosná. Příkladů, co zjednodušit, jsme vydali celou řadu - pro podrobnosti lze odkázat třeba na naše webové stránky www.asz.cz.
Pomoc ve formě některých stávajících dotačních titulů, pakliže má pokračovat, je třeba zcela zásadně modifikovat tak, aby pomohla co největšímu množství zemědělců, a to třeba v podobě budování skladovacích kapacit, zpracovatelských provozů na faremní nebo místní či regionální úrovni a nikoliv, aby jako doposud sloužila na plnění megalomanských představ úzkému počtu vyvolených zemědělských velkopodnikatelů. Je třeba postupovat tak, aby se zemědělství stalo více odolným proti takovým výkyvům, jaké zažíváme dnes. Proto opakuji, že bez širší základny zemědělců, kteří přirozeně působí v jednotlivých lokalitách, to prostě nepůjde. Proto také (po vzoru jiných evropských států) navrhujeme vznik zákona o rodinných farmách, který by systémově a bez větších nároků na státní rozpočet, dokázal udržet, podpořit a rozšířit klasické hospodaření na vesnicích. Tento zákon s doprovodnými efekty bude současně potřebnou odpovědí na řešení nejen aktuálních „válečných“ dopadů, ale především dlouhodobě negativních trendů, které ohrožují budoucnost zemědělského podnikání, pakliže tedy tuto budoucnost nechceme jako společnost vidět v pár dotacemi udržovaných firmách, vlastněných úzkou skupinou lidí či investičních korporací.
Obecně tedy, na rozdíl od některých jiných tuzemských zemědělských organizací, nechceme spoléhat na nějaké vybrečené národní či evropské peníze, ale jsme zastánci pozitivního myšlení a s ním i rozumných a skutečně efektivních změn v zemědělském i potravinářské sektoru, které budou nakonec přínosné mnohem šířeji. Je vidět, že tato vláda ve svém programovém prohlášení a některými počátečními kroky již zcela jasně nastoupila cestu těchto změn, jen nám přijde, že jsou velmi pomalé a málo důrazné. Jsme proto panu ministrovi zemědělství a potažmo vládě nápomocní. Jen je třeba ve změnách, které české zemědělství po 30 letech takřka programového pěstování postsocialismu nevyhnutelně čekají, nebojácně a intenzivně pokračovat.
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR
