Týden v zemědělství podle Petra Havla - č. 43

Petr  HavelPetr Havel
Sdílejte článek
Týden v zemědělství podle Petra Havla - č. 43

Po nějaké době zorganizovalo Ministerstvo zemědělství (MZE) v uplynulém týdnu další internetovou diskusi týkající se pro všechny zemědělce bez rozdílu velmi důležité oblasti – totiž aktuální podoby podmínek dobrého zemědělského a environmentálního stavu, známých pod zkratkou DZES. Diskuse se celkem očekávaně týkala zejména DZES 5, 6, 7 a 8, tedy možností aplikace půdoochranných technologií, střídání plodin a zajištění vegetačního pokryvu.

Asi nejdůležitějším poselstvím z uvedené diskuse je přitom příslib jak MZe, tak Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd (VÚMOP), že by hospodařící zemědělci měli mít v budoucnosti co nejširší nabídku pro výběr akceptovatelných půdoochranných opatření (splňujících DZES), včetně možností využít výsledků celé řady výzkumných projektů, které se zabývají tématem snížení eroze. Generální shoda je i na tom, že by měly používané a požadované protierozní technologie respektovat lokální podmínky, a tedy by neměla být jednotlivá opatření vyžadována a aplikována plošně.  Vše také nasvědčuje tomu, že změn by měla doznat i stávající podoba protierozní vyhlášky, což je vlastně také forma plošné regulace, která ovšem vede, jak v diskusi zaznělo, v praxi ke „zbytečnému vypínání mnoha produkčních oblastí“. Revize se také zřejmě dočká současná kategorizace míry erozní ohroženosti, například rozdělením stávajících silně erozně ohrožených pozemků (SEO) na podkategorie typu SEO I a SEO II. Což vše vypadá rozumně, přičemž výsledkem by mělo být zároveň erozi bránit, vegetační pokryv zachovat, ale zároveň příliš nekomplikovat zemědělské hospodaření. 

Hned na počátku týdne představil státní podnik Povodí Vltavy dokončený projekt revitalizace toku Vltavy v úseku Vraňany – Hořín, na němž podnik spolupracoval s Agenturou ochrany přírody a krajiny i Státním fondem pro životní prostředí (SFŽP). Jak přitom zdůraznil generální ředitel státního podniku Povodí Vltavy Petr Kubala, „revitalizace na bezmála pět kilometrů dlouhém úseku Vltavy je v oblasti přírodě blízkých úprav vodních toků v České republice unikátním projektem jak délkou úpravy, tak velikostí řešeného vodního toku. V závislosti na úrovni hladiny významně naroste plocha sezónně zaplavovaných říčních pláží, bočních tůní a ramen. Ve vymezeném pásu tak, aby nebyly ohrožovány sousední pozemky a stavby, umožní tato revitalizace přirozené morfologické procesy, na které je vázána existence cenných stanovišť,“ uvedl Kubala. Kdo uvedenou lokalitu navštívil, musí konstatovat, že je to pravda. Dodat lze jen, že uvedená revitalizace je také příkladem možnosti, jak v naší krajině naplňovat takzvaná kompenzační opatření, která jsou obvykle vyžadována orgány ochrany přírody při realizaci staveb a projektů, které mají negativní dopad na životní prostředí.

V oblasti energetiky je vhodné připomenout zahájení zkušebního provozu první biometanové stanice v ČR, která vyrábí obnovitelný zemní plyn z bioplynu pocházejícího z odpadů živočišné a rostlinné zemědělské výroby a následně ho vtláčí do stávající plynárenské sítě Gasnet. Součástí projektu je i plnicí stanice na stlačený plyn (CNG) v přilehlém areálu v obci Dolní Újezd. Důležitější ale spíše je, že projektů na zajištění vyšší energetické soběstačnosti venkova a zemědělství přibývá, a nejde jen o fotovoltaické panely. I když lze předpokládat, že stávající energetické krize za nějakou dobu (například, až se postaví nové „trubky“ na plyn a další energetická média) pomine, energetická soběstačnost bude jistě významným benefitem pro každého, včetně zemědělců, i v budoucnosti.

Nakonec ještě pár čísel ilustrující dnes tak častou diskusi o tom, kdo se na letošním zdražování potravin nejvíce podílel. Data z průběhu letošního roku zpracovaná ÚZEI přitom ukazují, že zemědělství jako celek na krizi zatím vydělalo – podle statistik se totiž v průběhu letošního roku zvýšily vstupy do zemědělství o 27,5 %, ale ceny zemědělských výrobců vzrostly o 38,9 %, což v praxi znamená vyšší zhodnocení zemědělské produkce o 42 %. Je však třeba rozlišovat – zatímco zemědělské ceny rostlinné produkce vzrostly o 54,9 %, v živočišné produkci jen o 21,4 % a v případě ovoce a zeleniny o 17,0 procenta. Což v porovnání s průměrným růstem nákladů znamená, že na situaci vydělali hlavně pěstitelé obilovin a olejnin, zatímco chovatelé hospodářských zvířat a pěstitelé zeleniny a ovoce si pohoršili. Konstatování, že se na růstu cen potravin podíleli hlavně zemědělci, což občas v našem mediálním prostoru zaznívá, se tak týká jen části zemědělských podnikatelů, zatímco jiná jejich část cenami svých produktů zdražování spíše tlumila.

Přečteno: 583x