Sucho ani eroze se samotné nevyřeší

Ten nás také všechny přivítal a pobyl s námi i na první navštívené farmě, na níž hospodaří rodina Šandových. Hospodářství se nachází v obci Staré Ždánice, která leží na pomezí Královéhradeckého a Pardubického kraje. O chod celého podniku se starají současný majitel spolu se svým synem, na kterého je rovněž už část hospodářství přepsaná. Druhý syn také podniká, zabývá se však zemními a výkopovými pracemi. Šandovi hospodaří od roku 1992, kdy začínali na 60 ha. V současné době pečují o 130 hektarů převážně orné půdy, na níž pěstují především pšenici, ječmen, řepku, sóju a další plodiny, dále mají 3,5 ha lesa. V letním období pak provozují zemědělské služby, ročně sklízí mimo svou výměru ještě přibližně 70 hektarů.

V poslední době však farmáře trápí sucho, dokonce uvedl, že za poslední dva roky jim vinou tohoto problému poklesly příjmy o třicet procent. Pozemky, které rodina obdělává, leží celkem v sedmi katastrech. Dostat se k nové půdě není jednoduché, cena pozemků se tu pohybuje okolo 270 až 400 tisíc/ha. Jelikož všude okolo převažuje spraš, je zde problém s větrnou erozí. Majitel je přesvědčený, že jediným řešením je zmenšení velikosti polí, vysazování stromořadí a uplatňování dalších opatření příznivých pro krajinu. Sám se zúčastnil školení na téma agrolesnictví, které shledal jako velmi zajímavé a podnětné.

Na farmě pro nás bylo připraveno milé občerstvení, zejména koláče paní domácí byly opravdu výborné, za což velmi děkujeme.

Porsche mezi hovězím

Rodina Müllerových sice není členem ASZ ČR, nicméně zabývá se chovem u nás poněkud netradičního plemene skotu Wagyu, a tak jsme se zastavili i na jejím hospodářství. To prošlo nedávno velmi šetrnou rekonstrukcí a nutno říci, že statek je nyní opravdu perlou vesnice Mnětice. Historicky měla rodina vždy koně a na hospodářství se nacházela reprodukční stanice. Našimi průvodci byli dva synové současného majitele, kteří nám ukázali i stáje, o jejichž chod se stará bratr současného hospodáře. Dříve rodina vlastnila více jak šedesát koní, dnes jich má pouze okolo deseti a zbytek tvoří ustájená zvířata. Těm je poskytován kompletní servis. Zůstalo zde už pouze několik málo hřebců, neboť zájem o služby inseminační stanice postupně upadá.

A teď už k chovu masného skotu! Hlavním produktem farmy je hovězí maso, které zraje minimálně tři týdny. Skot je porážen na jatkách, poté převezen k rozbourání, zabalení a prodáván přímo ze statku. Maso je chlazené či mražené, vakuově balené, výjimkou není, že si zákazníci nechávají připravit přímo konkrétní plátky, ze kterých si mohou udělat třeba chutný steak. Maso je typické svým mramorováním. Veškerá produkce pochází ze 100% Wagyu nebo z jejich kříženců. Porcování masa by si rodina do budoucna ráda zajišťovala sama. Zatím nechává porážet jeden kus měsíčně, vše se však plánuje podle aktuální poptávky a odbytu. Mezi odběratele patří nejen soukromé osoby, ale také restaurace. Potěšující je, že někteří se na farmu pro maso vrací pravidelně. Na jatka jdou pouze býci, jalovice si Müllerovi nechávají nebo je prodávají živé do dalšího chovu. Býci rostou do jateční váhy přibližně tři roky a porážejí se průměrně na 900 kg živé hmotnosti.

Práce je pořád dost!

Toto podnikání zatím Josef Müller provozuje při práci, navyšovat současné stavy a kapacity tak aktuálně neplánuje. Na farmě se nachází přibližně 30 matek s telaty a několik jalovic, o které se stará otec spolu se svými dvěma staršími syny. Krmivová základna je zajišťována částečně na 15 ha TTP, zbytek je dokupován. Hospodářství se nachází v režimu ekologického zemědělství, sehnat v okolí další pozemky, ať již louky nebo ornou půdu, je prakticky nemožné. Jelikož se tato oblast specializuje převážně na rostlinnou výrobu, je zde naopak velká poptávka po hnoji, který je kvalitní organickou hmotou. V loňském roce zde způsobilo velké problémy i sucho, nakoupené seno rychle mizí a cena za jeden balík neustále roste.

Plemeno Wagyu je charakteristické svou klidnou povahou, porody jsou většinou bezproblémové. Převážná část skotu je nově ustájena v kravínech, které původně vlastnilo JZD a jež byly více jak dvacet let opuštěné. Vše je tedy velmi náročné na ruční práci, budovy potřebují uvnitř přestavět a zvenku zrekonstruovat. Rodinu tak čeká ještě velká spousta práce. Nezbývá tedy než Müllerovým popřát hodně štěstí, aby se jim jejich započatá práce vydařila.

Hospodaří celá rodina

V Lipině, která je částí obce Mladoňovice ležící na úpatí Železných hor, to opravdu žije! Hospodaří zde totiž rodina Víškových, která se zabývá rostlinnou výrobou, chovem mléčného skotu, zpracováním produkce, prodejem z farmy a agroturistikou. Výčet činností opravdu není malý, a tak není divu, že je do podnikání zapojena celá početná rodina. Na statku původně hospodařili rodiče naší průvodkyně, jež byli v roce 1975 donuceni vstoupit do JZD. Rodina se s tím nikdy nesmířila, otec rok poté zemřel. Víškovi neváhali a po revoluci se na rodinný statek, kde dříve bývala také kovárna, přestěhovali již se dvěma dětmi zpět. Od roku 1990 začali hospodařit na navrácených 14 ha, postupně si začali pronajímat pozemky od sousedů a rozhodli se, že půjdou cestou volného ustájení a chovu mléčného skotu. A to jim vydrželo dodnes! Majitelka konstatovala, že v počátku jim velmi pomohly tzv. „Kubátovy dotace“, díky nim postavili hnojiště, silážní žlaby, močůvkovou jímku, halu na stroje a kravín. Do rodiny postupem času přibyly další tři ratolesti, v současné době má tak majitelka pět dětí a dvanáct vnoučat. To však zdaleka není konečný počet, a tak je už nyní téměř jisté, že rodinná tradice bude pokračovat.

Každý má své uplatnění

V současné době hospodaří Víškovi na 250 ha, k tomu vlastní ještě dvacet hektarů lesa, který rovněž „spolyká“ hromadu času. O chod celého statku se stará rodina a dva zaměstnanci. Každý má svůj úsek, za který je zodpovědný. Na všechno mají vlastní stroje, všechny polní i lesní práce si obstarávají sami. Starší syn se postupem času zaměřil na žádosti o dotace, a díky tomu se Víškovým povedlo získat několik evropských dotací, díky nimž mohli například vybudovat ze starého hospodářství po sousedce moderní penzion se čtyřmi apartmány. V něm se ubytovávají lidé na služebních cestách, mladé skupiny, rodiny s dětmi, ale i cyklistické party, neboť okolní krajina je pro cyklistiku jako stvořená. Dle slov majitelky, která se o jeho chod stará, je to velmi zajímavý přivýdělek a možnost, jak se setkat s novými lidmi a ukázat jim, jak se hospodaří na českém venkově. Těší ji, že se některé rodiny pravidelně vrací a děti už netrpělivě čekají, až si budou moci podrbat nově narozená telátka a projít si celé hospodářství. Ani jí neminula EET, kterou kvůli provozování penzionu musela zavést. Kdo by se na statku chtěl ubytovat, může navštívit stránky www.penzionlipina.cz. Ubytování nabízí rovněž několik webových portálů.

Zpracování produkce a prodej nejen ze dvora

Živočišná produkce, která je nedílnou součástí podnikání, je zaměřená na chov mléčného holštýnského a českého strakatého skotu. Rodina dbá na uzavřený obrat stáda, krávy jsou dojeny automatickým robotem Delaval. Ten denně provede přibližně 145 dojení, přičemž jedno trvá průměrně sedm minut. Syn naší průvodkyně uvedl, že je to velká úspora času a práce, avšak problémem je velká brakace. Ze své zkušenosti také vypozoroval, že černé krávy jsou o něco chytřejší a naučit je na dojicího robota trvá kratší čas. Průměrně si to zvířata osvojují přibližně jeden měsíc. Býci jsou na farmě vykrmováni, na jatkách poraženi a jejich maso je prodáváno ze dvora přímo koncovým zákazníkům, občas jsou některé kusy posílány do zahraničí (např. do Turecka). Velkým problémem jsou vysoké stavy černé zvěře, která likviduje nejen plodiny na polích, ale i uskladněnou senáž. I z tohoto důvodu ji mají Víškovi pouze v jámách, nikoliv ve vacích, které jim prasata často potrhala a znehodnotila. I proto je jeden ze synů aktivním myslivcem a snaží se počty divočáků regulovat.

Kromě prodeje masa se rodina začala specializovat také na zpracování mléka, výrobu sýrů a jogurtů. Ty nabízí k prodeji dva dny v týdnu přímo z farmy, k dostání jsou rovněž v několika pekařstvích nacházejících se v okolních městech. Zájemci si také mohou zakoupit čerstvé mléko, na něž si nosí vlastní nádobu.

Promyšlený systém hospodaření

Další navštívenou rodinou byli Navrátilovi, kteří se zabývají rostlinnou i živočišnou výrobou v oblasti Železných hor. Statek nám představil jeden z majitelů, který se o chod celého hospodářství stará spolu se svým bratrem a rodinou. Všichni tak navázali na tradici, která zde trvá již po řadu generací. Hospodářství se skládá ze 45 hektarů polí, přičemž na jednom hektaru pěstují Navrátilovi brambory, na 14 hektarech obilí, které slouží jako krmivo, zbytek tvoří louky. Ty jsou čtyřikrát ročně posekány, seno a senáž se využívá pro krmení 20 kusů mléčného skotu plemen holštýnský a český strakatý. Krávy jsou ustájené na hluboké podestýlce v moderní vzdušné stáji. Tu hospodáři postavili před šesti lety, o žádnou dotaci nežádali, neboť bez ní je stavba vyšla mnohem levněji a vyhnuli se zbytečné administrativě. Velkou část prací si mohli udělat svépomocí a vše naplánovat k obrazu svému. Inspiraci sbírali totiž nejen u nás, ale také v řadě dalších evropských zemí, jako je například Irsko. Majitel si toto ustájení velmi pochvaluje, dle jeho slov jsou krávy zdravé, v dobré kondici, údržba stáje je nenáročná na čas, pohonné hmoty, díky dobrému zdravotnímu stavu ušetří i za veterinární služby. Smysluplnost a návaznost jsou slova, kterými by se chod farmy dal rozhodně charakterizovat.

Krávy nejsou stroje

Mléko je dodáváno do mlékárny v Hlinsku, třicet procent je zpracováno na farmě na sýry, jogurty a další produkty, a ze dvora prodáváno, stejně tak jako brambory, přímo koncovým zákazníkům. Výhodou je, že se farma nachází v rekreační oblasti a přímo u cesty, to však na druhou stranu brání v jejím dalším rozšiřování. Dojivost se pohybuje okolo osmi až devíti tisíc litrů ročně, náklady okolo čtyř korun na litr mléka. Ve stáji lze nalézt krávy, které měly i dvanáct telat. Každá zde má své jméno, jsou brány jako členky rodiny. Majitel říká, že díky dobré organizaci práce mají také dost času na to, aby je mohli pozorovat a lépe je pochopili. Neberou je zde, tak jako většina velkopodniků - jako stroje na mléko, které jsou po dvou až třech letech vyřazeny a nahrazeny novými. Krávy neznají žádné násilí, nejsou stresovány, mají zde prostě to pravé welfare. Objemná krmiva jsou zvířatům předkládána ad libitum. Na farmě je také několik prasat, kterým je zkrmována syrovátka z minimlékárny. V loňském roce však způsobilo velké problémy sucho, proto musela rodina velkou část krmiv dokoupit. Organická hmota ve formě hnoje se pak vrací zpět na pole a louky, díky čemuž farmu netrápí ani eroze, a to i přesto, že se na sousedních pozemcích běžně vyskytuje.

Co se člověk naučí, to se mu všechno vrátí

I přesto, že je celá farma v konvenčním systému, hospodáři se snaží šetřit přírodu a hospodařit co nejudržitelněji. Všechna bývalá JZD v okolí, která se i po revoluci vydala cestou velkoprůmyslového hospodaření, postupně zkrachovala, a i když lidé ze vsi nedávali z počátku rodině moc velké šance na úspěch a litovali je, tak Navrátilovi vydrželi a vybudovali prosperující hospodářství. Teď už jim lidé zase pro změnu závidí a mnoho z nich jim štěstí nepřeje. To vše však hospodář bere s nadhledem, a jak sám říká, lidé sedlákům závidí už jenom to, že měli tu odvahu opět začít. Celkově se na všem snaží najít něco pozitivního a využít každou šanci, kterou mu život dá. V zimě se ještě navíc věnuje umělecké kovařině, vyrábí například i repliky historických zbraní. Říká, že své podnikání si musí člověk umět zorganizovat tak, aby ho bavilo. Mezi jeho další hesla patří, že co se člověk v životě naučí, to se mu všechno vrátí a také to, že je dobře hodně cestovat, neboť to člověka velmi obohatí.

Všem navštíveným farmářům bychom rádi poděkovali za jejich čas a ochotu, s jakou nás přijali a podělili se s námi o svůj příběh.

Co nás čeká v roce 2019?

V roce 2019 nás čeká ještě několik exkurzí po jednotlivých regionech ASZ ČR. Ta následující proběhne začátkem května na farmách členů ASZ Praha. V rámci ní se uskuteční Valná hromada KMF ASZ ČR, která bude v letošním roce volební. Čeká nás tedy volba nového předsedy, místopředsedy, revizní komise i předsednictva. Kandidovat může každý, podmínkou je pouze věk mezi 15 až 35 lety a členství v Klubu. Na konci června bychom se poté rádi vydali do sousedního Slovenska, kde to, jak všichni víme z médií a od hnutí Sme rodina, malé a střední podniky nemají vůbec jednoduché. V listopadu proběhne přednáška zaměřená na myslivost a zemědělství, na podzim bychom rádi navštívili Valašsko. Pravidelně se budeme i nadále účastnit akcí, které pořádá Asociace a její jednotlivé regiony. O všem vás budeme postupně informovat prostřednictvím webových stránek i Selské revue.

Stále platí, že pokud někdo uvažuje o tom, že by se mezi nás rád přidal, má u nás dveře otevřené! Stačí pouze vyplnit přihlášku a odeslat jí do hlavní kanceláře ASZ ČR nebo na mail kancelar@asz.cz.

Pavlína Rejchrtová