Černé scénáře na úrovni poplašných zpráv se nenaplnily, přesto u nás potraviny nadále zdražují. Jsou hlavním tahounem inflace, zatímco světové ceny zemědělských komodit, energií a pohonných hodnot klesají na úroveň před válkou.

Vinu na sebe přehazují zemědělci, potravináři a obchodní řetězce. Řada ekonomů a zástupci sedláků jsou však přesvědčeni, že hlavním důvodem je nevyhovující struktura českého zemědělství, jež je v Evropě ojedinělá.

Domácí zemědělství se vyznačuje mimořádnou koncentrací vlastnictví obdělávané půdy, zemědělské a potravinářské výroby. Dnes trhu dominuje kartel největších agroholdingů, soustřeďujících zemědělskou prvovýrobu i zpracovatelský průmysl. Mají zásadní podíl na diktování cen potravin.

Anomálii domácí situace dokresluje evropské srovnání. Zatímco průměrná velikost zemědělských podniků v EU podle obdělávané plochy je 16 hektarů, Česká republika má s velkým náskokem nejvyšší průměrnou plochu 133 hektarů na jednu firmu. Nejsou výjimkou země s výměrou do deseti hektarů.

Pohrobci kolektivizace

Z toho vyplývá nejmenší podíl rodinných farem jakožto přetrvávající dědictví likvidace sedláckého stavu v padesátých letech. Následky násilné kolektivizace po sovětském vzoru, jež u nás proběhla nejdrakoničtěji v bývalém sovětském bloku, se částečně projevují i po pádu komunismu. Jak je to možné?

Je to svým způsobem úspěch pohrobků socialistických jednotných zemědělských družstev. Mnozí z bývalých funkcionářů těchto podniků využili příležitost, začali po revoluci podnikat a jejich vliv přetrvává dodnes.

Jejich guru byl Miroslav Toman starší. Bývalý ministr zemědělství v několika komunistických vládách byl dokonce oceněný státním vyznamenáním od prezidenta Zemana. Měl řadu následovníků v čele s prezidenty Agrární komory Janem Velebou a Zdeňkem Jandejskem. V jejich představách mají stále přednost obří „agrokolchozy“ na úkor rodinných farem, dominujících třeba v Polsku či Rakousku.

Omyl budování megapodniků

„Je to důsledek účelové polistopadové politiky, za kterou jsou zodpovědné předchozí vlády, které považovaly nastavení českého zemědělství postaveného na družstevních lánech bez vlastnických vazeb za správné, jediné možné, a dokonce výsadní před jinými zeměmi,“ kritizuje tento stav pro Týdeník FORUM předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek, zastupující sedláky.

Podle Šebka podléhali politici zejména zleva tvrdé manipulativní politice ze strany organizované agrolobby, jejíž představitelé byli dlouho spojeni s bývalým režimem. Měli jinak nastavené uvažování v naprostém rozporu s tím, co bylo potřeba udělat.

Za působení hnutí ANO ve vládě se situace malých zemědělských firem ještě zhoršila, což zvýraznilo dotační zvýhodnění velkých podniků. Omyl této strategie se podle Šebka projevuje v tom, že nedošlo k potřebné transformaci postsocialistického zemědělství a plošnému návratu k rodinnému farmaření, běžnému v celé Evropě.

„Výsledkem je, že tu dnes máme megapodniky zaměřené hlavně na skupování jejich okolní konkurence a k dojení veřejných peněz, které ve finále skončí v kapsách oligarchů nebo zahraničních kapitálových skupin,“ říká Šebek.

Unikátní Agrofert

Výjimečnou situaci českého zemědělství dokládá i další porovnání. Jedničkou na domácím zemědělském a potravinářském trhu je holding Agrofert, největší příjemce dotací.

Koncernu se mimořádně dařilo v době, kdy byl jeho majitel premiérem. Zatímco v roce 2018 obdělával 103 tisíc hektarů půdy, letos se už chlubí výměrou 141 tisíc hektarů. O bezkonkurenčním postavení svědčí jeho náskok před ostatními. Druhý v pořadí, Gabriel Večeřa se společností Agro Měřín, obhospodařuje 25 tisíc hektarů půdy.

Agrobaroni Zdeněk Jandejsek (holding Rabbit CZ) a Zdeněk Milek (holding Úsovsko), přezdívaní kopírováním výrobní struktury Agrofertu jako „malí Babišové“, obdělávají „jen“ 15 tisíc hektarů půdy.

Dominantní pozici Agrofertu s mottem „Z pole až na vidličku“ dokládají další čísla. Je největším chovatelem drůbeže a vepřového, ročně odchová 30 tisíc kusů skotu. Ročně vyrobí 245 tisíc tun masa. Dominuje v sektoru pekárenství, kde ovládá téměř polovinu trhu, a ročně vyrobí 772 tisíc tun pekárenského zboží. Patří mezi největší producenty mléčných výrobků, jichž vyrobí 222 tisíc tun ročně.

Evropský dotační „král“

Co se však málo ví, holding Agrofert je největším evropským příjemcem dotací ze Společné zemědělské politiky (SZP) a Fondu soudržnosti. Vyplývá to ze studie, kterou nechala zpracovat předsedkyně Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu Monika Hohlmeierová.

Analýza „50 největších příjemců v členských zemích EU ze SZP a Fondu soudržnosti“ byla dokončena v květnu 2021, ale u nás není veřejně známá. My jsme ji nyní získali přímo z EU. Mimo jiné stanovuje pořadí společností vlastněných právnickými a fyzickými osobami čerpajících z unijních fondů (včetně nárokových dotací podle počtu obdělávaných hektarů).

I v tomto přehledu suverénně kraluje Agrofert. V roce 2019 obdržel 29,18 milionu eur (v tehdejším kurzu tři čtvrtě miliardy korun), přičemž druhý v pořadí, francouzský podnikatel Jean-Pierre Cayard, získal polovinu.

Pikantní jsou okolnosti vzniku této studie. Iniciovalo ji vyšetřování střetu zájmů Andreje Babiše, jenž se tímto problémem proslavil na evropské úrovni. Výsledkem budou úpravy čerpání unijních příspěvků tak, aby byl tento systém průhlednější.

„Musíme opustit myšlenku, že jedině velký podnik je ten správný, konkurenceschopným modelem pro Česko. Východisko je naopak v co nejpočetnějším a velikostně nejpestřejším komplexu subjektů, které mají pestrou produkci v různé úrovni zpracování a způsobů nabídky. Jinak se z vysoce pohyblivých cen potravin nedostaneme,“ uzavírá Šebek. První kroky v tomto směru učinila současná vláda, ale bude to nelehký běh na delší trať.

Autor: Jiří Sezemský

Zdroj: Forum24.cz