Teplý reagoval na záměr vlády seškrtat desítky miliard korun národních dotací, z toho 10 miliard v zemědělství. Mezi nimi bude zrušen dotační titul pro velké potravinářské podniky, z něhož čerpaly mimo jiné obří holdingy Madeta, Agrofert nebo Hamé.

 

Ozval se i Agrofert. Rušení dotací prý sníží konkurenceschopnost českých potravinářských firem. Zároveň se dušuje, že holding kvůli dotacím nepodniká a investiční dotace tvořily v loňském roce jen dvě procenta jeho investic.

 

Zůstává potom záhadou, když jsou dotace pro Babišovo impérium s ročními tržbami 185 miliard korun tak marginální, proč o ně stále a s takovou vehemencí bojuje. A to i na evropské úrovni, kde se chce soudit o každou nepřiznanou korunu.

 

Ještě razantněji vystoupil majitel Madety s ročním obratem 6 miliard korun. „V našem případě je to dotační podpora technologických investic, druhá stránka věci je taky školní mléko, vládní program. Přestanou ho dotovat, tak já nebudu dělat charitu a zavážet 1 100 škol mlékem, abych na každé dodávce tratil takové strašné peníze. Jak nejrychleji to půjde, tak to skončím,“ reagoval na uvažované dotační škrty.

 

„Je to samozřejmě zaměřené proti velkým fabrikám, to jde proti Agrofertu, proti nám taky. Tak uvidíme, jak to malinké, menší a zanedbatelné mlékárny převezmou za nás. Utáhneme opasky a pojedeme dál,“ ohradil se tónem, ze kterého čiší osobní uraženost.

 

Posun se však dal očekávat. Velkoprůmyslová agrolobby si v minulosti vybojovala výhodné dotační podmínky na úkor malých a středních farem. Vláda začala tento stav měnit už před rokem, kdy část státní podpory přesunula od agroholdingů k sedlákům.

 

Šéf Madety už tehdy patřil k jejím mediálně nejviditelnějším kritikům. Zupácky dával najevo svoji nelibost, přestože sedláci tvoří páteř zemědělské výroby ve většině evropských zemí a u nás byli očividně znevýhodněni.

 

„Rodinné firmy to tady nepostaví na nohy. Většinu produkce vytvoří velké firmy. Malé firmy vám nic nezachrání. Sýr neuplácáte doma u dřezu,“ odmítal Teplý loni po ruské invazi záměr větší podpory farmářů. Vyhrožoval, že zemědělství zkolabuje a máslo bude stát 80 korun, pokud stát nezakročí.

 

Nic takového se nestalo. Jen v letech 2020 až 2022 dosáhlo zemědělství s převažující výrobou velkých podniků zisku nejméně 73 miliard korun. Tato sféra patřila mezi nejméně postižené i v době covidové krize a nebyla to náhoda.

 

Na invektivy šéfa Madety tehdy reagoval předseda Asociace malého zemědělství Jaroslav Šebek. Poukázal na jeho nevybíravé praktiky, ne nepodobné počínání majitele Agrofertu.

 

„Jeho úspěch vznikl často na poškozeném podnikání a zkažených životech mnoha sedláků, kteří Teplému dodávali mléko, dokud se mu to hodilo. Když se mu přestalo chtít zajíždět k menším dodavatelům, jednoduše jim nastavil nereálné ceny a nakonec zcela vypověděl smlouvy,“ uvedl Šebek. Nyní podle něj často dováží mléčné suroviny z okolních zemí, takže jeho současná rétorika o podpoře domácích výrobců je falešná.

 

Teplý však emotivní reakcí prozrazuje mnohem víc. Madeta provozuje program Mléko do škol, některými kritiky označovaný za relikt socialismu, dlouhodobě. Naposledy byl výrazně rozšířen v roce 2017. Tehdy byl ve vládě majitel Agrofertu, jehož Mlékárna Hlinsko (Tatra) z programu rovněž profituje.

 

Madeta si zajistila pozici klíčového dodavatele. Časy se však mění. Teplý prozradil, že když se byl před rokem na ministerstvu zemědělství poptat, zda by nemohl pro školáky rozvážet více dotovaných mléčných a ovocných svačin, neuspěl.

 

„Narazím v budově na náměstka ministra, kterého jsem neznal. Na otázku, jestli ty školy máme zavážet v celém rozsahu, mi odpověděl: Z nás nevyrazíš ani dech,“ uvedl s dovětkem, že ti noví náměstci, stejně jako ministr, nevědí, o čem mluví.

 

To je hlavní kámen úrazu. Agrobaroni se špatně smiřují se situací, že už nemají neomezený vliv na rozhodování o svém hájemství jako v minulosti. To jistě neznamená okamžitý obrat ve struktuře zemědělství, to je běh na delší trať, ale změnu trendu.

 

Uvidíme, zda Madeta a další agrokomplexy propíšou snížení DPH na potraviny do svých cen, nebo se budou nadále vymlouvat na státní „zvůli“ a obchodníky. Staré zlaté časy, kdy se v budově resortu zemědělství potkávali s těmi, co spolu uměli mluvit, jsou pryč.