Těšínské Slezsko, kde již několik desetiletí hospodaří v oblasti Třineckých železáren v obci Karpentná rodina Křižánkových, se vyznačuje specifickým historickým vývojem. Tradiční způsob obživy obyvatel, kterým v minulosti bylo především pastevectví, chov dobytka a pěstování brambor, ale i lesní práce, poněkud ustoupil zprůmyslněním zdejší oblasti. V jižní části regionu se tak stalo roku 1839 založením železáren v Třinci, na severu pak hlavně vlivem těžařství. Původní způsob obživy se pro mnohé dělníky stal už jen doplňkovou činností, rozšířil se počet kovozemědělců. Prolínaly se zde české i polské vlivy a před i v průběhu 2. světové války i výrazný vliv německý. V české části Těšínska dodnes hraje významnou úlohu polská národnostní menšina. Je zde poměrně hodně rozšířené tzv. goralské nářečí.
Dlouhá selská historie
Historie gruntu v Karpentné ležícího přímo pod beskydskými vrcholy Javorový, Ostrý a Kozinec sahá dle první písemné zmínky nejméně do roku 1860. O více než sto let později, v roce 1973, ho zakoupili prarodiče dnešního hospodáře, předsedy ASZ Těšínské Slezsko, Petra Křižánka. „Byly jsme čtyři děti a rodiče pro nás hledali nějaké klidnější bydlení, což se povedlo. Po nastěhování jsme ale mohli užívat pouze dům, v té době v dosti zbědovaném stavu, neboť hospodářská část byla plně k dispozici místnímu družstvu. To tu do roku 1986 chovalo prasata a býky a až do prosince 2015 využívalo i kravín, který zde v roce 1962 postavilo,“ vysvětluje maminka Petra Křižánka Uršula.
Vznik moderní ekofarmy
Vznik dnešní moderní ekofarmy, která navázala na tradici zemědělského statku původních majitelů, se datuje k roku 1991. Tehdy rodiče pana Křižánka zakoupili od rodiny původního majitele půdu, která jí byla v restituci navrácena, a to necelých 20 hektarů, a s nadšením začali hospodařit.
„Manžel sice pochází z města, sem na statek se přiženil a původní profesí je instalatér, ale poradit si umí jako rozený sedlák. Možná je to i tím, že mu v žilách koluje selská krev po prarodičích, kteří hospodařili ve vedlejší vesnici, a jeho to už od dětství k zemědělství táhlo. Však už za minulého režimu jsme tu spolu chovali ovce, nutrie a pár prasat a rozhodnutí, že začneme se sedlačinou, bylo hlavně z jeho hlavy,“ usmívá se Uršula Křižánková.
„Ačkoliv prvotním záměrem mých rodičů v počátcích soukromého hospodaření byl chov masného skotu plemene hereford za účelem prodeje masa, tzv. baby beef, pro gastronomické účely, neměl tenkrát o tuto produkci nikdo zájem. Proto bylo nutné změnit zaměření farmy na chov mléčných krav a prasnic,“ vysvětluje Petr Křižánek.
Sázka na hovězí
Původně plánovým směrem se nejen z důvodu dlouhodobých problémů s odběrateli mléka začala farma postupně ubírat roku 2003, kdy se po získání zkušeností v zahraničí vrátil domů dnešní hospodář Petr Křižánek.
„I u nás začala být v té době konečně poptávka po kvalitním hovězím mase, a tak jsme postupným křížením původních mléčných krav s různými plemeny masných býků vytvořili stádo, které dnes čítá 160 zvířat, z toho 70 matek, plemen blonde d´Aquitane, parthenaise, ale i kříženců,“ říká farmář.
Chov je zapojen do kontroly užitkovosti a kromě produkce plemenných zvířat prodávají Křižánkovi část býčků jako zástav, zásadním zdrojem příjmů farmy je ale prodej vyzrálého hovězího masa koncovým zákazníkům.
„Naším cílem není kvantita, ale kvalita s finalizací produkce. Nebavilo by nás jen odvézt zvířata na jatka. Když máme zpětnou vazbu od spokojených zákazníků, dává to naší práci a zvolené cestě hlubší smysl a význam,“ shodují se manželé Křižánkovi.
Koně – důležitá součást života na farmě
Manželka hospodáře Tereza, která ač pochází z městského prostředí, je do života na farmě plně zapojena. A díky ní tu nechybí koně, neboť je jejich velkou milovnicí a v minulosti se s úspěchem účastnila nejrůznějších westernových závodů. Naleznete jich tu dvacet, a to jak vlastní koně plemen American Quarter Horse a American Paint Horse, tak klientů, kteří využívají služeb ustájení či tréninku. Farma je v tomto směru výborně vybavená, disponuje pastevním a boxovým ustájením a profesionální venkovní pískovou jízdárnou 25 x 40 m.
Slezská zástavba není překážkou
Křižánkovi aktuálně hospodaří na 60 hektarech trvalých travních porostů, na dalších 90 hektarech pozemků pak provádí v rámci výpomoci služby pro spřátelenou farmu. „Zde se staráme i o ornou půdu, kde rovněž v režimu ekologického zemědělství pěstujeme oves, triticale, pohanku, hrách a jetelotravní směsi,“ informuje farmář.
Zdejší slezská zástavba ale sedlačinu nikterak neusnadňuje. „Hospodaříme na velmi malých půdních blocích v celkem šesti katastrech. Máme jedinou 19hektarovou pastvinu, pak jde spíše o kousky i o velikosti 0,1 ha. Jsou tak nutné časté přejezdy se zemědělskou technikou a převážení jednotlivých stád na jiné pastviny. I půdní držba je velmi rozdrobená. Například jednu čtyřhektarovou pastvinu, kterou obhospodařujeme, vlastní 27 lidí, což s sebou nese i větší administrativní nároky. Ale nestěžujeme si, to je zkrátka specifikum našeho regionu a za ty roky už jsme se s tím naučili dobře pracovat,“ říká pan Křižánek.
I přesto se rodina kromě klasického hospodaření velmi aktivně snaží také o krajinotvorbu. Podařilo se jí obnovit původní starý sad, kde vysadila padesát ovocných stromů starých odrůd, na což chce v budoucnu navázat zpracováním ovoce a chovem včel. Vybudována byla i tůňka, v plánu je ještě jedna a dva rybníčky.
Buduje se, i co se týče staveb, poměrně novým počinem je za pomoci evropských fondů vystavěné moderní prostorné zimoviště, jež nahradilo budovu bývalého kravína, kterou donedávna užívalo na pozemku rodiny družstvo, a Petr Křižánek ji před osmi lety v zuboženém stavu zakoupil. Chystá se ještě stavba farmářské prodejny, kde by rodina nabízela nejen vlastní produkci, ale i výrobky ostatních kolegů sedláků.
Společně nejen proti byrokracii
„Spolupráce s okolními sedláky a sdílení mnohdy společných radostí a strastí byly jedněmi z důvodů, proč jsem tolik stál o založení našeho regionálního těšínského stavovského sdružení - Asociace. Inspiroval mě k tomu i nález jednoho dokumentu na půdě našeho stavení, ze kterého jsem zjistil, že i původní hospodář byl v minulosti aktivní v podobném spolku. A to mě nakoplo,“ vysvětluje pan Křižánek a dodává: „Základem ale samozřejmě je, že jsme součástí zastřešující organizace, která za nás bojuje. Mě, a vím, že i ostatní kolegy, asi nejvíce aktuálně trápí, že místo farmáři jsme tak ze 70 % úředníky, což už je skutečně neúnosné. Bohužel o nás rozhodují lidé mnohdy naprosto odtržení od praxe, a to je hodně znát.“
Zemědělství jako životní styl
Se životem na farmě je spjata celá rodina Křižánkových, která čítá tři generace, tedy i devítiletého Víťu a šestiletou Emily, jež v každodenních činnostech čile napodobují své rodiče. „Snažíme se dělat svou práci tak, abychom se za sebe nemuseli stydět. Na pronajatých pozemcích hospodaříme jako na vlastních, budovy patřící k farmě opravujeme s citem, tak aby plnily svůj účel, ale i reprezentovaly. A máme velkou radost, když naši spoluobčané nebo zákazníci tuto snahu ocení a berou ji i jako přínos pro společnost,“ říká Petr Křižánek.
„Jsme malá rodinná zemědělská farma zaměřená na chov dobytka a koní, život v přírodě nás baví a zemědělství je pro nás životní styl…,“ stojí na webových stránkách Ranče Karpentná. Ano, to jsou přesně Křižánkovi, stříbrní medailisté soutěže Farma roku 2023.
Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR
