V Albrechticích u Rýmařova ležících na Bruntálsku žilo v minulosti německé obyvatelstvo, za první republiky asi 315 osob. Po jejich odsunu po druhé světové válce obec téměř zanikla. V roce 1947 sem z Valašska přesídlil dědeček dnešních hospodářů Bohumila a Rostislava Kolářových – František, který tu dostal přídělem dům a 13 hektarů půdy, a začal sedlačit. Bohužel ne nadlouho, kolektivizace jeho další plány zhatila. „Děda se vstupu do družstva urputně bránil a vyhodil agitátora, který ho přišel přesvědčovat. To ho stálo půl roku ve vězení a táta nesměl jít na studia. Objekt statku pak sloužil v šedesátých letech jako odchovna dobytka a protože jsme tu ve lnářské oblasti, tak i jako sušička lněných tobolek,“ informuje Bohumil Kolář.

Za vším hledej ženu

Jeho matka Markéta Kolářová se ještě za minulého režimu věnovala smluvnímu výkrmu dobytka, a když v devadesátých letech začala privatizace státního statku, kde oba s manželem do té doby pracovali, neváhala a rozhodla se pro soukromé hospodaření. „Pamatuji si, že manžel se mnou tehdy dobré tři měsíce nemluvil, úplně ho můj úmysl vykolejil, ale po čase se ke mně přidal. No a nedávno naše farma ALMAKO slavila 30 let od svého vzniku,“ usmívá se paní Kolářová.

Rozdělení činností na farmě

Takřka od počátku hospodařili Kolářovi na 65 hektarech půdy, kterou jim nabídla širší rodina a také někteří restituenti spolu s živým a mrtvým inventářem, a postupně všechny vypláceli. „Zaměřili jsme se tenkrát na výkrm nakupovaných telat, což se nám dařilo. K většímu rozvoji hospodářství významně přispělo, když se do jeho provozu v roce 1996 zapojil syn Bohumil, který byl do té doby na vojenské misi v bývalé Jugoslávii. Dva roky nato ho následoval syn Rostislav, který se spolu s manželem začal věnovat poskytování zemědělských služeb na zhruba dvou tisících hektarech půdy,“ informuje Markéta Kolářová.

A tak se již tehdy vyprofilovalo rozdělení činností na farmě, které trvá dodnes. Bohumil Kolář se věnuje zejména živočišné výrobě a administrativě a jeho bratr, nyní již společně se svým synem Rosťou, hlavně rostlinné výrobě a strojům.

Plemeno hereford jasnou volbou

„Pamatuji si, že už jako kluk jsem vídával na zdejších pastvinách krásné strakaté krávy, které mě doslova nadchly. Nevěděl jsem ještě tehdy, že se jedná o herefordy, do roku 1990 jediné čistokrevné masné plemeno chované u nás. Každopádně nadšení přetrvalo, chov tohoto plemene je s naší farmou spjat téměř od jejích začátků,“ říká Bohumil Kolář.

A není divu, neboť jedinečná přizpůsobivost herefordů k rozličným typům extrémních klimatických podmínek za současně velmi dobré produkce hovězího masa je v této oblasti o nadmořské výšce cca 700 m n. m. přímo ideální.

Aktuálně lze na farmě nalézt 150 kusů skotu tohoto plemene, z toho 80 matek a vysokobřezích jalovic. „Od počátku se snažíme o šlechtění kvalitního plemenného materiálu. Naším produktem tak jsou čistokrevné plemenné jalovičky pro zakládání nových stád a plemenní býci, z nichž vzniklo už nemálo nových chovů. K co nejlepší genetice nám dopomáhá inseminační materiál z řady zemí, kde je plemeno hereford na velmi vysoké úrovni, což je třeba Velká Británie, Irsko, Dánsko, Nový Zéland, Kanada nebo Austrálie,“ informuje farmář, který je zároveň členem Rady plemenné knihy herefordů.

Extenzivní způsob hospodaření

Rostlinná výroba, které se Kolářovi věnují na 318 hektarech půdy, slouží tedy zejména k zajištění krmivové základny. Pastviny se rozkládají na 190 hektarech, louky na 95 ha a orná půda zaujímá 33 hektarů, a to celkem ve třech katastrech. „Je jasné, že v naší nadmořské výšce se žádné výnosové zázraky nedějí, ale to ani není potřeba. Pěstujeme triticale a oves, ty se nám osvědčily jako mačkané krmivo a sláma z triticale je kvalitním stelivem s výbornou absorbcí. Na 12 hektarech pak máme jetelotravní směsky na senáž,“ říká Bohumil Kolář.  

Farma je velice dobře strojově vybavená, na což jsou Kolářovi náležitě pyšní. Používají nejmodernější traktory a příslušenství k nim, mají stroje pro zpracování půdy i píce. Jsou věrni značce Claas, kterou si velmi oblíbili z hlediska kvality, a proto jejich strojový park tvoří z 80 % právě tato značka. Pořádají pro ni také na své farmě předváděcí polní dny, které navštěvuje široká zemědělská veřejnost a řada studentů zemědělských škol.

Proklamace versus realita

Pozadu nezůstala rodina, ani co se týče rekonstrukcí a postupného přistavování jednotlivých budov na farmě. Bohumil Kolář měl ale dlouhé roky ještě vizi projektu, v jehož rámci by došlo k výstavbě nové stáje, jatek a bourárny. Zkrátka – od vidlí až téměř po vidličku. „Tři roky jsem se tomuto projektu věnoval, měl schválené stavební povolení, ale bylo mi jasné, že bez dotační podpory z Programu rozvoje venkova to nepůjde, celková investice byla nad naše finanční možnosti,“ vysvětluje farmář a dodává: „Bylo to v době, kdy ministerstvo hlásalo, jak maximálně podporuje malé a střední podniky v jejich investicích, ale realita se bohužel neslučovala a dodnes neslučuje s proklamacemi. Po pěti neúspěšných pokusech, kdy jsme ani jednou nedosáhli potřebného počtu bodů, jsme byli nuceni realizaci projektu vzdát.“     

Agroturistikou k diverzifikaci

Co se ale podařilo, byla před pěti lety stavba krásného roubeného penzionu umístěného hned naproti farmě, kde Kolářovi nabízí ubytování pro deset osob s dětmi. „Vypněte mobil i notebook a zapomeňte na každodenní stres a shon. V roubence u farmy ALMAKO o vás bude dokonale postaráno. Čeká na vás klid, ticho, mír, veškerý komfort a krásná příroda,“ stojí na webových stránkách penzionu a nelze s tím nesouhlasit. Roubenka je vybavena saunou, horkým sudem, pergolou s grilem, terasou a dětským hřištěm. Hostům nabízí Kolářovi prohlídku farmy, zvířat, zážitkové projížďky zemědělskou technikou, procházky po faremních pozemcích, v zimě je možné běžkování. Agroturistika je tak pro rodinu Kolářových nejen vítaným zdrojem příjmů, ale rovněž možností, jak seznamovat ubytované hosty s životem na farmě a jejím přínosem pro venkov a krajinu. 

Vítaná pomoc

Penzion je zpravidla pronajímán celým skupinám přátel či rodinám, a to buď na prodloužené víkendy, nebo na celý týden a s jeho obsazeností nebývá problém. „Zpočátku jsme v tom ale neuměli moc chodit a nevěděli si rady hlavně s marketingem a reklamou. V tom nám velmi pomohl Svaz venkovské turistiky a agroturistiky, jehož jsme členem,“ informuje pan Kolář. 

Farma ALMAKO je jednoznačně moderní ekofarmou s velkým potenciálem, která má co nabídnout v mnoha směrech. A ačkoliv je aktuálně v personálním oslabení z důvodu delší zdravotní indispozice bratra Bohumila Koláře – Rostislava, umí si poradit i v takové situaci a není důvod se o její budoucnost obávat. Obzvláště s novým impulsem v podobě bronzu ze soutěže Farma roku 2023.   

Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR