Vládní poslanec a místopředseda Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR David Pražák za hnutí ANO reagoval v této souvislosti na článek ASZ ČR s názvem „Půda pro mladé zemědělce v ohrožení“ z minulého týdne. Vládní poslanec se neptal na názor ASZ ČR, která dlouhodobě zastupuje model v celém světě generačně fungujícího zemědělství, ale oznamuje návrh omezení pachtu státních pozemků na svém facebookovém profilu s odkazem na údajný impuls od Společnosti mladých agrárníků ČR (SMA ČR). Tato organizace, jejíž zástupce je dlouholetým poradcem ministrů zemědělství a zřejmě i nyní patří do poradenského týmu ministra zemědělství Martina Šebestyána, se k návrhu sama jako organizace raději veřejně nevyjadřuje, ač k tomu byla naší Asociací ve shora uvedeném článku vyzvána. Zřejmě je to tím, že nemá, čím by obhájila tento nůž do srdce mladým zájemcům o hospodaření, kteří složitě hledají nějakou půdu, kde by mohli začít. Není divu, že dnes zastupuje početně zřejmě jen velmi malou část mladších zemědělců, kteří nejspíš ani netuší, o co některým lidem v této organizaci jde. Minimálně od doby, kdy se SMA ČR nově stala součástí tzv. Iniciativy pro konkurenceschopné zemědělství a kvalitní a bezpečné potraviny občanům této země 2025+, založené z iniciativy největších zemědělských podniků v ČR, za kterou stojí také současný pan ministr zemědělství, je totiž velmi zvláštní, jaké zájmy i v dalších směrech tito mladí agrárníci hájí. Možná mají její současné aktivity sloužit pouze k tomu, aby poskytovala vládní koalici krytí pro její záměry a vzbuzovala dojem, že kroky vlády podporuje i nastupující generace zemědělců. Argumenty mladých agrárníků pro omezení přednostního pachtu státní půdy pouze na volné pozemky z důvodu možného zhoršení vztahů na venkově dělají ze začínajících zemědělců nesvéprávné jedince, kteří nedokáží vyhodnotit, kde hrozí konflikt, rizika a kde nikoli. Tuto roli stát skutečně nemůže suplovat. Pravidelná rotace nájmů státních zemědělských pozemků je navíc zcela žádoucí, jednak proto, aby státní vlastnictví půdy dávalo nějaký strategičtější smysl, a jednak, aby se odstranilo podezření z nějakého účelového jednání. Pokud totiž některé dlouhodobé pachty státní půdy těm stále stejným subjektům trvají nyní i několik desítek let (což je doba přesahující jednu generaci), nejde ve svém výsledku o pronájem, ale o podivný převod do trvalého užívání.
Cílem loňské novely zákona o Státním pozemkovém úřadu, která vznikla s podporou naší selské organizace, bylo pomoci prostřednictvím přednostního pachtu státní půdy mladým zemědělcům, kteří nemají možnost začít s hospodařením na jiných pozemcích. Půda ve vlastnictví státu v takovém případě poslouží zemědělcům dočasně pro start podnikání. Kdo to myslí se zemědělským hospodařením vážně, nemůže na pacht státních pozemků spoléhat dlouhodobě a mít na propachtované půdě od státu postavené celé své podnikání. Podstatou návrhu SMA ČR a poslance Davida Pražáka je tedy naopak další zabetonování pachtu státní půdy pro agropodniky na další desítky let a odklonění pozornosti veřejnosti k margináliím.
Státní půda by se měla poté, co pomůže mladým zemědělcům v rozjezdu jejich podnikání, obecně vracet zpět na trh. Současný stav, kdy se státní půda propachtovává stále těm samým podnikům notabene za podstatně nižší než tržní cenu, nesvědčí vůbec o péči řádného hospodáře, ale naopak svědčí o absenci vize, jak smysluplně a strategicky využívat státní majetek (například ve prospěch zajištění udržitelného venkova) a pomáhat rozvoji venkova a lokálního zemědělství. Přednostní právo pachtu pro mladé zemědělce přitom představuje unikátní příležitost, jak zajistit, aby státní půda skutečně sloužila veřejnému zájmu na podpoře vstupu nových zemědělců do zemědělského podnikání. Pochopitelně jsou i další dobré důvody i důležité zájmy, pro které je správné, aby státní půdu nadále měly i další subjekty, což rozhodně v ASZ ČR nezpochybňujeme. Podporovat mladé zemědělce přes vlastní půdu je ale přesně ta role, kterou by stát mohl snadno plnit. Přednost pachtu pro mladé zemědělce by se mohla u státem vlastněných pozemků uplatňovat každých deset let. I tak by šlo ve většině případů o silnější záruku než v případě jiných než státních vlastníků půdy. Potenciální generační střety si zemědělci vyřeší mezi sebou. Platná novela je nyní napsána tak, aby dávala šanci jen mladým zemědělcům přímo v dané, (tj. omezené) lokalitě čili zneužít ji v podstatě nelze. Dávat prostor mladým zemědělcům je ale z dlouhodobého hlediska smysluplná a čitelná strategie. Tak jako tak totiž bude muset Česká republika v rámci národního plánu ke Společné zemědělské politice EU po roce 2028 přijít s nějakým plánem na skutečnou podporu generační výměny v zemědělství a otázka dostupnosti půdy bude v tomto plánu tou nejklíčovější. Zdá se však, že tato vláda a současné vedení Společnosti mladých agrárníků ČR, ale i další nevládní zemědělské organizace, které rády mluví o mladé generaci (ale nyní k tématu mlčí), mají ve skutečnosti poněkud jiné zájmy a priority.
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR
