Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) upozorňuje Ministerstvo pro místní rozvoj na praktický problém, který se týká stavebně-právního posuzování ubytování poskytovaného v rámci agroturistiky, venkovské turistiky a doplňkových činností rodinných farem. Stanovisko se týká praktických dopadů § 230 a § 239 stavebního zákona na existující malokapacitní ubytování ve venkovských stavbách, zejména tam, kde není předem zřejmé, zda jde ještě o užívání slučitelné s povoleným účelem stavby, nebo již o změnu v užívání stavby či její části.
Ministerstvo pro místní rozvoj ve svém metodickém doporučení k poskytování ubytovacích služeb ve stavbách pro bydlení uvádí, že platné právní předpisy novou realitu sdílené ekonomiky zatím v úplném rozsahu nereflektují, a upozorňuje také na absenci definičních znaků a kritérií pro posuzování jednotlivých případů. Metodické doporučení pracuje zejména s problematikou poskytování ubytování přes platformy typu Airbnb. Specifická situace malokapacitního ubytování navázaného na rodinné farmy, venkovské usedlosti a zemědělské hospodaření v něm není samostatně vymezena.
Platná právní úprava rozlišuje stavby pro bydlení, včetně rodinných domů, stavby pro rodinnou rekreaci a stavby ubytovacího zařízení. Pro malokapacitní ubytování ve stávajících venkovských stavbách však chybí dostatečně jasné metodické rozlišení. Jde zejména o pokoje, apartmány nebo ubytovací jednotky ve stavbách pro bydlení, včetně rodinných domů, ve stavbách pro rodinnou rekreaci, venkovských usedlostech a zemědělských areálech. Stanovisko míří na provozy, které dlouhodobě fungují, plní podnikatelské, daňové, poplatkové a evidenční povinnosti, ale svým rozsahem, stavebním uspořádáním ani charakterem provozu nemusí odpovídat samostatné stavbě ubytovacího zařízení.
Nejasnost se netýká existence pravidel pro stavby ubytovacích zařízení. Problém spočívá v tom, že není předem dostatečně zřejmé, jak má být posuzováno malokapacitní ubytování v již existujících venkovských stavbách, zejména pokud je navázáno na rodinnou farmu, venkovskou usedlost nebo zemědělské hospodaření.
Zařazení stavby nebo její části do režimu stavby ubytovacího zařízení není pouze formální změnou označení účelu užívání. V praxi může znamenat odlišný stavebně-právní režim a povinnost splnit požadavky, které stávající venkovské stavby, rodinné domy nebo stavby pro rodinnou rekreaci nemusí být schopny bez nepřiměřených nákladů, technických zásahů nebo územních omezení docílit.
Výklad, podle něhož by každé poskytování ubytování ve stavbě pro bydlení, rodinném domě, stavbě pro rodinnou rekreaci nebo části venkovské usedlosti automaticky znamenalo povinnost změny užívání stavby nebo její části na stavbu ubytovacího zařízení, by u části existujících provozů nevedl pouze k administrativnímu narovnání stavu, ale mohl by znamenat faktickou nutnost zásadních stavebních úprav nebo ukončení provozu.
Stanovisko ASZ ČR se týká provozů, které již existují, dlouhodobě poskytují ubytování, mají příslušné podnikatelské oprávnění, plní daňové, poplatkové a evidenční povinnosti a potřebují právní jistotu pro další fungování. Současný stav tuto právní jistotu neposkytuje. Provozovatelé nemají předem jasně stanoveno, v jakém stavebně-právním režimu mohou ubytování dále provozovat a jaké podmínky mají splnit. Tato nejistota se promítá také do praxe obcí a stavebních úřadů.
Tento problém nelze řešit tím, že bude každý provoz ponechán samostatnému posouzení bez předem stanovených kritérií. Takový postup nezajistí jednotnou rozhodovací praxi ani předvídatelné podmínky pro provozovatele. Potřebná jsou jednoznačná metodická pravidla, která umožní předem rozlišit různé situace podle stavebně-právního režimu, rozsahu a charakteru provozu.
ASZ ČR proto naléhavě žádá Ministerstvo pro místní rozvoj o metodické nebo legislativní řešení, které stanoví jasný, předvídatelný a splnitelný režim pro malokapacitní ubytování poskytované v rámci rodinných farem, venkovských usedlostí a zemědělských areálů. Pokud by to bylo účelné, lze metodicky i legislativně využít mimo jiné status rodinného zemědělského hospodářství, definovaný od loňského roku v zákoně o zemědělství (ust. § 2j a další).
Za nezbytné považujeme zejména:
- stanovit jednoznačná metodická pravidla pro rozlišení stavebně-právního režimu malokapacitního ubytování ve stávajících venkovských stavbách navázaných na rodinné farmy, venkovské usedlosti nebo zemědělské areály;
- na základě těchto pravidel předem vymezit, kdy takové užívání nevyžaduje změnu v užívání stavby nebo její části, kdy postačí změna v užívání stavby nebo její části a kdy již má být provoz posuzován jako stavba ubytovacího zařízení;
- nastavit přechodný režim pro existující provozy, které dlouhodobě fungují, mají podnikatelské oprávnění a plní daňové, poplatkové a evidenční povinnosti;
- nastavit požadavky tak, aby odpovídaly charakteru, rozsahu a stavebně-technickým možnostem stávajících venkovských staveb.
Cílem navrhovaného řešení má být právní jistota a narovnání podmínek, nikoli faktické ukončení provozů, které dlouhodobě fungují, plní zákonné povinnosti a jsou součástí ekonomiky venkova. Bylo by dobré si uvědomit, že agroturistika je nejen poměrně nezanedbatelným příjmem pro jednotlivé farmy a na ně navázané další podnikatele či aktivní spolky v lokalitě, ale také způsob, jak udržovat a rozvíjet širší povědomí o podstatě zemědělství, jak rozumně využívat především starší venkovské stavby a původní usedlosti a pomáhat rozvoji obcí i krajů a jak smysluplně propojovat místní subjekty. V neposlední řadě je to také cesta, jak dostat turisty na venkov i do nejzapadlejších koutů naší země. Je tedy třeba, aby úředníci a politici tomuto ekonomickému modelu věnovali náležitou pozornost a nastavili v tomto směru rozumná, realitě odpovídající a splnitelná pravidla.
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR
Ing. Zdenka Nosková, předsedkyně Svazu venkovské turistiky a agroturistiky
