Loni v létě Českem rezonoval příběh manželů Vondrákových a jejich ekologické rodinné farmy Před bezem klekni, která kvůli zasažení fungicidem z vedlejšího pole musela zlikvidovat celou úrodu květu. Pro farmu to znamenalo katastrofu: veškerou úrodu bezového květu museli vyhodit, což znamená, že další rok neměli z čeho vyrábět ani co prodávat. Jak se na bezové farmě žije o rok později?
Když dorazíme s fotografem za Renatou Vondrákovou do sadu, v němž loni došlo k chemické katastrofě, akorát mi volá kamarádka – její dítě má zánět středního ucha. „Na ucho je nejlepší tinktura z bezového květu. Lahvičku bych vám pro ni dala, ale kvůli fungicidu nemám nic,“ říká trochu trpce na uvítanou a odvádí nás na prohlídku místa činu.
Právě v těchto dnech tu probíhá sklizeň letošních květů, v řádcích mezi bezovými keři se pohybuje pár brigádníků, kteří křehké bílé květy ručně trhají. Celý sad je od okolních polí oddělený plotem, podél nějž cíleně rostou nálety, a pruhem holé trávy: takhle vypadá ochranné pásmo, které má bezy chránit před úletem či ústřikem z okolního konvenčního zemědělství.
Co se na farmě v roce 2025 stalo?
2. června 2025 na sousedním pšeničném poli Agrodružstva Vyšetice proběhl postřik fungicidem Prosaro 250. Nejspíš kvůli větru se tzv. úletem dostal i na bezový sad, na což se přišlo až v polovině července při analýze nasušených květů, v nichž hladina účinných látek významně překračovala limity i pro konvenční (tedy ne bio) produkty.
Ačkoliv pojišťovna viníka po vyšetřování škodu uznala a agrodružstvo souhlasilo s odškodněním, kontrolní organizace Biokont jeden z klíčových vzorků prohlásila za nerelevantní a farmáře obvinila ze zanedbání preventivní ochrany, kterou ovšem celé roky předtím vždy shledávala jako dostatečné.
Ministerstvo zemědělství nakonec řízení jako neopodstatněné odložilo, což farmě v prosinci 2025 umožnilo znehodnocenou úrodu zlikvidovat a získat pojistné plnění.
Letos k nim preventivně přibyl i jeden řádek vzrostlých bezů obehnaných červeno-bílou páskou, takže pěstební plocha se Vondrákovým zase o kus zmenšila. Paradoxem české krajiny však je, že ochranná pásma zákon nařizuje jen ekologům, okolní konvenční zemědělci ze své plochy nic ubírat nemusí. Vondrákovi mají ještě relativně štěstí, protože se sousedy se už v roce 2018 domluvili, že i oni budou dodržovat dvoumetrový pás.
Tyto pásy mají sloužit i k tomu, že pokud by k ústřiku nebo úletu chemických látek přece jen došlo, snadno to na nich poznáte: po pesticidech rostliny zavadnou nebo jsou spálené, u insekticidů ze dne na den zmizí hmyz, kterého je neošetřený sad jinak plný. Jenže fungicid, tedy ochrana před plísněmi, poznat není – na ten přijdete až z laboratorních testů. Tak jako se to stalo loni.
Majitelka farmy přitom neustále zdůrazňuje, jak jim v celé kauze pomohla spousta lidí, kteří je sledují na sociálních sítích, kteří je celou dobu podporují, vykoupili zbytky zásob z předchozího roku a kteří za nimi vždycky stáli. Při boji o holé přežití farmy, kterou jste roky budovali v podstatě z ničeho, jsou totiž i slova podpory cennou komoditou.
Z manažerky zemědělcem
Příběh Renaty Vondrákové začal před více než devíti lety. Původně projektová manažerka dlouhé roky působila jako podpora v dotačních řízeních. Nakonec ji kariéra dovedla na místo zahraniční tajemnice v Asociaci soukromého zemědělství, ale cesty na otočku do Bruselu byly náročné a ona se chtěla více věnovat rodině.
