Vážení kolegové sedláci,

na dnešní den jsem se velmi těšil. Pro zástupce dobrovolné stavovské organizace totiž sotva může být něco hezčího než v přátelském duchu s kolegy shrnout další kapitolu společné aktivní činnosti. Nepochybuji, že dnešní Valná hromada Asociace soukromého zemědělství ČR zase o něco lépe doladí dosavadní obhajobu selských principů a stvrdí již po osmadvacáté zájem na plnění hospodářských zájmů svých členů a jejich rodin a současně také širších zájmů českého zemědělství a venkova.

V každém případě srdečně vítám naše významné hosty, mezi které dnes patří ředitelka Státního pozemkového úřadu Svatava Maradová, místopředseda a další členové Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny PČR Petr Bendl, Jana Krutáková a Martin Šmída a 1. místopředseda Sdružení místních samospráv Tomáš Dubský. Jsem neskonale rád, že podobně jako v každém předchozím politickém aranžmá, tak i loni jsme zůstali vyprofilovanou zemědělskou organizací, která otevřeně, nezávisle a důstojně řešila vedle každodenních podnikatelských témat i celou řadu otázek kolem půdy nebo krajiny a která se také snažila přispět k obhajobě našich vlastnických práv a občanských svobod. Do vínku naší organizace jsme navíc kdysi prozíravě dali, že všechny tyto věci budeme řešit s citem k osvědčeným tradicím, v souvislostech a s vizí pro naše další generace a že při tom všem nepodlehneme strachu ani populismu. A věřím, že jsme tento základ i v uplynulém roce opět dodrželi. Stále extrémnější a stále hůře předvídatelná doba doma i ve světě nám totiž stále naléhavěji ukazuje, že věci zemědělské i nezemědělské nakonec nejsou vůbec oddělenými nádobami a hlavně, že se nemůžeme ani na okamžik spoléhat, že někdo jiný cokoli a lépe v náš prospěch vyřeší.

Sešli jsme se zde prakticky ve stejný kalendářní den i vloni, kdy ještě úřadovala minulá vláda, se kterou jsme měli jednoznačně bližší hodnotový pohled na svět a která, uznejme, alespoň pootevřela řešení některých našich klíčových témat. Pro naše dlouhodobě zanedbávané potřeby se toho ale do reality projevilo jen zoufale málo a zklamání z nesplněných slibů, bylo znát všude. Dost možná i proto dnes máme vládu novou, která však svou orientací míří úplně jinam a ke které zatím hledáme nějaký konkrétnější vztah. Uplynulý půlrok nás ale nenechal na pochybách, že priority této země a také některé způsoby fungování, se hodně změnily. Vzali jsme to na vědomí, avšak nesmířili jsme se automaticky se vším. Každopádně ale umíme být každé vládě konstruktivním partnerem a je zřejmé, že naše témata dlouhodobě nelze zamést do kouta. A myslím, že politiky napříč spektrem jsme již dávno přesvědčili, že nejsme žádnou druhou ligou, která hraje oportunisticky ode zdi ke zdi podle toho, kdo zrovna píská, ale odpovědným týmem, který chce být za každého počasí součástí hry a který má v oboru zemědělství vlastní jasné milníky, kterých hodlá dosahovat.

Za uplynulý rok jsme měli celkem 13 zasedání výkonného předsednictva, které hodnotím jako velmi produktivní. Měli jsme na programu především témata uložená minulou valnou hromadou, ale zabývali jsme se také podněty od jednotlivých členů a vedli jsme diskusi s plejádou různých hostů z politiky domácí i evropské, z byznysu a z celé řady vládních či nevládních institucí. Tradiční dvoudenní strategická setkání všech zástupců padesátky členských organizací ASZ ČR proběhla na podzim v Darovanském Dvoře na Plzeňsku a jarní pak ve Skalském dvoře na Vysočině. Z nich vzešly další aktuální úkoly, které jsme intenzivně řešili.

Tou nejzásadnější problematikou je pochopitelně vyjednávání nové evropské zemědělské politiky. Po předcházejících protestech evropských zemědělců byly avizovány hlubší změny, které mají směřovat k jejímu požadovanému zjednodušení a k většímu uplatnění národních hledisek. Je však evidentní, že stávající politická agenda u nás doma je často v přímém rozporu s tím, co my sedláci od státu chceme. Proto je na místě naše ostražitost, neboť současné síly ovlivní podmínky k našemu hospodaření minimálně ještě pro hospodářský rok 2035. V červenci loňského roku byla Evropskou komisí zveřejněna rámcová podoba SZP. Jelikož svým základem odpovídá páteřnímu modelu rodinného hospodářství, setkal se tento návrh logicky s rámcovou podporou naší ASZ a na druhé straně celkem očekávaně s odmítnutím u zástupců domácího průmyslového zemědělství.  

Pokud to opravdu velmi zjednoduším, je nyní nosnou otázkou, zda se konečně u nás plně uplatní existující i nově plánované unijní nástroje a podpory. Tedy zda zemědělská politika bude konečně odpovídat širším potřebám většiny klasických lokálních zemědělských subjektů, což je i naší vizí, anebo se opět soustředíme na konzervaci výdobytků předlistopadového zemědělství, které se postupně přehouplo do agrobyznysových struktur nemajících se skutečným hospodařením téměř nic společného. Zkrátka půjde o to, zda domácí zemědělská politika bude dál cílit na objem výroby, nebo půjde na podporu počtu zemědělců. Ideální by samozřejmě bylo obojí, ale tak snadno to na světě nefunguje. Proto jsme jednoznační zastánci toho druhého řešení, protože bez dostatečně plošného rozmístění odolných a pestrých zemědělských podniků nemůžeme hovořit o potravinové bezpečnosti, o živém venkovu a koneckonců ani o udržitelném zemědělství.

Na počátku roku jsme navštívili evropského komisaře pro zemědělství Christophe Hansena, který si s velkým zájmem vyslechl naše hodnocení situace v českém zemědělství a příčiny tohoto stavu a věřím, že také porozuměl našim návrhům. Těší mne, že pan komisař nám věnoval mnohem větší pozornost, než bylo původně plánováno a ujistil nás, že se na něj můžeme napřímo obracet a že české zemědělské politice pro její výjimečnost a z nich plynoucí rizika pro celou SZP bude věnovat patřičný důraz. Z velké části za toto doporučení i další propojení vděčíme předsedkyni zemědělského výboru Evropského parlamentu Veronice Vrecionové, se kterou nás pojí mnohaletá spolupráce, během které jsme posunuli řadou sedláckých témat. Velmi kvituji, že paní předsedkyně pochopila důležitost rodinných farem a že je kupříkladu také velkou zastánkyní změny distribučních toků podpor a dalších důležitých změn v ČR, které jsou na stole.  

Tvrdíme, že otázka lobbingu za české zájmy se nemá zaměřovat pouze na velikost rozpočtu nebo se vyčerpávat tím, zda má administrace probíhat i přes jiné fondy či ministerstva, ale že mnohem důležitější je věnovat se tomu, jak a pro koho budou evropské peníze využívány a jaké postupy nám mohou pomoci překlenout ekonomické, generační, bezpečnostní a klimatické výzvy, které jsou již hmatatelným faktem. V této souvislosti býváme neprávem obviňováni z toho, že tu brojíme proti velkým zemědělským či potravinářským podnikům. Využívám proto příležitost na našem výročním zasedání k tomu, abych zdůraznil, že to je chybná a možná i účelová interpretace našich postojů. Jako sedláci si vážíme poctivých výsledků práce na každé farmě, což ovšem neznamená náš souhlas s dalším nesmyslným rozevíráním již tak duální struktury zemědělských podniků v této zemi. Říkám tedy jasně, že pozornost a pomoc si zaslouží všichni zemědělci bez ohledu na svou velikost, formu a zaměření svého podnikání, a přestože se naše návrhy častěji zaměřují na lokální zemědělce, jsou vždy odpovědné vůči celému sektoru. Jde nám o to, aby tato podpora byla patřičně zacílená, respektovala role, které jednotlivé skupiny podniků plní a neomezovala se pouze na finanční nástroje. Současně je potřeba pro některé typy podniků hledat podporu i mimo resort zemědělství.

Nebudeme však přizvukovat falešné rétorice některých svazů o stejných zájmech, když každý den na vlastní kůži zažíváme, že některé startovní pozice, které nám někdo nastavuje, prostě nejsou stejné. Také proto jsme nemohli podpořit tzv. Iniciativu pro konkurenceschopné zemědělství, která není žádnou skutečnou vizí, ale jen pěkně zabaleným seznamem zájmů úzké skupiny podniků. Brzy se ukáže, co mají společného dravci ze supervelkých holdingů s mladými začínajícími či malými ekologickými zemědělci. ASZ se k tomuto účelovému holportu nepřidala, protože nehodlá zrazovat své členy. Zajímavou shodou okolností pak je, že výhradně zástupci těchto sedmi „iniciativních“ organizací jsou členy poradenského sboru pana ministra, a to dokonce dublovaně. Jako by neexistovaly jiné důležité skupiny, obory a profese v tomto resortu. Jde o politováníhodné nabourání dosavadního nepsaného pravidla, že ministr naslouchá všem – i těm, kteří zrovna nesdílí dané politické vize. Je to škoda i při nesporném faktu, že kupříkladu naše ASZ byla donorem témat, která se přes počáteční zatracování, posměch nebo odpor nakonec vždy prosadila a dnes je nikdo nezpochybňuje – generační výměnou, pozemkovými úpravami či krajinnými prvky počínaje, přes ochranu půdního fondu, agrolesnictví, agroturistiku nebo diverzifikaci a konče například antibyrokratickou komisí, legislativou ke zpracování produkce na farmách a důrazem na přidanou hodnotu naší produkce.

Pana ministra, coby bývalého předsedu spolku největších podniků, který stojí za touto Iniciativou, jsem chtěl dnes ujistit, tedy kdyby mezi nás přišel, jak slíbil, že není naším programem nějaký politický boj. A musím také odmítnout obavy z nějaké předpojatosti vůči panu premiérovi. Nejde nám o to, jestli Agrofert bude dostávat dotace, nebo ne. Naším cílem je ochránit sedláky, kterým je neustále umenšován prostor a dost možná i mnohamiliardové finanční prostředky v důsledku nekonečných kauz, které jednoznačně poškozují pověst celého zemědělství doma a nyní i v Evropě. Neustálé zlehčování těchto problémů doplňované snahami o nějaké kreativní výklady evidentně nedořešeného střetů zájmů totiž může vyústit ve snížení argumentační síly naší země právě během nynějších příprav nové SZP a bohužel také ve zpochybnění nezávislosti SZIFu. To by mělo fatální dopad na všechny příjemce podpor u nás. A že nejde o nějaké teorie, dokládá situace například v Maďarsku nebo v Řecku, kde prostě došlo k zastavení unijních dotačních toků, nebo teď na Slovensku, kde vrcholí dotační kauzy, která mohou vyústit v odebrání akreditace platební agentuře. Očekáváme tedy od vlády a od ministra adekvátní řešení nejen nastalé situace. Očekáváme, že se přestane dál umetat cestička, aby zemědělství mohlo ovládat pár byznysmenů, na kterých bude společnost závislá, ale že bude obhajováno jako strategický obor, ve kterém má možnost se uplatnit každý, kdo má vůli a schopnosti podnikat v zemědělství. Aktuální poslanecký návrh na vykradení zákona proti střetu zájmů, který je vládními poslanci nachystán tak, aby nemusel procházet připomínkovým řízením, je už jen určitou třešničkou na tomto upatlaném dortu. Mít vliv na nastavování podmínek dotací ve veřejné funkci a zároveň je čerpat, má být od příště rovnou legální a hotovo. To však ke zvýšení důvěryhodnosti před evropskými partnery rozhodně nepřispěje.

Dalším kruciálním tématem dneška je definice aktivního zemědělce. Některé zdejší svazy se již delší čas tetelí, že si tuto evropskou debatu o nastavení rozumné hranice, kdo má, či nemá být předmětem SZP, vyloží jako kádrování, kdo je, nebo není tzv. produkční. Tou produkcí se mají rozumět vyrobené tuny a hektolitry, aniž by se bralo v úvahu, že role zemědělců je mnohem širší a že tento pojem pohříchu vynechává skutečnost, že sedlák plní funkci v krajině, zajišťuje stabilitu a ekonomiku v lokalitě a nejlépe ji využívá, diverzifikuje své činnosti nebo že připravuje novou zemědělskou generaci. Český cíl této definice je nám jasný – eliminovat zejména menší podniky ze systému, aby neukrajovaly. Varujeme proto ministerstvo, aby se do těchto nápadů na účelová dělení zemědělců vůbec nepouštělo. Funkční kritérium, které navrhujeme diskutovat my, spočívá v objektivním rozlišování typů podniků, které zahrnují vazbu na region a způsob fungování s tím, že tuto definici nemá nikdo zkoumat u mikropodniků, které jsou z podstaty věci hlavním objektem zájmu celé SZP a nedávalo by ani smysl, aby kvůli tomu ze systému vypadly. Celý problém je nutno řešit tam, kde nejde o lokální hospodářství, ale o podniky s příjmy mimo zemědělský a venkovský prostor, které žádnou dotaci nepotřebují. Tím se dostávám k otázce nezbytného zastropování. Zdravý rozum říká, že každá veřejná podpora musí mít svůj strop a my dlouhodobě konstatujeme, že ničím neohraničené dotace vyplácené obřím kolosům, aby byly ještě větší, žádnou zemi nekultivují, ale válcují. S ohledem na domácí podmínky prosazujeme, aby bylo povinné a jednotnou úrovní stropu spravedlivé pro celou Evropu. Z takového řešení by totiž právě nejvíce vytěžila Česká republika, protože by tímto úsporným opatřením mohla nejvíce finančně pomoci středním podnikům, které by současně nebyly tolik v hledáčku skupiny největších hráčů. Odmítáním tohoto nástroje nebo obcházením jeho účelu bude současná vláda odpovědná za další zhoršování celkové konkurenceschopnosti našeho zemědělství.

To stejné platí i pro další nástroj, kterým je jasný přehled o majetkové struktuře žadatelů o přímé platby, ze kterého bude zřejmé, u koho ve skutečnosti tyto peníze končí. To vše ovšem padá na hlavu i vládě předchozí, která nás trestuhodným nicneděláním v tomto směru velmi zklamala. Nejenže se tím tedy v této zemi nikdo reálně nezabývá, ale situace se dostala do nové absurdity, kdy si SZIF začal vykládat existenci příbuzenských vztahů jako automatický důkaz předpoklad propojenosti, čímž absolutně popřel podstatu fungování rodinných farem. Tomuto vskutku originálnímu řešení k naplnění evropské povinnosti jsme věnovali velikou pozornost. Navštívili jsme předsedu Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, jednali jsme na Ministerstvu pro místní rozvoj a opakovaně jsme jednali s vedením platební agentury. Obrátili jsme se i na Evropskou komisi, která jasně potvrdila, že tento přístup není správný. Zatím se ale v praxi SZIFu nestala žádná změna. Dál se o majetkovou propojenost u velkých podniků nezajímá, ale radši šikanuje podnikatele z rodinných farem. Proto vyzývám pana ministra, aby zajistil plnění skutečné podstaty tohoto opatření.

Naše podniky a farmy budujeme zpravidla s generačním přesahem mnoha desítek let, a proto nás zajímá, kam takováto tendenční politika povede. Divíme se, jak je možné, že se na ministerstvu raději řeší, jak bude nový potravinový ombudsman zasahovat do cen a do obchodních vztahů, že se ve Strakovce pořádají akce pro veřejnost k zemědělství jen s vybranými zástupci, a proč se nemluví o modelu zemědělství, který je vlastní největšímu množství registrovaných zemědělských podnikatelů? Chtěl jsem se tu proto pana ministra po půl roce optat, co si tedy máme představit pod vládním prohlášením, že se budou podporovat také lokální menší a střední farmy? Předpokládám totiž, že pokud to někdo z této koalice myslí skutečně vážně, měl by se zeptat právě tam, kde tuto skupinu dlouhodobě zastupují. Určitě sem ale nepatří dnešní všudypřítomná snaha navyšovat dotace pro velké podniky, ani téměř fanatická posedlost o destrukci fungující redistributivní platby, není to ani zákonné předkupní právo k půdě a nepatří sem ani zavádění nové EET. Tohle všechno je totiž ryze proti našim zájmům. My bychom raději uvítali opatření k podpoře místní ekonomiky, maximální možnou podporu mladým začínajícím, nebo vytváření takových podmínek, abychom mohli zkracovat cestu naší produkce k přímým konzumentům. Chceme se evropské politice lokálních farem přibližovat a ne vzdalovat.

V tomto smyslu by bylo určitě dobré, aby Ministerstvo zemědělství přestalo ignorovat slova jako rodinná farma. Od prvního ledna jsou i naším přičiněním obsahem novely zákona o zemědělství, kterou se po mnoha letech podařilo prosadit. A nejde o žádnou diskriminaci nebo krok zpět, jak se snaží podsunout veřejnosti někteří zástupci zemědělců. Naopak významná část evropských států přijímá řadu opatření k cílené podpoře rodinných farem. Bohužel však minulou vládou nedopečená novela nedokázala přinést konkrétní využitelná opatření. Přitom právě tento status může přinést způsob, jak mnoho věcí zjednodušit a postupně i rozšířit řady zemědělců. Rád bych proto s podporou pléna valné hromady předal na ministerstvo seznam konkrétních bodů, z nichž některé mají již paragrafová znění a požádal pana ministra, aby tuto věc podpořil. Asociace s koncem letošní zimy připravila prostřednictvím našeho šikovného kolegy Milana Daďourka manuál k získání statusu rodinného zemědělského hospodářství. Alespoň trochu se tak nahradil zatím nulový marketing z ministerstva, který by k prezentaci novely základního zemědělského zákona mezi veřejností rozhodně patřil.

Můj dnešní komentář ale nesměřuje jen k současné vládě. Kritiku v rámci této zprávy směřuji i k vládě minulé, respektive hlavně k bývalému ministrovi, u kterého se nakonec potvrdily naše obavy, že většinu potřebných a deklarovaných změn ve skutečnosti spíše zdatně brzdil, než podporoval. Na rozdíl od toho minulého má však současný pan ministr ještě u sedláků svou šanci zabodovat. Naše oficiální jednání s novým ministrem zemědělství proběhlo v březnu sice zatím jako jediné, ale kvituji, že bylo věcné a korektní. A i když naše pohledy jsou na některé věci poměrně hodně rozdílné, ASZ může jako vždy nabídnout čestná jednání a zajímavá řešení, která by pan ministr mohl seriózně zvážit. Jednali jsme průběžně i s dalšími politickými partnery k zemědělství. U většiny z nich došlo po loňských volbách k různým personálním obměnám ve vedení, takže teprve uvidíme, co bude dál.

Zůstáváme aktivním spolkem a ve shodě s dalšími podnikatelskými organizacemi jsme se jasně loni postavili za zevrubné přepracování směrnice k odlesňování. Šlo o nebetyčnou hloupost evropských úředníků, proti které jsme se museli bránit. Naopak jsme podpořili evropské snahy o pomoc zemědělcům v okamžiku silného zdražení průmyslových hnojiv kvůli válce na Blízkém východě. Vítáme snahy o finanční podporu a apelujeme, aby se dostalo spravedlivě na všechny skupiny zemědělců. Současně jsme podpořili záměr na zrušení cel, a to včetně těch uhlíkových. Na evropské úrovni jsme podpořili snahu k větší dostupnosti účinných látek u chemické ochrany, která je čím dál více ve slepých uličkách a znejišťuje konvenční hospodaření velké části zemědělců. Vedle toho ale ASZ odmítla plošné použití Stutoxu na povrch i proto, že podmínky a dopady s tím spojené již dělají toto opatření proti hrabošům nerealizovatelné. Věřím, že šlo o správné rozhodnutí. S novým panem ministrem jsme byli ve shodě na udržení vyhlášky k celoplošnému odlovu přemnožené spárkaté zvěře, která způsobuje obrovské škody. Aktivně pracujeme s podněty ke snižování administrativní zátěže nejen na Těšnově, ale stále více i v rámci resortu průmyslu. Věřím, že se celkem uspokojivě podařilo dořešit administrativní systém protierozní ochrany, jehož současná kompromisní podoba alespoň u mírně a středně erozně ohrožených pozemků odpovídá našemu původnímu návrhu na svobodné rozhodování o dané technologii, a naopak tvrdém postihování opakovaných erozních událostí. Jsme nadále účastni všech pracovních skupin v rámci PRV a předkládali jsme na nich řadu připomínek od našich členů, zejména jsme uspěli s konceptem v podstatě paušální platby pro mladé začínající, který na ministerstvu nemohli ještě dlouho vydýchat.

Tento rok je opět ve znamení sucha, a byť možná poslední deštivé dny situaci maličko vylepší, ukazuje se, že současná situace je nejhorší za mnoho desítek let zpátky a bude asi i nadále zcela zásadně trápit celý sektor. Mimo jiné jsme proto například požádali pana ministra o snížení povinného zatížení u pastevních chovů z 0,3 na 0,2 VDJ na hektar, aby v ANC oblastech nepřišly o důležitou podporu jen proto, že jim kvůli suchu nenarostla píce a chovatelé nemají, jak uživit svoje stáda.

Na jednání se zmocněncem pro Green Deal a ministrem životního prostředí jsme se zaměřili na podporu novely zákona o myslivosti k posílení práv vlastníků půdy a hospodářů. Bylo nám přislíbeno, že téma bude v koalici otevřeno. Také pracujeme na tom, aby si sedláci mohli jednoduše vybudovat ještě větší vodní plochy k větší odolnosti svých lokalit. Současně podporujeme dořešení nadějně rozjetých úprav u správy krajinných prvků, ale současně chceme, aby sedlák měl možnost svobodněji rozhodovat o tom, na které křoví sáhne. Nestavíme se také zády ke snaze snížit stupeň ochrany vlka na evropské úrovni, ovšem s tím, aby vyjednaná domácí podpora pro chovatele ve vlčích oblastech byla zachována, neboť pomohla zachránit řadu chovů. Bohužel asi nemáme šanci ovlivnit hlavní principy novely stavebního zákona, které nepovažujeme za kýženou pomoc vůči běžným stavebníkům. Určitou cenou útěchy v současných podmínkách budiž návrh na rozšíření malých zemědělských staveb, na které by se nemusel vůbec vztahovat stavební zákon. Na MMR jsme dojednali metodický pokyn, aby ohrazení pastvin nemuselo být předmětem stavebního řízení, což byl na některých agilních úřadech, bohužel, evergreen. Jednali jsme také na MPSV a ČSSZ, abychom zastavili některé úplné nesmysly, které se měly objevit v Jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatelů.

Zastali jsme se našich kolektivních členů-chovatelských sdružení, které mimo jiné pozitivně prezentují chovatelské výsledky veřejnosti. Přestože přesně podle dohody zorganizovali své expozice na výstavách, MZe se rozhodlo jim zkrátit dotační podporu, a to dokonce zpětně. Je dobře, že nakonec nedošlo ke katastrofickému scénáři, ovšem k plnému proplacení nákladů také ne a je otázkou, jak to bude dál. Rozvíjíme spolupráci s Komorou obnovitelných zdrojů a jedním z témat bylo hledání lokálního řešení pro provozovatele menších bioplynových stanic, které nemohou povinně přejít na biometan vtláčený do sítě a hrozí jim zmaření jejich investic.

Účastnili jsme se semináře k předkupnímu právu ve sněmovně. Za něj je třeba poděkovat místopředsedovi zemědělského výboru Petru Bendlovi, který jej zorganizoval, aby právníci mohli odborně diskutovat a zástupci nevládek vyjádřit svá očekávání. Je s podivem, že nedorazil žádný politický zástupce z koalice, která návrh prosazuje, aby představil, co vlastně chystají. Těžko se pak zbavit dojmu, že se něco peče jen s vybranými skupinami, které záměrům vlády přikyvují. 

Jakožto zastánci volného trhu jsme se nepřidali k panice z dohody s Mercosurem, kterou považujeme vzhledem k okolnostem za celkem solidně dojednanou. Máme za to, že zastupování zájmů zemědělců nemůže být dogmatické, ale musí zohlednit širší hlediska a důležitost posílení evropského vlivu v rámci současné globální situace, a potažmo i naší celkové konkurenceschopnosti. Mimochodem podle statistických záznamů se maso z jižní Ameriky vozilo v ledu v podobném množství již před více než sto lety.

Poslední téma, které však nemohu ani při nejlepší vůli pochopit, je naprosté divadlo kolem novely o přednostním pachtu státní půdy pro mladé začínající. Nejenže nás trápí podivný výklad zákona ze strany SPÚ, ale musím tu zmínit postoj Společností mladých agrárníků, kteří absurdně podrážejí nohy této složitě vyjednané možnosti přístupu ke státní půdě a přejí si ji změnit tak, aby byla účinná jen vůči nepronajatým pozemkům pozemkovým úřadem, kterých je jak známo, naprosté minimum. Je mi hluboce líto, že nakonec tím, kdo torpéduje toto opatření, které se čistě teoreticky může týkat maximálně jednoho či dvou % půdního fondu v ČR, je organizace, která se mohla etablovat především a jedině díky trvalé podpoře naší Asociace.  A ti, co dnes mluví o příkoří na současných nájemcích státní půdy, kteří jí využívají po desítky let, by si také měli připomenout, že se se k této půdě dostali právě uplatněním jiného přednostního práva. Tyto absurdity nenechaly chladným ani náš Klub mladých farmářů, který vydal své stanovisko. Těší mne, že KMF funguje nejen svými aktivitami, ale že je také připraven veřejnosti připomenout, co jsou skutečné zájmy mladých sedláků.

Mrzí mne, že v této zprávě už nemám prostor, abych zmínil mnoho dalších aktivit ASZ. Uvedu aspoň naše vlajkové lodě, ať už jde o Farmu roku nebo o Pestrou krajinu, které prostě perfektně fungují díky obětavým členům našich komisí a naší hlavní kanceláři a ukazují na neustále rostoucí kvalitu přihlášených sedláků. Dovoluji si alespoň tímto způsobem velmi poděkovat všem, kdo se již léta podílejí na tom, aby naši členové mohli čerpat individuální poradenství, aby si mohli přečíst kvalitní sedlácký časopis nebo vyrazit s odbornými zájezdy na farmy po celém světě.

Zažili jsme ale také několik neúspěchů a zklamání, které se snažíme přijmout tak, abychom se z nich do příště poučili. S koncem loňského roku nás po delších peripetiích opustil region Praha východ-západ, ve kterém část členů podle všeho směřuje názorově trochu jinam. Naše pozornost ale již směřuje k sedlákům, kteří si poblíž velmi operativně založili nový spolek, který nabírá nové členy pod názvem ASZ Praha–venkov. Další pozitivní vývoj jsme zaznamenali na Děčínsku a v okrese Ústí nad Labem, kde během jara vznikl nový selský spolek, který hodlá vstoupit do velké rodiny ASZ ČR.

Dámy a pánové, věřím tomu, že za ta léta se obilný klas v logu naší organizace stal již známým majákem pro novodobé české sedláky, který nikdy nikoho vědomě nezavedl do špatných vod a u kterého současně věřím, že má na to obhajovat selské zájmy v každé situaci. Je to výsledek rozumného a pevného přístupu našich členů, za který vám, vážené kolegyně a vážení kolegové, velmi děkuji. Osobně se mi v tomto směru asi nejvíce líbilo vyjádření jednoho našeho člena ze Strakonicka, který do jediné věty lapidárně shrnul, že jeho životním cílem hospodáře je farmu poctivě zlepšovat, ne za každou cenu zvětšovat. Děkuji vám všem za pozornost a přeji zdar našemu jednání.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR