Brněnská Farma Ráječek je takový zelinářský ostrov v obklopení města. Nedaleko od ní sviští auta po dálnici D1 a přitom je na dohled hradu Špilberk i věžím katedrály Petra a Pavla. Na polích, mezi kterými projíždíte, když chcete zajet k farmářské prodejně, míjíte její hlavní plodinu - saláty. Těch zde pěstují více než deset druhů a ročně vysadí asi šest milionů sazenic.
„Nacházíme se v rozlivovém území řeky Svitavy, takže se tady nemůže ve velkém stavět. Máme výhodu nivní půdy, jak jsme blízko řeky, je tady lužní les, pole jsou rovná, což je pro zeleninu důležité. Je tady dostatek vláhy a půda je úrodná. Ideální podmínky na produkci zeleniny,“ vysvětluje Matěj Sklenář, který se po studiích připojil do podniku, který založili jeho rodiče.
To nejzajímavější se ale na Ráječku překvapivě neděje na polích, nýbrž v několika fóliovnících stojících uprostřed řádků se saláty. Tady hydroponickým způsobem pěstují rajčata, která kontroluje unikátní robot, a třetím rokem také mezi zákazníky velmi oblíbené jahody. Nerostou tedy v půdě, ale v substrátu, do kterého jsou pravidelně dávkovány voda a živiny.
„Pokud vezmu na objem celou naši produkci, tak máme ze 70 procent salát, 20 procent jsou rajčata a 10 procent jahody,“ vypočítává Sklenář, který nás vede do první haly, kde se na vyvýšených žlabech vznáší krásně rozrostlé jahodníky se zralými i teprve dozrávajícími plody a pučícími květy.
Sladké jahody až do listopadu
Ve fóliovníku je hned slyšet jemné proudění vody v hadičkách, které vykukují zpod listů. Hydroponické pěstování umožňuje dodávat rostlinám přesně takové množství vody a živin, jaké potřebují. Ve Farmě Ráječek využívají dešťovou vodu zachycenou ze střech fóliovníků, kterou počítačově řízený systém rostlinám dávkuje. Oproti polnímu pěstování se tím ušetří až 80 procent vody.
Na jednom hektaru se nachází přibližně 80 tisíc rostlin, které na farmě každý rok kompletně obměňují, aby si produkce udržela vysokou intenzitu. „Při pěstování na poli se nechává jedna rostlina třeba tři roky. A vždy je to tak, že první rok plodí nejvíce, druhý rok už méně a třetí rok ještě méně. Pěstování ve fóliovníku vyžaduje velkou vstupní investici, i proto tedy chceme intenzitu držet co nejvyšší. I když jdeme každý rok do nových rostlin, tak se to vyplatí,“ říká mladý farmář.
Farma také sází na stále plodící odrůdy, které poskytují úrodu po dlouhou část roku. Díky krytému pěstování dokážou jahody sklízet výrazně déle než pěstitelé na poli. Produkce se nerozloží pouze do několika týdnů na začátku léta, ale pokračuje po většinu sezóny. První jahody tu díky vyšší teplotě sklízí třeba už koncem dubna a prodávají je až do října, někdy i do listopadu.
„Sadbu sazenic máme rozfázovanou, i tím si prodlužujeme sezónu. A třeba v prosinci jsme si tady na Silvestra sklízeli ještě nějaké jahody. Sice nebyly tolik červené, ale byly sladké. To ale už bylo jen tak pro nás na doma,“ říká Sklenář.
Mnohým se možná při slovech o jahodách pěstovaných ve fóliovnících vybaví zejména ty, které na pulty našich supermarketů putují z Řecka nebo Španělska a jejich chuť bývá v drtivých případech zklamáním. Že to rozhodně není případ jahod od Sklenářů, si zkoušíme na vlastní chuťové pohárky. Jsou krásně sladké a měkké. Rozdíl je jednoduše v odrůdě.
„My pěstujeme takové odrůdy, které mají hodně cukru, ale zase už po třech dnech nevypadají úplně svěže. Nejen u jahody, ale u jakéhokoliv plodu platí, že čím více cukru má, tím rychleji se kazí. Exportní jahody jsou krásné na pohled, jsou často veliké, červené, ale mají konzistenci řepy, protože mají výrazně méně cukru, aby vydržely převoz kamionem,“ vysvětluje zemědělec, ze kterého čiší zápal do své práce.
Kolik plodů rostlina utáhne? Dá se to spočítat
Přitom dlouho netušil, zda chce navázat na rodinnou tradici v zemědělství. Kořeny Farmy Ráječek sahají až do roku 1930, kdy na stejném místě s hospodařením začal Matějův pradědeček. Ten tehdy provozoval klasické smíšené zemědělství, které kombinovalo rostlinnou a živočišnou výrobu a zajišťovalo vysokou míru soběstačnosti.
Vývoj však přerušila kolektivizace v 50. letech minulého století, kdy byl rodinný majetek začleněn do místního družstva. K soukromému hospodaření se rodina vrátila až po revoluci, kdy farmu v roce 1997 obnovili Matějovi rodiče Josef a Iveta Sklenářovi.
„Od útlého věku jsem tady pracoval, takže jsem k tomu měl hodně blízko. Rodiče mě ani moji sestru ale nikdy netlačili do toho, že na ně musíme navázat. Já sám jsem se pro to rozhodl někdy v 18 letech. Přesto jsem nejprve vystudoval biochemii s tím, že si cestu k zemědělství nějak najdu,“ říká Sklenář a dodává, že jeho sestra Marie, která právě dostudovala v Itálii technologii potravin, se už letos do rodinného podnikání zapojí také.
Aktivní krok k tomu udělal až při magisterském studiu, kdy se mu zprotivilo trávit většinu času zavřený v laboratoři. V té době už jeho táta Josef přišel s nápadem vybudovat na farmě první fóliovník pro hydroponické pěstování rajčat, a tak se Matěj rovnou rozhodl odejít dovzdělat právě v této pěstitelské „disciplíně“ do Nizozemska na univerzitu ve Wageningenu.
Když vysvětluje, k čemu lze v agronomii využít data, přístup vědce v sobě nezapře. Konkrétně u jahodníků například řeší počet i velikost listů. Množství plodů, které rostlina dokáže kvalitně uživit, totiž souvisí s velikostí její listové plochy. Listy fungují jako malé solární panely, které zachycují sluneční energii a vytvářejí cukry potřebné pro růst a zrání plodů. Sklenář nejenže pravidelně měří celkovou plochu listů, vypočítává spolu s tím podle počasí i energii dopadajícího světla. Podle toho pak upravuje rostliny odstraňováním přebytečných výhonů nebo listů.
Zároveň měl vždy zájem do své práce aplikovat inovace a nové technologie. Proto, když jej v roce 2022 naslepo oslovil Vratislav Beneš, který měl nápad na sestavení robota do skleníku a sháněl konzultanta přímo z oboru, neváhal se zapojit. Společně s dalšími kolegy založili startup Fravebot - což je zkratka Fruit and Vegetable Robot - a Farma Ráječek se pro robota přezdívaného „Franta“ stala hlavním testovacím prostředím.
„Měl jsem hodně připomínek k tomu, co by ten robot měl vlastně dělat. Původně měli nápad na robota, který sklízí plody. Hned jsem ale říkal, že tohle my zemědělci úplně nutně nepotřebujeme. Mnohem více než pracovníky na sklizeň nás trápí sehnat odborníky věnující se ochraně rostlin,“ říká Sklenář a vede nás do rajčatového fóliovníku, který je Frantovým hlavním rajonem. Umí ale pracovat také s okurkami a paprikami.
Nabídka rajčat na Ráječku je poměrně rozmanitá. Na jednom hektaru pěstují současně devět odrůd. Mají i žlutá, oranžová nebo růžová rajčata, a to i přes to, že český spotřebitel je v tomto směru konzervativní a vyhledává nejvíce červené odrůdy. „Za mě jedna z nejsladších odrůd, co pěstujeme, je žlutá. Spoustě lidem ale nechutná jednoduše proto, že nemá červenou barvu,“ dodává pěstitel.
Roboti pomáhají, lidi v oboru ale nenahradí
Dřív než mezi řádky s nejen červenými plody vstoupíme, musíme si na sebe vzít ochranné obleky a návleky a řádně vydezinfikovat ruce i předměty, které máme s sebou. To kvůli v Evropě hojně rozšířenému viru, který už posledních pár let decimuje úrodu rajčat - Sklenář jej s nadsázkou přirovnává ke covidu.
Robot zrovna odpočívá u vstupu do haly, Sklenář nás k němu ale vede a vysvětluje, co všechno autonomní pomocník umí. Je to takový pojízdný třímetrový sloupek, který se dokáže vysunout až do výšky pěti metrů. V různých úrovních má na něm několik drobných dírek, uvnitř kterých se nachází kamery. Ty pořizují tisíce snímků rostliny a umělá inteligence díky nim vyhodnocuje jejich stav - dokáže sledovat počet i zralost plodů, růst stonků, výskyt chorob nebo škůdců.
„Teď například testujeme model, který rozpoznává, zda květ dobře odkvetl a roste tam plod rajčete,“ říká mladý hospodář s tím, že ho stále zdokonalují a úzce spolupracují s několika dalšími pěstiteli.
Fravebot totiž nejezdí jen na Ráječku, startup je sestavil a prodal také farmám na Slovensku či v Nizozemsku. Konkrétně holandské pěstitele prý nejvíce zajímají data, která využijí k předpovědi sklizně. Jsou to firmy, které pěstují ve sklenících třeba na tisíci hektarech. Když se tedy v takovém množství v odhadech spletou o procento nebo dvě, je to pro ně velký výkyv.
Zároveň jsou podle Sklenáře náročnými zákazníky a také určují trendy v evropském skleníkovém zemědělství. „Pro skleníkáře je Holandsko taková mekka, něco jako Silicon Valley. A vždy, když se něco osvědčí u holandského pěstitele, tak je to pro ten produkt něco jako posvěcení, že to může jít dál a uplatnit se po celém světě,“ říká.
Český startup je přitom výrazným hráčem na malém trhu s těmito zemědělskými pomocníky, které úrodu pravidelně monitorují a hodnotí. V nich přitom Matěj Sklenář vidí mnohem větší přínos pro pěstitele než roboty určené na sklizeň, protože včasná a přesná informace často rozhoduje o úspěchu celé sezóny. Lidé budou v zemědělství podle něj vždy potřeba.
„Velkou část pěstování roboti nenahradí podle mě nikdy. Rostlina může růst týden od týdne jinak. Například jí narostou jinak dlouhé listy v důsledku toho, kolik dostává slunce. Jakýkoliv robot se ze všech proměnných zblázní. Vždy vznikne nějaká situace, kterou vyřeší lépe a rychleji člověk díky své zkušenosti,“ uzavírá.
Autor: Michaela Hofmanová
Zdroj: Seznam Zprávy
