Švýcarští farmáři zasadili mezi obilí květiny a škůdci ustoupili o polovinu

Sdílejte článek
Švýcarští farmáři zasadili mezi obilí květiny a škůdci ustoupili o polovinu

Řešení problému, který zemědělce trápí desítky let, se ukázalo být překvapivě prosté. Stačí mezi plodiny zasadit pás divokých květin a spolehnout se na to, že si přírodní nepřátelé škůdců poradí sami. Švýcarská data ukazují snížení poškození úrody o desítky procent a podobný experiment nyní běží i na patnácti farmách ve Velké Británii.

Chemické postřiky proti škůdcům patří k nejběžnějším nástrojům konvenčního zemědělství, jenže s sebou nesou vysoké náklady, zátěž pro životní prostředí a postupně i rostoucí odolnost samotných škůdců. Výzkumníci proto už léta zkoumají alternativu, která zní až podezřele jednoduše, poskytnout přirozeným predátorům škůdců vhodné prostředí přímo v poli a nechat je odvést práci za farmáře. Klíčová studie týmu švýcarských a britských vědců, publikovaná v časopise Proceedings of the Royal Society B, ukázala, že tento přístup funguje mnohem lépe, než se dosud předpokládalo.

Výzkumníci oseli desítky metrů dlouhé pásy jednoletých květin podél deseti polí s ozimou pšenicí a porovnávali je s patnácti kontrolními poli, kde místo květin rostl jen obyčejný travnatý pás. Cílovým škůdcem byl bázlivec obilný, brouk, který dokáže na jaře zdecimovat mladé porosty obilí a patří mezi ekonomicky nejvýznamnější škůdce pšenice v Evropě. Výsledek byl jednoznačný, v polích s květinovým pásem klesl počet larev bázlivce o 40 procent a počet dospělých brouků druhé generace dokonce o 53 procent. Celkové poškození rostlin tímto škůdcem se snížilo o 61 procent oproti kontrolním polím bez květin.

Mechanismus, který za tímto efektem stojí, je podle autorů studie příjemně nekomplikovaný. Divoké květiny poskytují nektar a pyl dospělým jedincům pestřenek, zlatoočky, drobnušek a slunéček, tedy hmyzu, jehož larvy se živí právě mšicemi, vajíčky a larvami škůdců, kterým by se jinak farmáři museli bránit chemicky. Několik metrů květin tak v podstatě funguje jako neplacená ochranka polí, která čeká jen na příležitost pustit se do práce. Výzkum zároveň potvrdil, že v pásech s květinami i v okolních polích výrazně přibylo právě těchto přirozených nepřátel škůdců, což je přímý důkaz, že pokles škůdců není náhoda, ale výsledek fungujícího ekosystému.

Podobný princip se testuje i v sadech. Britský tým z Univerzity v Readingu, jehož zjištění vyšla v Journal of Applied Ecology, sledoval po dobu dvou let pět komerčních jabloňových sadů s trvalými květinovými pásy a porovnával je s pěti sady bez nich. Podíl stromů poškozených hlavním škůdcem, mšicí jabloňovou, dosahoval v sadech s květinami jen 48 procent, zatímco v běžných sadech to bylo celých 80 procent stromů. Tento rozdíl se podle autorů promítl i do výnosu, sady s květinovými pásy sklidily až o 2 420 kilogramů nepoškozených jablek na hektar více, což představuje zhruba sedmiprocentní nárůst prodejné úrody. Navazující ekonomická analýza téhož týmu, publikovaná v Journal of Agricultural Economics, pak vyčíslila, že v letech s vysokým tlakem škůdců mohou květinové pásy ušetřit farmářům až zhruba 3 000 liber na hektar ročně, a to i po odečtení nákladů na jejich založení a údržbu.

Na základě podobných výsledků ze Švýcarska a dalších evropských zemí se nyní rozbíhá rozsáhlý experiment i ve Velké Británii. Podle informací Centra pro ekologii a hydrologii běží v rámci pětiletého programu ASSIST, financovaného britskými výzkumnými agenturami NERC a BBSRC, testování na patnácti komerčních farmách. Na rozdíl od tradičního přístupu, kdy se květiny sázely jen na okraje polí, tentokrát vědci vedení Richardem Pywellem zakládají šest metrů široké pásy přímo skrz střed polí, v odstupech zhruba sto metrů od sebe. Důvod je prostý, prospěšný hmyz se z okrajových pásů do centra rozlehlých polí prakticky nedostane, takže prostřední část zůstává bez ochrany. Díky moderním GPS naváděným kombajnům dnes navíc mohou farmáři tyto pásy při sklizni přesně objíždět, aniž by museli měnit celý způsob obdělávání pozemku.

Vědci zdůrazňují, že podobná opatření nejsou samospásná a nenahradí chemickou ochranu ve všech situacích, zejména v letech s mimořádně silným výskytem škůdců. Zároveň ale ukazují, že relativně malý zásah, tedy pár procent plochy pole věnovaných divokým květinám, může mít nepoměrně velký dopad na to, kolik pesticidů je nakonec potřeba použít. Pro běžného zahrádkáře platí stejný princip jako pro farmáře na velkém poli. I skromný záhon domácích, nektarodárných druhů poblíž rajčat, fazolí nebo cukety dokáže přilákat pestřenky a slunéčka, která si poradí s mšicemi dřív, než stihnou napáchat škodu. Škůdci se v zahradě neztratí úplně, ale budou mít vedle sebe konkurenci, která má důvod je aktivně vyhledávat.

Zdroj: Nedd.tiscali.cz

 

Přečteno: 42x