Evropská krajina se proměnila po druhé světové válce kvůli intenzivnějšímu zemědělství, v Česku také kvůli kolektivizaci. Scelovaly se pozemky, odstraňovaly remízky, aleje a mokřady, což se negativně odrazilo na populacích polních ptáků. V místech, kde zůstala zachovaná pestřejší krajina, tedy mozaika menších polí, mezí, travnatých pásů či sadů, je situace lepší.

Publikovaná studie je založená na datech z 97 monitorovacích tras, na kterých vědci zaznamenali více než 11.000 jedinců 78 druhů ptáků. „Naše výsledky jasně ukazují, že maloplošné hospodaření v okolí lidských sídel může hrát klíčovou roli v ochraně ptačích populací zemědělské krajiny. Pozitivní vliv maloplošného hospodaření se navíc neomezuje pouze na samotné záhumenky, ale kladně ovlivňuje početnost a druhovou diverzitu ptáků také v navazující velkoplošně obdělávané krajině a v samotných lidských sídlech,“ uvedl hlavní autor studie Martin Šálek.

Důležitá jsou také tradiční lidská sídla, která se stávají útočištěm pro řadu ptačích druhů, pro něž je okolní intenzivně obhospodařovaná krajina nehostinným prostředím. „Pro některé druhy, jako je sýček obecný, sova pálená či chocholouš, jsou tradiční vesnická sídla a farmy přímo klíčovým biotopem pro přežití,“ doplnil vědec.

S rostoucím podílem nových a rekonstruovaných budov ovšem klesá početnost i druhová rozmanitost ptáků. „Moderní budovy jsou sice technicky dokonalejší, často však postrádají drobné stavební prvky a mikrostanoviště, která ptáci využívají k hnízdění nebo lovu potravy. K tomu se přidává i homogenizace okolního prostředí, například nahrazování rozmanitých zahrad udržovanými trávníky nebo okrasnou výsadbou s nižší ekologickou hodnotou,“ vysvětlil Šálek.

Výsledky studie podle vědců ukazují, že ochrana biodiverzity v zemědělské krajině se neobejde bez podpory tradičního maloplošného hospodaření. Nejde o návrat do minulosti, ale o strategickou investici do odolnější krajiny, potravinové bezpečnosti, adaptace na klimatickou změnu i zachování evropské biodiverzity.

tmd gcm

Zdroj: ČTK