Podobně situaci popisují i italská vinařská média. Odborný magazín Gambero Rosso upozorňuje, že řada vinařských konsorcií už záměrně snižuje objem výroby, aby zabránila dalšímu růstu zásob a poklesu cen. Podle magazínu dnes stále více producentů upřednostňuje stabilizaci trhu před maximalizací sklizně.

 

Čeští vinaři už tlak na ceny cítí

Česká a moravská vinařství se nacházejí v jiné situaci než velké vinařské země jižní Evropy. Tuzemská produkce dlouhodobě nepokrývá domácí spotřebu, takže zásoby nejsou tak vysoké jako například v Itálii. Přesto ani čeští vinaři nejsou bez problémů.

Podle Martina Půčka řadu podniků trápí rostoucí zásoby a situace se po letošní sklizni může ještě zhoršit. Oficiální údaje budou podle něj k dispozici na konci září. „Významnější výzvou je ekonomická udržitelnost výroby než samotná nadprodukce. Celý evropský sektor se totiž potýká s klesající spotřebou vína, změnami spotřebitelského chování a rostoucími náklady,“ říká Půček.

Podle Miroslava Volaříka už několik let klesá prodej lahvového vína. Výsledkem jsou vyšší zásoby a postupné omezování výroby. „Omezování produkce je přirozený efekt, pokud klesá poptávka, což se už několik let děje,“ říká. České vinaře navíc podle něj dlouhodobě tlačí konkurence levných dovozových vín.

Levné víno je pro domácí výrobce problém

„Levná vína se už dlouho dostávají na domácí trh takzvanou východní cestou, což se nestává u našich sousedních rakouských vinařů, kde je funkční legislativní a kontrolní systém,“ tvrdí Volařík. Podle něj by proto měla být přísnější pravidla pro dovoz i kontrolu trhu. České vinařství podle něj nemůže konkurovat vínům prodávaným za cenu kolem 20 korun za litr, pokud mají domácí producenti dodržovat všechny náklady a pravidla spojená s výrobou.

Půček upozorňuje, že problém se netýká jen Itálie. Na evropský trh se podle něj dostávají vína z různých částí světa za velmi nízké, až dumpingové ceny. „I proto stále dokola v posledních čtyřech letech navrhujeme minimální jednotkovou cenu za alkohol,“ říká. Budoucnost českého vinařství podle něj nespočívá v masové produkci. „Často jde a stále více i půjde o profilaci prostřednictvím kvality, původu, autenticity a regionální identity, což jsou hodnoty, které nelze jednoduše nahradit jen cenovkou,“ dodává.

Vedle důrazu na kvalitu vidí Půček budoucnost také ve vinařské turistice, přímém prodeji a budování silných značek jednotlivých vinařství i celého regionu. „Perspektivní cestou je pokračovat v důrazu na kvalitu, terroir, vinařskou turistiku, přímý prodej a budování silných značek jednotlivých vinařství i celého regionu,“ říká.

Vinaři zároveň hledají nové exportní příležitosti. Podle Volaříka míří například do Jižní Koreje nebo Japonska. Ani nové trhy ale podle něj nedokážou plně nahradit pokles evropské poptávky. „Snížení produkce pro většinu vinařů znamená snížení příjmů a bude zřejmě docházet ke snižování nákladů propouštěním zaměstnanců,“ upozorňuje.

Příští rok může být pro vinaře zlomový

Pokles spotřeby vína není podle Půčka krátkodobým výkyvem. Evropské zásoby jsou vyšší, letošní sklizeň by měla být opět poměrně dobrá a spotřeba vína klesá už pátým rokem. „S ohledem na vyšší zásoby vína v Evropě, očekávání poměrně slušné sklizně a pokles spotřeby již pátým rokem pocítíme v příštím roce významnější rezonance, včetně uzavření nebo prodeje celé řady podniků,“ říká.

Podle Volaříka by se situace mohla dále zhoršovat, pokud se nepodaří lépe regulovat dovoz levných vín. „Pokud nedokážeme nastavit a prosadit objektivní legislativu, která by omezila ovlivňování českého trhu dovozem vín s nereálnou cenou a nízkou kvalitou, bude trvale docházet k deformaci českého vinařského sektoru,“ varuje. Půček proto považuje za důležitou spolupráci vinařského sektoru se státem a cílené legislativní změny, které by lépe chránily domácí producenty.

Autor: Terezie Benoni
Zdroj: Aktuálně.cz