Agrární komora ČR oznámila, že sklizeň obilí bude letos na 14letém minimu a řepka dokonce na 21letém minimu. Jak je to u farem ve vaší asociaci?
Sklizeň letos určitě bude nižší, to jednoznačně. V průměru zatím nejsem schopen říct, záleží na lokalitě i plodině. Někde jsou ty propady 30, 40 %, u obilovin i 50 % oproti loňsku. Jinde ty propady tolik nepociťují a říkají, že sklízejí normálně. Ovšem žádná vyšší produkce nikde není, takže logicky musí dojít k celkovému snížení, a to odhaduji o zhruba 15–20 %. A to je skutečně již významné.
Mnozí sedláci, co mají chovy masného skotu na pastvinách, ale říkají, že na loukách sklidili jenom 30 % dlouhodobého průměru. A to je skutečně na hraně přežití. A dovážet objemové krmivo dlouhodobě odněkud z větších vzdáleností je ekonomický nesmysl. Na chvíli to tak můžete udělat, abyste udržel stádo živé, ale dlouhodobě se tak hospodařit nedá.
Je nižší sklizeň opravdu způsobena suchem?
Určitě, klimatickou změnou. My otevřeně říkáme, že Česko dlouhodobě vysychá a je čím dál tím víc citlivější, protože voda v létě dochází dřív, rychleji se vypařuje vyššími teplotami nebo rychle odteče, když nárazově naprší větší množství, což je čím dál častější jev. V podstatě je pak taková srážková voda méně využitelná v dané lokalitě, a dokonce může způsobit erozi.
Neudělali jsme pro krajinu během socialismu i teď po revoluci nic příznivého, co by mohlo vodu do krajiny přivést, takže víceméně jsou to také důsledky dlouhodobě špatné zemědělské politiky. Dlouhodobě kritizujeme, že zaměření na velké celky a průmyslové zemědělství je chyba, že je potřeba klást důraz na lokální zemědělce. Přeci jen ten malý sedlák dokáže vodu lépe využívat a přizpůsobit se, lépe identifikovat možnosti a potenciál přírody v daném místě.
Tím, že se u nás dělá zemědělství ve větších celcích, jsme víc ohrožení. Sucho zažíváme všichni, to neříkám, bez ohledu na velikost, ale tím, že jsme krajinu na řadě míst docela hodně narušili, neobnovili jsme vlastnické vztahy z dob kolektivizace, nevrátili jsme hospodáře do krajiny, jen jsme těm sedlákům, co se snažili obnovit svá hospodářství a navázat na tradice svých předků, házeli klacky pod nohy, tak to se všechno sčítá dohromady, všechno jsou to mínusy. A na konci je z toho málo odolná krajina a zemědělci trpí.
Česká krajina se čím dál víc blíží vyschlému Španělsku a na to tady nejsme zvyklí. Je to vážně problém. Nechceme mluvit o katastrofách, ale zároveň se to ani jinak pojmenovat nedá. Neříkám, že je to tak plošně, ale v některých místech už je to boj o přežití.
Co s tím?
Zrovna dneska (13. 8. 2026) posíláme ministrovi už třetí dopis, kde uvádíme konkrétní opatření, které bychom chtěli, aby udělal. A samozřejmě ho vyzýváme i k tomu, abychom se sešli nad tím, jak to řešit dlouhodobě a aby došlo ke změně koncepce zemědělství na skutečně udržitelné, to znamená o modelu lokálních farem. Pan ministr tady sice vykládá, že chce navyšovat produkci, ale my budeme dneska rádi, abychom udrželi současný stav. Je potřeba, aby si toho pan ministr všiml, začal něco dělat a přestal se věnovat jen usilovné podpoře udržení současného modelu, který už prostě nenabízí řešení pro dnešní situaci. Celý tento rok hledá hlavně cesty a argumenty, jak zajistit co nejvíc dotací do největších podniků.
Máme pocit, že ministerstvo reaguje neadekvátně, reaguje líně, jakoby si neuvědomovalo, že máme skutečně obrovský problém a že na to nejsme připravení. Je celá řada aktuálních opatření, která jdou realizovat. Kolikrát jsou to jen byrokratické věci, nastavení limitů a podobně. To může stát vyřešit okamžitě a dlouhodobě pak pracovat na souboru hlubších opatřeních ve spolupráci se samosprávami, ochranáři, vědci.
Jde ale také i o opatření nebo měření, která na první pohled úplně nejsou zemědělská, ale stát je bude muset zařadit, protože mu budou dávat lepší informace o situaci a lepším využití potenciálu daných farem a daného území. Zkrátka ten pohled na role lokálního zemědělství se bude muset rozšířit.
Je letošní sucho nějakým způsobem abnormální, anebo pozorujete postupné zvyšování intenzity?
Myslíme si, že je opravdu nejhorší za naši hospodářskou kariéru, to znamená nejhorší za těch zhruba 30 let. Sčítají se tu důsledky z předchozích let s tím, že spodní voda je skutečně už v řadě míst nedostupná, že lidé mají vyschlé studny. A budovat potom nějaké další velké výrobní kapacity, to je nesmysl vůbec o tom uvažovat, protože nikdo vám nezaručí, že za 5–10 let bude vydatnost vodního zdroje dostatečná pro velkou zemědělskou výrobu.
Takže to všechno nasvědčuje tomu, abychom přešli na úplně jiný koncept. A my navrhujeme koncept lokálních farem, to znamená podporu všem formám zemědělského podnikání ale se zaměřením na model klasických rodinných podniků. Tím neříkáme, že vyřešíme sucho, ale přece jenom budeme tu krajinu moct lépe strukturovat, upravovat a na jejím konci by potom mohla být nějaká opatření, která skutečně přinesou efekt v podobě větší zádrže vody, menšího výparu, lepšího nakládání s půdou a využití místního potenciálu.
Naopak když se tady skupují podniky, ti majitelé a ředitelé mají jedno kritérium – za co nejkratší jednotku doby vydělat co nejvíc peněz bez ohledu na to, co to v těch místech způsobí. Tomu podřizují všechno. A je to asi pochopitelné, protože oni v těch místech, o kterých rozhodují, zpravidla nežijí, tak je jim to jedno. Proto si myslím, že je třeba dodat pestrost přístupů a jedině ta se projeví do krajiny a jedině pestrá krajina je odolná.
Minulý rok byla sklizeň rekordní, i když panovalo sucho. V čem je to letos jiné?
Loni bylo taky velké sucho, ale teploty ještě nepřekročily čtyřicítky. Teď už je na řadě míst překračují a dokonce opakovaně, noci jsou strašně horké, takže v jednotvárné krajině je obrovské vedro. Platí to, že se říká, že na suchých místech opravdu prší méně. Je to dáno fyzikálními zákonitostmi, takže se ty věci jenom kumulují, zhoršují, prohlubují a nevidíme moc cestu zpátky. Ono určitě zase zaprší, i vydatně, ale to nemá šanci vyřešit dlouhodobé problémy v krajině do té míry, abychom se mohli vrátit k modelům hospodaření, na které jsme byli dosud zvyklí. Takže ta situace není dobrá a je na čase s tím začít něco dělat, dokud to ještě jde.
Budou-li taková sucha a vedra přetrvávat i v následujících letech, co to bude znamenat pro naše zemědělce?
No, bude to velmi rizikové a ono už se to děje. V podstatě všichni naši členové se shodují na tom, že se něco v tomto směru děje. Sledujeme to několik let, prohlubuje se to a zasahuje to čím dál víc farem. Proto si myslím, že musíme být připraveni na to, že podobný trend může být i do budoucna. Sedláci nebo zemědělské podniky tak musí hledat cestu, jak se přizpůsobit a mít diverzifikovanější jak zemědělskou výrobu a příjmy, tak i příjmy nezemědělské, aby byli odolnější, když významná část úrody uschne nebo zmrzne.
Samozřejmě můžeme využívat nové odrůdy, nějaké nové technologie, ale to není všespásné, s tím se nedá bojovat jen tímto technickým způsobem. Myslím si, že efektivnější bude kombinace více metod, jak těch technologických pěstebních, to znamená například regenerativní zemědělství, tak zároveň i uspořádání krajiny, takže dostat tam nějaké další lokální vodní plochy, nechávat co nejvíc stromů v krajině, vysazovat je, přidávat nějaké krajinné prvky apod.
Nemůžeme zkrátka už sázet na to mít velkou otevřenou plochu, kde je výpar obrovský, potom se tam nemohou v takových horkých dnech rostliny udržet. No a samozřejmě to chce pestřejší skladbu osevních postupů, obezřetnější skladbu druhů, abychom nebyli závislí na tom, že děláme jen dvě, tři komodity. Pak přijde sucho a neurodí se nebo naopak je něčeho velký přebytek a klesne cena, což zažíváme v posledních letech. Takové zemědělství nemůže fungovat, nebude odolné a konkurenceschopné.
Někteří zemědělci proto musí změnit způsob uvažování a zbavit se přístupu, že věci, o kterých byl přesvědčený, že mu třicet let fungovaly, musí fungovat i teď. Takový podnik možná bude muset přijmout realitu a hledat nové mechanismy. Myslím si však, že řada z nich bude vycházet z tradičních opatření, kterými sedláci více respektovali krajinu a která byla výsledkem generačních znalostí daného místa. Očekávám ale, že to nemusí stačit, a proto bude nutné některé tyto věci aplikovat ve zvýšeném množství nebo v nějaké systematičtější podobě.
Znamená pokračující sucho a vysychání v krajině, že některé plodiny už u nás nebude možné pěstovat a jiné naopak budeme moct nově pěstovat?
Myslím si, že se to skutečně tímto směrem vše postupně posouvá a dostávají se k nám plodiny z jihu. Ví se o čiroku, prosu, na pořadu dne budou asi i určité druhy luštěnin, zeleniny nebo ovoce. Také odolnější druhy trav, které u nás můžou nahradit některé dosud pěstované.
Já to nechci úplně specifikovat, protože každý region bude trochu jiný. Určitě bude zemědělství čím dál tím víc regionalizované, to je zřejmě jeden z projevů klimatické změny. Třeba na Vysočině, což býval spíš chladnější kraj, kde moc velké výnosy nebyly. Teď se z něj naopak stává dobrá produkční oblast. A naopak Jižní Morava teď ztrácí, protože tam není voda, a není jak ji tam dostat.
Ve výhodě budou oblasti s pravidelnými srážkami a ty, kde mohou zavlažovat z vodních toků, jako je Polabí. Takže ta centra výroby se budou ještě různě měnit a uvidíme, co to přinese. Ale rozhodně musí být zemědělci připravení dělat změny. A kdo je připravený, není pak tolik překvapený. A rozhodně by vláda měla reálně uvažovat o strategických změnách směrem k pestřejšímu zemědělství, dát větší svobodu lokálním sedlákům, aby mohli operativněji čelit těmto výzvám, zkrátka aby to zase neskončilo slibem nebo marketingovým videem pana premiéra u přehrady.
Autor: Ondřej Horecký
Zdroj: Epochtimes.cz
