Prší a mělo by pršet i v následujících dnech. Jak dobrá zpráva to je pro krajinu v Česku?
Pro krajinu to je pozitivní zpráva. Po několika měsících, kdy nepršelo a měli jsme pouze podmínky pro výpar, je každá vláha dobrá. Uvidíme, nakolik vegetace už tuto sezónu úplně vzdala. U některých rostlin to tak být může a zbytek určitě bude vláhu vnímat jako blahodárnou. Věřím, že krajina se malinko zazelená.
Šéf povodí Vltavy není tak optimistický jako vy. Petr Kubala říká, že to možná zalije zahrádky a pole, ale srážky, které mají přijít, nádrže nenaplní…
V tom se shodneme, protože když mluvíme o krajině, tak nevnímám nádrže a doplnění podzemních vod. Pokud jde o krajinu, tak pro ni je to vláha v nejvyšších vrstvách půdy, která je dostupná pro rostliny. Na to, aby se voda dostala až do podzemních vod a do vodních toků, kde by nějakou delší dobu dokázala průtok zvětšit, tyto srážky rozhodně nestačí. To by muselo pršet mnohem déle a výpar by musel být malý. To, co vidíme v průběhu tohoto týdne, není déšť, který by dokázal naplnit nádrže, a ani se nedostane do podzemních vod takovým způsobem, aby dlouhodobě dokázal situaci zlepšit na celém území. Navíc to bude hodně ve formě bouřek a lokálních srážek, takže situace se může po tomto týdnu velice lišit i přes kopec.
Takže to, co říká Český hydrometeorologický ústav, že srážky jsou teď nejmenší od začátku 60. let, se po tomto týdnu nezmění?
To se nezmění, s největší pravděpodobností úhrn není takový. V našich záznamech, když to vezmu k neděli, než srážky začaly, byla situace výrazně nejhorší. Chyběla nám zhruba třetina srážek a pocitově si nepamatuju, že bychom někdy hovořili o tak velkém deficitu. Je ale potřeba říct, že když říkáme od 60. let, tak to není proto, že v 50. letech by srážky byly tak malé, ale proto, že vyhodnocování děláme od 60. let. Na jejich začátku se hodně změnily metodiky, takže většinou, když říkáme od 60. let, tak to znamená, že tam začíná vyhodnocení postupem, který děláme dnes. Předtím je dat výrazně méně a nedokážeme úplně poskytnout srovnání, ale objem srážek je menší a i za delší dobu by se kvalifikoval na první místo.
To, že chybí voda v řekách, ale i v nádržích a vůbec v krajině, nevidíme jen v Česku, ale i v našem širším regionu, zejména je to pozorovatelné na hladině Dunaje. Nevím, jestli si dá mluvit o hladině, protože leckde je na tom koryto tak špatně, že se v něm objevily mamutí kosti, vraky nacistických lodí a tak dále. Jak jsou na tom české řeky? Taky můžeme čekat nějaké podobné objevy?
Nemáme tak velké řeky, které by měly ještě takovou dynamiku změny koryta, abychom mohli narazit na věci, které dlouho nebyly na povrchu. Zvlášť když se podíváme na naše největší toky, to znamená Vltavu a Labe, tak to jsou řeky, které jsou upravené, takže tam nelze očekávat, že by se objevily dlouho neviděné věci. Obě řeky jsou navíc v korytech poměrně úzce sevřené. Vltava je jeden jez za druhým a je to uděláno mimo jiné kvůli suchu, protože kdybyste si přečetli zprávy z 19. století, tak uvidíte, že se tam objevují informace o tom, že z Vltavy se stala spíš páchnoucí stoka právě proto, že teklo málo vody. Navíc Vltava a dolní Labe zásobuje voda z Vltavské kaskády. Ta stále vypouští víc vody, než do ní přitéká, proto, aby pomohla Vltavě a dolnímu Labi. Proto tam nemůžeme čekat minima srovnatelná s extremitou, kterou vidíme na Dunaji, ale i na Rýnu, kde regulace není. To bychom se asi museli dostat do přirozeného stavu, který tady byl například za velkých známých such v roce 1947 nebo předtím v roce 1904. Možná největší za posledních 160 let bylo v roce 1874, které bylo taky vyvrcholením několikaleté epizody sucha, v níž vidím určitou podobnost tomu, když se podíváme na roky 2015, 2018, potom na některé deštivější roky, povodeň do toho. Tam bychom našli celou řadu analogií, ale protože nebyla kaskáda, tak hladina tehdy byla ještě níž. Bůhví, co se tenkrát na pobřežích našlo.
Voda jako veřejný zájem
Chápu tedy správně, že teď vrcholí série období sucha za poslední roky, jsou k tomu ještě vysoké tropické teploty, a proto voda v krajině chybí? I vláda s tím něco hodlá dělat.
Podle premiéra Andreje Babiše (ANO) má být voda teď veřejným zájmem. Máte pocit, že není, respektive že dosud nebyla?
Veřejných zájmů je spousta. Hydrologové, vodohospodáři samozřejmě vidí vodu jako nejvyšší veřejný zájem, pro který pracují. Ale upřímně řečeno, když pominulo největší sucho z let 2015, 2018, kdy byly vrcholy, tak zájem o problematiku sucha trochu opadnul. Ale je to společenský zájem a priorita celé společnosti. Musíme se shodnout na tom, že voda pro nás je důležitá a že na seznamu priorit bude tak vysoko, aby si zasloužila naše trvalé rozpoznávání i dostatečný přísun financí.
Za vás je tedy dobře, že teď začala znovu fungovat Národní koalice boje proti suchu? Jsou v ní ministři, odborníci, zástupci krajů. Potřebujeme takovou koalici, která bude řešit opatření pro zadržování vody v krajině?
Říkám to z pozice hydrologa, pro kterého je voda nebo její nedostatek každodenní prací, ale každý impulz je dobrý a je dobře, že se vodě a vodnímu hospodářství dostává pozornosti na nejvyšší úrovni. Může nás to postrčit k tomu, abychom zrychlili směrem ke zlepšování a zvyšování naší schopnosti potýkat se s klimatickými výkyvy. Vedra jsou čím dál častější, zvyšují výpar. Jestli se můžeme domnívat, že se něco bude dít, tak to budou větší vedra a častější sucha.
Ptám se i z toho důvodu, že bývalý ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) říká, že za dobu fungování této koalice, když pracovala v minulých letech, se uskutečnily tisíce projektů na zadržení vody v krajině. Zmiňoval Velkou dešťovku, Dešťovku na využití srážkové a odpadní vody v domácnostech, na zahradách a podobně.
Vidíte ve znovuzavedení té koalice stejný potenciál, prospěch, že by se něco takového opět mohlo podařit? Je dobře, že něco podobného vzniká?
Je dobře snažit se dělat veškeré typy opatření, která nám mohou ve vodním hospodářství pomoci. Jen bych to viděl tak, že to nemusí být nutně pouze ze strany státu jako takového. Když se podaří nasměrovat pozornost tímto směrem, tak bude velice hodnotná, když to bude společnost jako taková. Přepnu do problematiky povodní, ale celková strategie ochrany před povodněmi pro Českou republiku, která vznikla po velkých povodních v roce 1997 a byla přijatá v roce 2000, jmenovala několik principů. Jeden z nich byl, že účast na řešení povodňové problematiky by měla být distribuována od vlastníků pozemků a nemovitostí přes obce, kraje mohou pomáhat a stát pomáhá tam, kde se jedná o opatření, které řeší velké územní celky, ucelená povodí a podobně. Role obcí, občanů a vlastníků půdy je klíčová k tomu, aby se vůbec něco změnilo. Pro sucho by mělo platit to samé. Pokud budeme spoléhat na to, že za nás všechno vyřeší stát v této oblasti, tak mu možná nakládáme příliš velký balík. Ale už jen zviditelnění formou takové koalice je podle mě skvělá věc a možná i signál celé společnosti, že to musíme brát vážně nejen na státní úrovni, ale i na dalších.
Co ale stát řešit bude a měl by řešit, protože to jednotlivec nevyřeší, je výstavba nových nádrží a přehrad. Babiš oznámil, že koalice povede jednání o tom, že by ministerstvo zemědělství místo 3 miliard korun na příští rok dostalo 4 miliardy pro projekty na zadržení vody v krajině. Má jít mimo jiné o výstavbu nádrží Nové Heřminovy na Bruntálsku, Kryry na Lounsku a Vlachovice na Zlínsku. Spasí Česko před odtokem vody pryč?
Česko nespasí nádrže v jednotlivých lokalitách. Když se na to podíváme, tak Nové Heřminovy a jejich funkce je spíše v oblasti povodňové ochrany, ale jak Vlachovice, tak Kryry jsou v oblastech, kde je dlouhodobě známý deficit vodních zdrojů. Kryry je Rakovnicko, Lounsko, tedy nejsušší region České republiky, kde voda chybí dlouhodobě. Jsou tu tedy deficitní oblasti, kde nádrže nebo zdroj vody jednoznačně chybí. Ty nádrže jsou zamýšleny jako zdroj vody, ale není to nádrž samotná. V obou případech je to vždy celkové řešení povodí. Když se řekne nádrž Vlachovice, tak to znamená řešení celého povodí, včetně ochrany krajiny tak, aby nádrž mohla fungovat v celku s povodím nad ní.
Na to bude vláda muset myslet i v případě až 20 nových nádrží, které chce projednat v září v rámci nového speciálního zákona, protože u jmenovaných tří nemá skončit.
Celkově je v České republice 69 chráněných lokalit pro akumulaci povrchových vod. To jsou místa, kde se už dlouhodobě, a bavíme se třeba o sto letech, ví, že by teoreticky bylo možné postavit vodní nádrž, která by dávala smysl. Těchto 69 lokalit je dlouhodobě vytipovaných a chráněných tak, abychom tam nepostavili například chemičku a nezkomplikovali potenciální budoucí využití. Jestli se nádrže budou realizovat a které z nich se budou realizovat, to už je otázka posouzení toho, kde zdroje chybí a kde jsou potřeba. Nevím ale, kterých 20 je na short listu…
To nevíme v tuto chvíli ani my.
Když posoudíme, co potřebujeme do budoucna, a ta potřeba je asi známá - potřebujeme zásobování obyvatel, ale i kritickou infrastrukturu. Jestli to bude průmysl, zavlažování pro zemědělství… Hodně se o tom hovořilo v souvislosti s Novými mlýny, které byly původně zamýšleny jako nádrž, která by měla dodávat vodu k závlahám. Pakliže se průběh sucha bude opakovat jako v letošním roce, tak je docela legitimní se zabývat tím, jestli nepotřebujeme přejít ze zemědělství závislého na dešťových srážkách na nějaký jiný formát. Pak je otázka, jestli na to budeme mít vodní zdroje. Když víme, že budeme něco potřebovat a zdroje nám chybí, tak pak se můžeme zabývat tím, jak je nejlépe zorganizovat, což může být i vodní nádrž.
Vodní nádrž je ale drahé řešení. Neexistuje něco méně invazivního, rychlejšího, levnějšího? Například Český svaz ochránců přírody teď vyzývá vládu, ať dá peníze spíš do budování mokřadů nebo na revitalizace vodních toků. Není to vhodnější investice?
To, co se děje historicky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, je to, že se tato různá opatření často dávají proti sobě. Nádrže proti přírodě blízkým opatřením, mokřadům. Když se ale zeptáte kteréhokoliv hospodáře, tak vám řekne, že by měla být společně proti suchu a proti povodním. To není jedno, nebo druhé. Otázkou je, co potřebujeme. Navíc potřeb, které naše krajina a společnost má, je více. Potřebujeme vodu v krajině, ale nádrž neřeší to, jestli bude dostatek vláhy pro to, aby přežily lesní porosty a podobně. Tak to nefunguje. Je potřeba se soustředit na vláhu v lesích, na přírodě blízká opatření. Co se týče zemědělství, jsem sice zmínil závlahy, to je jedno z možných řešení, ale nemůžete zavlažovat celou Českou republiku. Je tedy nutné podívat se na to, jakým způsobem s půdou zacházíme, jestli máme hospodaření takové, že půda není degradovaná, že dokážeme lépe obnovovat nebo dostávat zpátky organickou hmotu, která je klíčová pro to, jak půda vodu nejen zadržuje, ale jak je schopná ji vstřebat a potom využívat. Je taky důležité, jak půda vypadá z hlediska toho, do jaké hloubky jsou si rostliny schopny sáhnout pro vodní zdroje. Ne každá louka, ne každé pole je na tom stejně. Záleží na tom, jakým způsobem je obhospodařované. Opatření je spousta, a když nebudeme dělat všechna dohromady, tak to nebude fungovat.
Ale nádrž byste stavěl? Protože například Asociace soukromého zemědělství, respektive její místopředseda Jan Štefl, který se spolu s Českým svazem ochránců přírody připojil k výzvě vládě, říkal, že budování nádrží v krajině, ať velkých, nebo malých, situaci neřeší. V hrubém objemu je podle něj nádrží dostatek.
Z pohledu zemědělce to situaci neřeší. Na druhou stranu v okamžiku, kdy budeme v situaci, kdy nám chybí zásobování nebo zdroj pro zásobování obyvatel vodou, tak máme dvě možnosti. Buď získat dostatečně vydatný zdroj podzemní vody, kterých je ale u nás obecně velice málo, anebo použít přehradu, ať už existující, nebo vystavět novou. Nesnažil bych se dávat ta opatření proti sobě, snažil bych se vyjít z toho, co potřebujeme. Víme, že do budoucna budeme potřebovat zásoby vody. Zmiňoval jsem rok 1874, to bylo extrémní sucho. Je to první takové, kdy se začaly nějakým způsobem projektovat a následně stavět vodní nádrže právě pro zásobování vodou. Některé z nich plní svou funkci dodnes a jsou v takové podobě, že nám zabezpečují vodní blahobyt.
Problém nastává v okamžiku, kdy nám někde ta rovnice přestane vycházet, ať už kvůli tomu, že lidí přibývá v některých aglomeracích, nebo že se na druhou stranu zvyšuje se výpar. Obecně vody protéká relativně méně, protože ne všechny lokality nebo významná města jsou zásobována z vodních nádrží. Jsou tu i poměrně velké lokality, které využívají zásoby podzemních vod, ale některé odběry se dělají přímo z vodních toků. A jestliže se budeme setkávat častěji se situací, kdy průtok poklesne pod takovou úroveň, kdy je možné vodu odebírat, tak je na místě zabývat se novým zdrojem. Jestliže nádrž vyjde jako nejlepší možný zdroj, tak jsem všemi deseti pro nádrž a řešení celého jejího povodí, protože uživatelů a potřeb pro užívání vody je tu víc. Stavět je proti sobě není podle mě dobré.
Dokud teče voda z kohoutku...
Je to teď i velké politické téma. Ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé) na tiskové konferenci po pondělním jednání vlády vypočítával, kolik miliard korun a kolik práce už se letos investovalo do opatření na zadržení vody v krajině. Voda je podle něj teď na prvním místě. Opozice nicméně do vlády kvůli suchu tepe. Předseda STAN Vít Rakušan na tiskovce ve Sněmovně vyzval ministerstvo životního prostředí, aby přestalo vést ideologické války a začalo vnímat rizika, která klimatická změna přináší. Bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík z KDU-ČSL zase říká, že vláda nedává na boj se suchem dost peněz. ODS pak prosazuje vlastní sadu opatření a kritizuje vládu.
Říkám si, jestli se nemělo něco dít už dávno. Babiš říká, že není na místě teď kritizovat vládu za to, že se právě probudila, protože sucho řeší už asi deset let. Děje se toho teď hodně, ale to, že bude sucho, se asi dalo očekávat, ne?
Předpověď, že konkrétní léto u nás bude suché nebo extrémně suché, možná není. Je ale pravda, že po každém suchu jsme pouze v situaci před dalším výskytem sucha. Myslím, že to, jestli se dá investovat víc, souvisí s otázkou celospolečenských priorit. Proto říkám, že jsem rád, když se sucho stane větší prioritou, ale musí být rozpoznávaná celou společností, protože jinak to mohou přehlušit úplně jiné jevy.
Jaké očekáváte, že budou dopady letošního sucha? Nemůže právě to být impulzem k tomu, aby společnost si uvědomila, jak rozsáhlé škody může sucho napáchat, a brala ho jako důležitější prioritu?
To je velice složitá otázka. Když se podíváte na roky 2015 a 2018, tak průběh sucha nebyl až tak odlišný od toho současného. Ale vyčíslení škod je velice problematické. Nejsou tak dobře vidět jako například při povodních nebo při jiných projevech extrémního počasí, jako je vichřice a podobně. Pravda je, že vyčíslit se dá pokles produkce ve vodních elektrárnách, ale to není to, co lidé běžně vidí. Dokud teče voda z kohoutků, tak se to velice špatně vyčísluje. Jedna věc je hydroenergetika nebo zemědělství, ale že by každý konkrétně viděl a dokázal si na něco sáhnout, je strašně složité.
Myslel jsem i tak, že úroda nemusí být tak kvalitní, jak se dalo čekat. Vidíme to i na trávnících, které už nejsou zelené, ale bílé, vyprahlé, hnědé.
Je to tak. Na druhou stranu každý asi vnímá dopady sucha úplně jiným způsobem. Dokážeme dobře vyčíslit pokles zemědělské úrody, výroby elektrické energie, ale například v tom, jak vypadá krajina, je finanční vyčíslení složité a je to spíš o tom, co člověk vidí a sám vnímá jako projev sucha za hranou, který se mu už nelíbí. Není to tedy tak snadné, aby si každý dokázal představit, jaké jsou dopady, zvlášť pokud se přímo na něj neprojevují v podobě netekoucí vody z kohoutku.
Nemáte obavu, že právě to, že to není tak vidět, nakonec způsobí, že společnost nebude brát nedostatek vody v krajině vážně?
Výhodou by bylo, kdyby sucho bylo trvalý projev, kdy to vidíme každý rok. Často se dává za vzor, jakým způsobem hospodaří s vodou Izrael, ale tam je situace společensky úplně jiná. Takže ano, pokud sucho dokážeme udržet na zřeteli, možná mediální a politickou podporou, a zlepšíme obraz vodního hospodářství jako něčeho, co nám zabezpečuje blahobyt a dobré fungování společnosti, tak je to jedině dobře. Musíme se o to snažit.
V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, CNN Prima News, web Poslanecké sněmovny, instagramový účet Andreje Babiše a youtubový kanál ODS TV.
