Horké a suché léto

Letošní horké a suché léto ve více evropských zemích včetně ČR ukázalo, jaké může mít probíhající klimatická změna se stoupajícími teplotami a nevyrovnanými srážkami za vegetace nepříznivé vlivy na pěstování polních plodin. Srážky byly nejnižší od začátku měření v roce 1961 a k tomu vysoké ztráty výparem vody z půdy a vegetačního pokryvu v důsledku vysokých teplot a často i větrného počasí. I když je srážek celoročně přibližně stejně, celkový výpar vody evapotranspirací se postupně zvyšuje. K tomu přispívají mimo jiné i vyšší průměrné výnosy polních plodin než např. před 40 lety. V letošním suchém létě zaschly nebo nerostly na řadě míst i víceleté porosty hluboko kořenící vojtěšky nebo jetele a je velmi obtížné poškozené porosty zaorat nebo jiným způsobem půdu hlouběji zpracovat před setím např. ozimé pšenice. Jeteloviny a další víceleté pícniny mají těžko nahraditelný příznivý vliv na půdu, její strukturu a retenční schopnost, ale bohužel jejich plochy se snižují s poklesem stavu skotu, který se po letošním roce i přes dotační podporu vzhledem k nedostatku krmiv, nízké ceně mléka a klesající ceně hovězího masa může ještě urychlit. Tady by měly sehrát pozitivní roli, veřejností často kritizované, dotace pro farmáře. S poklesem stavu skotu souvisí i nižší produkce klasického hnoje, jehož množství klesá také v důsledku spotřeby menšího množství slámy a část vyprodukovaného hnoje zejména v letošním a příštím roce při nedostatku silážní a senážní hmoty bude použita v bioplynových stanicích, které mají v tomto nepříznivém období významný přínos pro ekonomickou stabilizaci zemědělských závodů. Také při zpracování půdy bude v letošním roce více nahrazována orba a hluboké kypření (podrývání) půdy minimalizačními technologiemi s nižší spotřebou drahé nafty. Z těchto a dalších důvodů (viz. grafy 1-4) je velmi těžké vyčítat naším farmářů některé postupy, které se na první pohled mohou zdát jako špatné, ale bohužel řada těch příznivějších včetně hnojení hnojem nebo kompostem, klasické orby, širokých osevních postupů s víceletými pícninami apod. je v současné době často nereálná, i když určitě je při hospodaření na půdě co zlepšovat.

Zpracování půdy v teplém a suchém letním období

Udržitelné hospodaření na půdě a zachování její úrodnosti při celkovém oteplování a nedostatku srážek během vegetačního období si vyžádá inovaci běžně používaných agrotechnických postupů s cílem zlepšit a zefektivnit hospodaření s vodou, uhlíkem a živinami v půdě. Často zbytečné ztráty vody vznikají při intenzivnějším zpracování půdy po sklizni obilnin, luskovin a olejnin a před setím ozimé řepky a meziplodin. V letním období je třeba, aby půda byla co nejvíce konzervována, nezůstávala delší dobu holá bez pokryvu rostlinami nebo posklizňovými zbytky, popř. strništěm, které chrání půdu před nadměrným prohříváním, výparem vody, vodní a větrnou erozí. V případě podmítky po sklizni pěstovaných plodin by měla být půda co nejšetrněji mělce kypřena, aby nedošlo ke zbytečným ztrátám vody výparem a organického uhlíku ve formě emisí CO2. Ještě nedávno se doporučovalo, co nejdříve po sklizni např. obilnin provést podmítku, aby se zabránilo ztrátám vody kapilárním vzlínáním, popř. ponechaným strništěm, což platí na hlouběji proschlých půdách a při současném stavu strniště jen velmi omezeně. Naopak strniště snižuje nepříznivý vliv výsušných větrů, prohřívání půdy v horkých dnech a spolu s posklizňovými zbytky mezi řádky také ztráty vody z půdy. Ve velmi teplých dnech na konci července a začátku srpna s teplotami nad 35 °C dosahovala teplota na povrchu hlouběji zpracované holé půdy více než 50 °C, zatímco po mělčí podmítce do 5 cm s posklizňovými zbytky na povrchu byla nižší a nejnižší (až o 10 °C) byla po mulčování a na ponechaném strništi po pšenici. Vyšší teplota půdy zvyšuje ztráty vody výparem, rozklad organických látek v půdě spojený s vyššími emisemi oxidu uhličitého a kromě toho také prohřívání okolní krajiny. Během letošního horkého a suchého léta zůstávalo, ve srovnání s minulými roky, méně půdy na povrchu holé bez strniště nebo posklizňových zbytků, k čemuž zřejmě přispělo pozdější a mělčí zpracování proschlé půdy před setím ozimé řepky a meziplodin, větší uplatnění konzervačních technologií zpracování půdy a v neposlední řadě úspora PHM.

Podstatně větší uplatnění v příštích letech budou mít metody precizního zemědělství, které by měly být komplexnější než nyní a více zaměřené na hodnocení úrodnosti půdy včetně dostupnosti vody pro rostliny, obsahu organického uhlíku, struktury půdy a její utužení. Značným přínosem by měla být úspora nákladů při variabilním zpracování půdy, setí, aplikaci pesticidů a hnojiv apod. a snížení ztrát vody, uhlíku a živin z půdy.

Lepší zadržení vody a uhlíku v půdě

Náš výzkumný tým v CARC se již více let zabývá vlivem různých způsobů zpracování půdy a hnojení na hospodaření s vodou v půdě, ztráty uhlíku a dusíku spojené s emisemi skleníkových plynů. Také během letošního horkého a suchého konce července a začátku srpna jsme měřili kromě vlhkosti půdy také výpar vody a ztráty uhlíku ve formě emisí CO2. Z dosažených výsledků znázorněných na grafech 1- 4 vyplývá, jak významný vliv má zpracování půdy v letním období na zadržení vody a uhlíku v půdě. Půda byla zpracována v pásech 27.7. po sklizni ozimé pšenice a od 29.7. do 10.8. (pozdější data budou prezentována v přednášce na ZŽ) byla přímo na poli měřena její vlhkost, výpar vody a emise CO2. Hodnoty v grafech jsou průměrem z více měření v uvedeném období. Jak vyplývá z výsledků, největší vlhkost půdy a nejnižší ztráty vody výparem byly zjištěny na strništi a mulči a po mělké podmítce do 5 cm s posklizňovými zbytky na povrchu, zatímco největší ztráty vody po orbě do hloubky 20 cm. Vlhkost půdy byla měřena jak objemová (v půdním profilu do 12 cm, graf 1), tak i z metodických důvodů vzhledem k různému nakypření půdy klasická gravimetrická do 20 cm (graf 2), jejíž hodnoty vykazovaly kvůli většímu podílu odebrané nezpracované půdy menší rozdíly. Při jednotlivých měřeních výparu z půdy byly zjištěny po podmítce disky nebo radličkou do 10 cm až dvojnásobné hodnoty a po orbě čtyřnásobné ve srovnání s ponechaným strništěm nebo mulčem (průměrné hodnoty na grafu 3). Přitom hodnoty výparu z obdělávané půdy jsou většinou vyšší vzhledem k současnému extrémnímu proschnutí půdy a krátkému zakrytí při měření (bezvětří).

Obsah organického uhlíku v půdě má významný vliv na její strukturu a retenční schopnost a je základním předpokladem pro efektivní hospodaření s vodou v půdě. Snížení obsahu organického uhlíku v půdě často souvisí s její postupnou degradací a snížením úrodnosti, což se může výrazně projevit zejména v suchých letech. Proto je třeba omezit ztráty uhlíku z půdy, které jsou většinou vysoké při jejím intenzivním kypření v teplém letním období. Jak vyplývá z naměřených hodnot znázorněných na grafu 4, největší ztráty uhlíku ve formě emisí CO2 byly zjištěny po orbě a podmítce disky a nejnižší při ponechání strniště. Čím intenzivněji a hlouběji půdu kypříme a provzdušňujeme, tím se kromě ztráty vody zvyšují také ztráty uhlíku z půdy. Při hlubokém kypření půdy orbou nebo dláty při podrývání např. před setím řepky bychom měli také řešit navrácení rozložených organických látek zpět do půdy např. organickým hnojením nebo pěstováním vyšších nepoléhavých hybridů řepky, následným pozdějším zapravením výdrolu apod.

Ing. Pavel Růžek, CSc. a kolektiv, Výzkumný tým Integrovaná výživa rostlin
Zdroj: CARC